Oldřich Friš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oldřich Friš
Narození7. května 1903
Boskovice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. ledna 1955 (ve věku 51 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníindolog, vysokoškolský profesor a překladatel
Témataindologie, orientalistika a překlad
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Friš (7. května 1903, Boskovice[1]14. ledna 1955, Praha) byl přední český indolog, vysokoškolský profesor a překladatel ze starých indických jazyků.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích studoval v letech 19221927 klasickou a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vedle toho absolvoval přednášky z indické historie a indoevropského srovnávacího jazykozpytu, z toho v letech 19241925 tři semestry v Berlíně. Po ukončení vysokoškolského studia působil jako učitel na středních školách ve Strakonicích a v Praze, od roku 1930 v Prešově, později v Mělníku a v letech 19321945 v Tišnově.

Současně se svou učitelskou praxí se soukromě věnoval indologii. Roku 1945 dokončil u profesora Vincence Lesného disertační práci s názvem Sattasaí a její místo v indické lyrice. Roku 1948 habilitoval prací Recenze Amarušataka a byl jmenován soukromým docentem Univerzity Karlovy a roku 1949 působil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po návratu na Karlovu univerzitu byl roku 1950 jmenován odborným asistentem, roku 1951 státním docentem, roku 1952 zástupcem vedoucího Katedry filologie a dějin Předního východu a Indie, roku 1953 vedoucím této katedry a roku 1954 profesorem staroindické filozofie a děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabýval se filologií indických jazykù a starou íránistikou, věnoval se studiu staroindické společnosti i po stránce literárně-historické a zasloužil se o rozšíření oboru indologie o studia moderních jazykù a literatur.

Vedle své vědecké a pedagogické práce působil rovněž jako překladatel ze starých indických jazyků (sanskrt, prákrt) a jako publicista. Roku 1946 se stal členem redakční rady a od roku 1951 šéfredaktorem časopisu Nový Orient. Od roku 1952 byl členem ediční rady Malé knižnice Orientu a od roku 1953 šéfredaktorem Archívu orientálního, vědeckého časopisu pro výzkum historie, jazyků, kultury, náboženství a ekonomiky zemí Asie a Afriky.

Knižně vydané překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon české literatury 1., Academia, Praha 1985. str.757.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]