Josef Zdeněk Raušar

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Josef Zdeněk Raušar
Rodné jménoJosef Roušar
Narození4. ledna 1862
Budislavice
Úmrtí22. července 1947 (ve věku 85 let)
Pardubice
PseudonymJ. Z. Žuborič
Povoláníchemik
Národnostčeská
Alma materČVUT
Tématachemická technologie, poezie, žurnalistika, literatura, literární historie, překladatelská činnost a slavistika
OceněníŘád sv. Sávy, Řád jugoslávské koruny
RodičeJan Roušar, Marie Roušarová-Sloupová
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Zdeněk Raušar, rodným jménem Josef Roušar (4. ledna 1862 Budislavice[1] – 22. července 1947 Pardubice) byl český chemik, básník, literární historik, cestopisec, slavista, překladatel, propagátor česko-srbských styků.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Jana Roušara (1831–1902) a Marie Sloupové (1833). Měl osm sourozenců: Františka (1857–1941) ředitele měšťanské školy v Blovicích, Annu (1859), Václava (1864–1864), Marii (1865–1866), Marii (1866), Filumenu (1869), Václava (1872–1885) a Barboru (1874). Ve Vídni se oženil s Josefinou, se kterou měl syna[2] a dvě dcery: Zdeňku a Gabrielu.[3]

V Budislavicích vychodil obecnou školu, na měšťanské pokračoval v Březnici, vyšší reálku navštěvoval v Plzni (1877–1881). Studia završil v Praze na České vysoké škole technické v oboru chemie.[2]

Po absolvování nastoupil jako inženýr ve Velvarském cukrovaru. Pracoval postupně jako: chemik u pivovaru fy J. Weifert v Pančevu (1884) a v Bělehradě (1884–1897), úředník technické finanční kontroly (1897–1914) a na pasovém oddělení (1914–1918) ve Vídni, vrchní technický finanční rada rafinerie cukru v Rosicích a rafinerie minerálních olejů fy Fata v Pardubicích (1919–1927).[3][4]

Již při studiu hrál v ochotnickém divadle, psal verše a zajímal se o Balkánskou literaturu. V Bělehradu založil kulturní spolek "Lumír", jehož hlavní náplní byla literatura, poezie, ale i divadelnictví. Vybudoval si životní program – československo-jihoslovanskou kulturní vzájemnost a zůstal této myšlence a práci věrný celý život.[2]

V jeho korespondenci je celá řada dopisů, které pojednávají o literatuře, kulturních stycích a význačnějších akcích pořádaných ve většině sousedních slovanských států. Z důležitějších a rozsáhlejších písemných styků jsou to dopisy Františka Bartela a jeho syna Vladimíra, Milivoje Cvrčanina, Jakuba Barta-Čišinského, Manojla Đorđević-Prizrenace, Adolfa Heyduka, Josefa Holečka, Miloslava Hýska, Sávy Chilandarce, Todora Krajničanace, Ludvíka Kuby, Karla Ladislava Kukly, Vladislava Titelbacha, Rista Odaviče, Jovana Skerliće a dalších.[4]

Rád cestoval, kromě většiny slovanských států navštívil Benátky, Soluň, Cařihrad a po roce 1924 Afriku, Špicberky, Kanárské ostrovy a Madeiru. Je autorem hesel Papaxanije a Pita v Ottově slovníku naučném (značka JZRr). V jihoslovanské společnosti byl znám pod pseudonymem Žuborič. Obdržel Řád jugoslávské koruny a za literární zásluhy byl roku 1928 poctěn Řádem sv. Sávy IV. stupně. V Pardubicích bydlel na adrese Čechovo nábřeží 515.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Verše[editovat | editovat zdroj]

  • Obrázek z dob robství Srbska – Praha: vlastním nákladem, 1887
  • Z údolí – Praha: Karel Wiesner, 1894
  • Z pardubických písniček – Pardubice: Jan Čížek
  • Dva čtverozpěvy [hudebnina] – Jaromír Herle. Praha: František A. Urbánek, 1900
  • Pardubickému odboru Československo-jihoslovanské ligy – k večeru dne 9. května 1936 napsal oslavnou báseň. Pardubice: v. n., 1936

