Přeskočit na obsah

Livia Klausová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Livia Klausová, CSc.
Livia Klausová (12. prosince 2007)
Livia Klausová (12. prosince 2007)
3. první dáma České republiky
V roli:
7. března 2003 – 7. března 2013
PředchůdkyněDagmar Havlová
NástupkyněIvana Zemanová
1. manželka premiéra České republiky
V roli:
1. ledna 1993 – 2. ledna 1998
PředchůdkyněČR vznikla
NástupkyněBohdana Tošovská
Velvyslankyně ČR na Slovensku
Ve funkci:
16. prosince 2013 – 30. dubna 2018
PředchůdceJakub Karfík
NástupceTomáš Tuhý
Stranická příslušnost
ČlenstvíODS (do 2003)

Rodné jménoLivia Mištinová
Narození10. listopadu 1943 (80 let)
Bratislava
Slovensko Slovenská republika
Národnostslovenská
ChoťVáclav Klaus (od 1968)
RodičeŠtefan Miština
DětiVáclav Klaus ml.
Jan Klaus
PříbuzníEliška Klausová, Kateřina Klausová, Vojtěch Klaus a Jakub Klaus (vnoučata), Alena Jarochová (švagrová), Jaroslav Jaroch (švagr)
Alma materVŠE v Praze
Profeseekonomka a diplomatka
CommonsLivia Klausová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Livia Klausová, rodným jménem Mištinová[1][2][3], (* 10. listopadu 1943 Bratislava) je česká ekonomka a v letech 2003–2013 první dáma České republiky z titulu manželky prezidenta republiky Václava Klause. Mezi lety 2013 až 2018 působila jako velvyslankyně České republiky na Slovensku.

Profesní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 10. listopadu 1943 v Bratislavě v rodině učitelky a právníka, jako jedna z pěti dětí.[1] Její otec Štefan Miština pracoval od ledna 1940 jako vedoucí cenzurního oddělení tajné policie Ústředny státní bezpečnosti v Bratislavě.[4] Osobně se podílel na perzekuci slovenských Židů.[5] V mládí byla jiskrou, pionýrkou a svazačkou.[6] V roce 1966 vystudovala obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor zahraniční obchod. V témže roce získala i diplom na Université Internationale de Sciences Comparées v Lucemburku.

Zprava: Livia Klausová s Václavem Klausem a polský prezidentský pár Lech Kaczyński a Maria Kaczyńska

Po krátkém působení v PZO Centrotex se stala odbornou, později vědeckou pracovnicí Ekonomického ústavu ČSAV, kde pracovala až do roku 1993. V roce 1969 studovala na Europa-Institutu v Amsterdamu. V letech 19942000 působila jako výkonná tajemnice České společnosti ekonomické.

V Ekonomickém ústavu ČSAV se zabývala především problematikou mezinárodních financí a mezinárodních měnových institucí. Vedle četné publikační činnosti se od roku 1990 účastnila i řady mezinárodních konferencí věnovaných jak transformaci české ekonomiky tak i konferencí zaměřených na finance a bankovnictví. Po roce 1990 pracovala jako členka dozorčích rad v České spořitelně, ČEZ a ZVVZ Milevsko.

Angažmá v diplomacii

[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. července 2013 vláda Jiřího Rusnoka schválila nástup Klausové do funkce velvyslankyně pro Slovenskou republiku, aniž o tom informovala veřejnost.[7] Dne 5. listopadu 2013 její pověřovací listinu podepsal prezident Miloš Zeman, kterého podpořila v prezidentské kampani.[8] Dne 16. prosince 2013 předala tyto pověřovací listiny slovenskému prezidentovi Ivanu Gašparovičovi a oficiálně se tak stala velvyslankyní České republiky na Slovensku.[9] Na konci března 2018 bylo oznámeno, že se rozhodla na vlastní žádost svou misi velvyslankyně ukončit ke konci dubna 2018.[10]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Za Václava Klause se vdala v roce 1968.[11] S manželem mají dva syny, Václava (* 1969[12]) a Jana (* 1974[12]).

Je čestnou patronkou Registru dárců kostní dřeně, pomáhala dětem z Ústavu sociální péče v Bystřici nad Úhlavou a nadaci Život 90.

  1. a b S Klausem půjde na Hrad Lívia, spolupracovníky si teprve vybere
  2. www.lidovky.cz [online]. [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-06. 
  3. Petr Zídek, Livia Klausová: Loajální za všech okolností, lidovky.cz, 20. ledna 2012
  4. ZÍDEK, Petr. Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska. Lidovky.cz [online]. 2013-09-02 [cit. 2013-09-02]. Dostupné online. 
  5. Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska | Domov. Lidovky.cz [online]. 2013-02-09 [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. 
  6. HOFMANOVÁ, Adéla. Nepodařený karlovarský žert. Marek Eben si zase pustil pusu na špacír a teď to schytává [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 
  7. Rusnokova vláda bez důvěry schválila 'velvyslankyni' Klausovou. Utajeně. Lidovky.cz [online]. 2013-08-13. Dostupné online. 
  8. Klausová nastupuje na post velvyslankyně, Zeman jí podepsal pověřovací listinu
  9. Klausová předala listiny, je velvyslankyní na Slovensku [online]. Economia, 2013-12-16 [cit. 2013-12-16]. Dostupné online. 
  10. Livia Klausová na vlastní žádost končí jako velvyslankyně na Slovensku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-03-31 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. 
  11. BAROCHOVÁ, Petra. Život Livie Klausové ovlivnil pobyt v dětském domově i smrt otce. iDNES.cz [online]. 2018-11-10 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 
  12. a b Úplný výpis z obchodního rejstříku na justice.cz, IČ 24220345, Institut Václava Klause, o.p.s., sekce "Zakladatel"

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Livia Klausová (1943): Neobětovat všechno, s. 371–397. 
  • ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]