Nikolaj Terlecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikolaj Terlecký
Narození13. září 1903
Rusko Petrohrad, Rusko
Úmrtí18. srpna 1994 (ve věku 90 let)
Švýcarsko Curych, Švýcarsko
Povoláníspisovatel, knihovník, překladatel
Národnostruská
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nikolaj Terlecký (rusky Николай Николаевич Терлецкий, Nikolaj Nikolajevič Těrleckij, 13. září 1903, Petrohrad, Rusko – 18. srpna 1994, Curych, Švýcarsko) byl ruský spisovatel, dramatik, knihovník, překladatel. Značnou část života, během něhož prošel i dalšími profesemi nesouvisejícími s literaturou, strávil v Československu a publikoval i česky, je tudíž řazen i mezi české autory. Žil také v Osmanské říši (dnešní Turecko) a v pozdějším věku v Rakousku a poté ve Švýcarsku.

Několik autorových povídek náleží do vědeckofantastické literatury (Vítr se vrací, Potopa, Herostrates II.).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl vysoký carský důstojník. V roce 1914 Terlecký nastoupil na petrohradskou kadetku, ale studium nedokončil, když musel v roce 1917 po Říjnové revoluci s rodiči emigrovat. V letech 1919–1921 studoval v Istanbulu na ruském gymnáziu. Zde došlo k úřednímu omylu v zápisu u jeho data narození, Terlecký pak nesprávný údaj – rok 1906 dále používal. V roce 1922 přicestoval do Československa, kde dokončil středoškolská studia na ruském gymnáziu v Moravské Třebové. Od roku 1928 navštěvoval přednášky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia dokončil v roce 1932. Poté prošel různými profesemi a zaměstnáními, od r. 1933 si vydělával soukromými lekcemi ruštiny. Jeho žáky byli mj. levicoví intelektuálové Jan Drda, Vítězslav Nezval nebo Marie Majerová.

Ve 30. letech 20. století se stal členem kroužku ruských literátů v emigraci SKIT. V roce 1936 ochořel tuberkulózou, tato choroba se mu později vracela. Pak pracoval v Mukačevě (1937–1939) jako soukromý učitel i režisér podkarpatského Národního divadla. Po návratu do Prahy vyučoval a po 2. světové válce byl překladatelem Úřadu předsednictva vlády, lektorem nakladatelství Za svobodu a dramaturgem ve Filmovém studiu Barrandov. Jistý čas byl bez stálého zaměstnání, poté opět učil a od r. 1956 byl redaktorem překladové redakce nakladatelství Mladá fronta.

V roce 1960 pobýval v sanatoriu, získal invalidní důchod a také místo knihovníka v pražském Národním muzeu. V roce 1965 emigroval do Rakouska a odtud do švýcarského Davosu. Ve Švýcarsku se usadil natrvalo ve městě Curych.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

V díle (prozaickém i dramatickém) Nikolaje Terleckého psaném rusky a později i česky vystupuje do popředí otázka lidské svobody, etiky a přirozenosti. Postavy v autorem vytvořených až absurdních situacích jsou vystaveny náhodě, něčí zvůli či sociálnímu inženýrství. Proti ideologii totality staví zdravé lidské přesvědčení o morálce a individuální rozmanitost.

Romány[editovat | editovat zdroj]

Novely[editovat | editovat zdroj]

  • Den osmý (1947)
  • Andělé tady nebydlí (1976)

Sbírky povídek[editovat | editovat zdroj]

  • Šest metrů úsměvu (1946) – knižní debut
  • Vítr se vrací (1948) – kniha vyšla i pod názvem Nejkrásnější země. Jsou zde patrné autorovy obavy ze ztráty lidskosti ve prospěch řízeného plánování a cílené konformity. Té době poplatné budovatelské nadšení se u Terleckého nesetkalo s pochopením, "dokonalá společnost" vždy spěje ke svému konci.

Memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • Curriculum vitae (1997)

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Commedia dell’arte
  • Útěk ze hry

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]