Karel Škréta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o českém barokním malíři. O opeře Karla Bendla pojednává článek Karel Škréta (opera).
Karel Škréta
Portrét Karla Škréty od italského malíře Tiberia Tinelliho z roku 1635
Portrét Karla Škréty od italského malíře Tiberia Tinelliho z roku 1635
Rodné jménoKarel Škréta Šotnovský ze Závořic
Narození1610
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí30. července 1674
Praha
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníKostel svatého Havla
Národnostčeská
Povolánímalíř
DětiKarel Škréta
PříbuzníJan Škréta (sourozenec)
Hnutíbaroko
Významná dílaSv. Martin se dělí o plášť se žebrákem, 1645
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Škréta celým jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic (1610 Praha – 30. července 1674 Praha) byl patrně nejvýznamnější český barokní malíř 17. století.

Život

Rodina

Narodil se v domě U Černého jelena vedle Týnského chrámu v protestantské rodině úředníka královské komory Konráda Škréty a Kateřiny Herkulesové z Morchendorfu. Do vladyckého stavu s přídomkem Šotnovský ze Závořic byl povýšen v roce 1570 jeho děd, Jan Škréta, který se z kožešníka v moravské Olešnici vypracoval na senátora ve staroměstské pražské radě. Císař Maxmilián II. mu udělil rodový znak.

Karlovým strýcem a později poručníkem byl kutnohorský mincmistr Pavel Škréta. Škrétovým žákem byl jeho syn Karel (1646–1691).[1] Malbou se zabýval jen příležitostně, působil jako rada nejvyššího purkrabského soudu. Podílel se na některých obrazech svého otce.

Vzdělání

Karlův otec zemřel v roce 1613 a ve své závěti nabádal svou ženu, aby dala děti vzdělat ve víře a v literárním umění. Nejspíše studoval na sousední Týnské škole. Dostalo se mu důkladného humanistického vzdělání, kromě latiny a němčiny ovládal i italštinu. Malířství se učil pravděpodobně od některého z mistrů na královském dvoře, snad Aegidia Sadelera.

Emigrace

Po bitvě na Bílé hoře odešla rodina do emigrace: v roce 1628 je ve Stuttgartu. V roce 1630 přišel do Benátek, kde se zdržel několik let. Navštívil i Boloňu a v roce 1634 přišel do Říma Urbana VIII. Zde se stal členem malířského sdružení Schilderbent, ovládaného Nizozemci, s přezdívkou Slackwart a Espadron (česky Šaršoun - meč). Po roce odešel zpátky do Saska a nakonec se vrátil do Čech. Usadil se v Praze, což mu umožnila konverze ke katolictví, a brzy se mu také podařilo vysoudit zpátky propadlý rodinný majetek, zřejmě měl vlivné přímluvce.

Návrat

V Praze maloval oltářní obrazy (např. pro Týnský chrám nebo kostel sv. Prokopa). Významný je jeho pašijový cyklus v pražském chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Vynikl také jako portrétista, kreslíř a autor předloh ke grafickým listům. Jeho obrazy do rytin převáděli často Jan Kašpar Dooms nebo Jiří Groos.

Škréta je pohřben v kostele sv. Havla v Praze na Starém Městě.

Dílo

Karel Škréta v literatuře

Epizody ze života Karla Škréty zpracovává veselohra Václava Aloise Svobody Karel Skreta z roku 1841 a opera Karla Bendla a Elišky Krásnohorské Karel Škréta z roku 1883.

Úcta a památky

Odkazy

Reference

  1. ↑ Neumann, Jaromír Český barok, vyd. Odeon, Praha 1974, s. 80

Literatura

  • VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. 
  • STOLÁROVÁ, Lenka; VLNAS, Vít. Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo. Praha: Národní galerie v Praze, 2010. ISBN 978-80-7035-458-2. 
  • NEUMANN, Jaromír. Škrétové. Praha: Akropolis, 2000. ISBN 80-85770-99-7. 
  • NEUMANN, Jaromír. Karel Škréta 1610–1674. Praha: Národní galerie v Praze, 1974. 

Dále:

  • Gustav Edmund Pazaurek, Carl Skreta (1610-1674) : Ein Beitrag zur Kunstgeschichte des XVII. Jahrhunderts /,Ehrlich, Prag 1889
  • Antonín Rybička, Karel Škréta Šotnovský ze Závořic. Nástin rodo- a životopisný, Světozor 3, 1889, s. 42-63
  • TANNER, Matěj, 1630-1692: Societas Jesu Usque ad Sanguinem Pro Deo, Et Fide Christiana militans Pragae : Typis Universitatis Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Societatis Jesu ad S. Clementem, 1675? – 200 listů.
  • Heinsch Jan Jiří, 1647-1712 (ilustráto), Küsel Melchior, 1626-1683 (ilustráto), Škréta Karel, 1610-1674 (ilustráto) - Zdigitalizováno v rámci služby Elektronické knihy na objednávku (EOD) Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Dostupné online

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Škréta&oldid=16304762“