Ladislav Žák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ladislav Žák
Pro nápovědu klikněte
Narození 25. června 1900
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. května 1973 (ve věku 72 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt
interiérový architekt
Vzdělání AVU
Hnutí funkcionalismus
Významná díla Vila Ing. Miroslava Hajna
Vila Martina Friče
Vila Lídy Baarové
Památník Ležáky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Žák (25. června 1900 Praha26. května 1973 Praha) byl český malíř, architekt, teoretik architektury a učitel.

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval klasické gymnázium (v letech 1911-1915 v Mladé Boleslavi, 1915-1919 v Praze na Malé Straně). Po maturitě začal studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Karla Krattnera. V roce 1923 složil zkoušky, které ho opravňovaly k vyučování kreslení a malby. Krátce učil kreslení v Praze a v Českých Budějovicích, ale záhy začal studovat architekturu ve speciálce Josefa Gočára na AVU. Toto studium zakončil v roce 1927. Během studií byl na stipendijním pobytu ve Francii, po škole se vydal do Německa a Holandska, kde ho zajímaly funkcionalistické stavby, architektura Bauhausu a holandský racionalismus.[1]

Začátkem třicátých let postavil několik vil, které jsou považovány za vrcholná díla českého funkcionalismu. V letech 1931-1932 se třemi domy (Zaorálkova, Herainova a Čeňkova vila) podílel na výstavbě vzorové kolonie funkcionalistických vil, kterou na pražské Babě inicioval Svaz československého díla. Ve svých realizacích Žák uplatňoval funkcionalistické principy – volný půdorys, rozlehlé pokoje propojené s venkovními terasami, světlé fasády, pásová okna. Nalezneme u něj také prvky nautického stylu – kajutové ložnice, zaoblené tvary budov a kruhová okna korunoval na střeše Hajnovy vily dokonce kapitánský můstek.

Ve funkcionalistickém stylu navrhoval Žák také interiéry a nábytek. Řídil se přitom puristickou myšlenkou očištění tvaru a anatomickými potřebami člověka. Z materiálů používal dřevo a kovové trubky.[2] Byl členem levicových spolků, jako např. Svazu socialistických architektů. Rekonstrukcí domu v Korunovační ulici 28 se pokusil realizovat svou představu kolektivního bydlení (oficiálně byl rekonstruovaný dům označen jako svobodárna).

Údajně pro názorový rozpor se stavebníky přestal v druhé polovině 30. let projektovat domy a věnoval se navrhování interiérů a krajinné architektuře.[3] S kolegou architektem Karlem Honzíkem rozvíjel koncept životního slohu, počátkem čtyřicátých let se k dvojici připojil Bohuslav Brouk. Žák se soustředil na problematiku začlenění zeleně do lidských sídel, propojení krajinné architektury s urbanismem a bytovou architekturou. Vycházel přitom ze své záliby v plenérovém malířství a z obdivu k české krajinářské škole. Výsledkem jeho bádání je spis Obytná krajina (1947), který mimo jiné zahrnuje řadu Žákových fotografií a vlastnoručních kreseb. V utváření krajiny a architektury se Žák stal průkopníkem současných ekologických přístupů. Varoval před nekontrolovatelným rozmachem techniky a zástavbou krajiny – razil heslo, že nejlepším počinem je v některých případech nestavět nic a „prázdný prostor je také architektura“. K pokroku přistupoval kriticky, obával se narušení krajiny chybným osídlením, výrobou a dopravou. Prosazoval návrat přírody do míst, z nichž byla vytlačena, včetně průmyslových periférií i center měst. Jeho vize budoucího uspořádání lidských sídel předpokládala rovněž změnu hodnotového žebříčku. Člověk by se měl oprostit od závislosti na všem nadbytečném a omezit produkci předmětů, které slouží jen na ozdobu nebo ke krátkodobému potěšení. Tuto myšlenku, která aplikuje zásady funkcionalistické a puristické architektury na celkový způsob života, rozpracoval Karel Honzík do koncepce necessismu.[4]

Z propojení architektury a krajiny vyšel Žák také při realizaci památníku zničené obci Ležáky, jehož návrh začal zpracovávat po druhé světové válce. Po roce 1949 byly jeho názory terčem ideologické kritiky. Zatímco Žák prosazoval citlivé zásahy v souladu s krajinou, komunistické plány počítaly s masivní industrializací. Tehdejší vládě se dále nelíbilo, že Žák (sám člen komunistické strany) rozšířil socialistickou ideu rovnosti kromě lidí také na rostliny, živočichy a neživé části přírody. Tuto koncepci nazval pannaturalistickým socialismem. Žák se tak musel stáhnout do pozadí, díky Jaroslavu Fragnerovi ale zůstal učitelem na Škole architektury AVU. K projektu památníku v Ležákách se mohl vrátit v roce 1956 a dokončil jej v roce 1960.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nerealizované návrhy[editovat | editovat zdroj]

Realizace[editovat | editovat zdroj]

  • Vila Hugo Zaorálka, 1931-1932, Praha 6 - Dejvice, čp. 1708, Na Ostrohu 54 - vila sekčního šéfa ministerstva školství Hugo Zaorálka
  • Vila Čeněk, 1932, Praha 6 - Dejvice, čp. 1777, Na Babě 11 - vila hudebního pedagoga Bohumila Čeňka,
  • Vila Herain, 1928-1932, Praha 6 - Dejvice, čp. 1782, Na Babě 3 - vila historika umění a ředitele Uměleckoprůmyslového muzea Karla Heraina,
  • Vila Ing. Miroslava Hajna, 1932-1933, Praha 9 - Vysočany, čp. 404, Na Vysočanských vinicích 31 - vila leteckého konstruktéra a zakladatele firmy Avia Miroslava Hajna,
  • Vila Martina Friče, 1935, Praha 4 - Hodkovičky, čp. 404, Na Lysinách 9 - vila filmového režiséra Martina Friče,
  • Vila Lídy Baarové, 1937, Praha 6 - Dejvice, čp. 677, Neherovská 8 - vila herečky Lídy Baarové,
  • přestavba nájemního domu na kolektivní dům, 1931-1932, Praha 7 - Bubeneč, čp. 127, Korunovační 28,
  • Památník Ležáky, 1945-1960, Ležáky
  • Památník padlým občanům čtvrti Rozvoj 1950
  • Úprava zahrady památníku Antonína Dvořáka 1954

Oceněná díla[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 mu byla udělena pocta České komory architektů in memoriam.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Žák: Byt a krajina, ediční příprava a úvodní studie Dita Dvořáková, Praha : Arbor vitae, 2006, ISBN 80-86300-78-1
  • Obytná krajina, předmluva: Karel Teige, Praha : S.V.U. Mánes : Svoboda, 1947

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUKEŠ, Zdeněk. Obytná krajina Ladislava Žáka. Lidové noviny. 2010, roč. 23, čís. 142, s. 31.  
  2. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. 2. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85605-84-8.  
  3. DOSTALÍK, Jan. Environmentální myšlenky v počátcích českého územního plánování. Lidé města. 2011, roč. 13, čís. 1, s. 87-104. Dostupné online.  
  4. HONZÍK, Karel. Necessismus, myšlenka rozumné spotřeby. Praha : Práce, 1946. 21 s.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOSTALÍK, Jan. Environmentální myšlenky v počátcích českého územního plánování. Lidé města. 2011, roč. 13, čís. 1, s. 87-104. Dostupné online.  
  • DOSTALÍK, Jan. Projevy environmentálního myšlení v české teorii architektury a urbanismu první poloviny 20. století. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Magdalena Hledíková. Dostupné online.
  • HLEDÍKOVÁ, Magdalena. Jak obývat krajinu. Ekolist. 2001, čís. 6. Dostupné online.  
  • HNÍDKOVÁ, Vendula. Zelená kniha o „zeleném architektovi“. Vesmír. 2007, roč. 86, čís. 4. Dostupné online.  
  • KOUKOLOVÁ, Marcela. Ladislav Žák - vila režiséra Martina Friče. fotografie Ester Havlová. Praha : CORA, 1996. ISBN 80-238-2422-8.  
  • LUKEŠ, Zdeněk. Obytná krajina Ladislava Žáka. Lidové noviny. 2010, roč. 23, čís. 142, s. 31.  
  • POLÁČEK, Jakub. K architektuře rodinných domů a vil Ladislava Žáka. Architekt. 2009, čís. 7, s. 18-19. Dostupné online.  
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. 2. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85605-84-8.  
  • TEMPL, Stephan. Baba : osada Svazu Čs. díla Praha. Praha : Zlatý řez, 2000. ISBN 80-901562-4-X. S. 52, 88, 116, 182-183.  
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Praha - architektura XX. století. Praha : Zlatý řez, 1998. ISBN 80-901562-3-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]