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Vacek-Kamenický: životopisný nástin – Praha: Eduard Valečka, 1885
  • Čechové mezi Jihoslovany a v Srbsku zvlášť – Praha: v. n., 1886
  • Uspomena na izlet Srba i Čeha iz Srbije na izložbu u Zlatni Prag: (6. jula 1891. god.): sa 10 slika – Beograd, 1891
  • Jan Amos Komenski: veliki školski reformator, filosof i česki rodoljub: kratka biografija i uspomena na proslavu Komenskog 15. (27.) marta 1892 god. – Beograd: Lumir, 1892
  • Český emigrant: životopisný nástin starého osmačtyřicátníka a vlastence Josefa Mejsnera, professora a kustoda národní bibliotheky v srbském Bělehradě – Praha: v. n., 1895
  • Deset let činnosti českého zábavního spolku "Lumír" v srbském Bělehradě (1885–1895) a seznam Čechů v Srbsku žijících – k upomínce na národopisnou výstavu v Praze sestavil. Plzeň: Lumír, 1895
  • Generál F. A. Zach: životopisný nástin – Praha: František Bartel, 1897
  • Na břehu Ochridského jezera
  • Na půdě sopečné: z potulek po Srbsku, Makedonii a Turecku – Praha: Eduard Grégr, 1903
  • Ze srbských hor I. díl: z mého denníku a vzpomínek na Srbsko – Praha: v. n., 1905
  • Cestou na Soluň. I, Obchod. poměry v království chorvatsko-slavonském a v jižních Uhrách – Praha: František Řivnáč, 1905
  • Vesnické divadlo: příspěvek k dějinám Divadelního ochotnického spolku v Budislavicích – Plzeň: s. n., 1909
  • Cesta do Petrohradu – Plzeň: v. n., 1912
  • Upomínky na výlet školy blovické do Benátek – za pomoci některých členů sboru. Blovice: učitelský sbor, 1913
  • Na Slovači: z výletu na Avalu (ze zájezdu do Srbska): Ve vile Miramare u Dubrovníka: Turistika na sjezdu Čsl.-jihosl. "Lig" v Sarajevě
  • O ochraně křovin – Blovice: Okrašlovací spolek, 1922
  • Blovice a zámek Hradiště – Plzeň: Ladislav Lábek, 1927
  • Vzpomínka na krajana profesora Vlad. Titelbacha v Bělehradě – Pardubice: v. n., 1927
  • Mé vzpomínky na srbské spisovatele let osmdesátých a devadesátých minulého století – Pardubice: v. n., 1929
  • Cesta do jižního Tunisu: črta ze zájezdu inž. L. Exnera do Afriky – 1929
  • Cesta do země ženskému pokolení zapovězené – Pardubice: v. n., 1929
  • U krajana mnicha Sávy Chilandarce (Slavibora Breüera z Kutné Hory) v klášteře Chilandaru – Chrudim: Vlastivědné muzeum pro východní Čechy, 1929
  • K palmovému háji: z cesty do severní Afriky – Pardubice: Ladislav Lochman, 1930
  • Návštěvou u českých spisovatelů let osmdesátých a devadesátých minulého století: osobní vzpomínky – Pardubice: 1930
  • Vzpomínky na čsl.-jihoslovanskou "Ligu", odbor Pardubice: 1920–1930 – Pardubice: v. n., 1930
  • Dojmy z cesty na tak zvané šťastné ostrovy Kanárské a na krásný ostrov Madeiru – spolu s Antonínem Šafářem. Praha: v. n., 1931
  • Dojmy z cesty na Špicberky a k polárnímu ledu – spolu s Antonínem Šafářem. Praha: v. n., 1931
  • Vzpomínky na českou Vídeň a okolí: 1897–1919 – Vídeň: v. n., 1932
  • Vzpomínky na Srbsko z let 1884–1897 a na naše krajany v něm – Praha: v. n., 1932
  • Ze srbských hor. II. díl, deník z konce let osmdesátých minulého století – Praha: v. n. 1932
  • Jugoslávský týden v Pardubicích: uspořádal odbor Československo-jihoslovanské Ligy ve dnech 16.–23. listopadu 1933 na oslavu jugoslávského státního svátku – Pardubice: v. n., 1933
  • Mé mládí: vzpomínky na rodný kraj podtřemšínský – Pardubice: v. n., 1934
  • Sima M. Lozanić – Praha: Česká akademie věd a umění, 1939
  • Vynálezce Josef Ressel: dojmy z cesty na tak zvané šťastné ostrovy Kanárské – Václav Gutwirth, Zdeněk Raušar, Antonín Šafář. Praha: Národní práce, 1942
  • Měděné doly "Bor" v Jugoslavii: vzpomínka autorova – Praha: 1942

Překlady z/do srbštiny[editovat | editovat zdroj]

  • Služebník svého pána, jenž provozován na královském jevišti v Bělehradě: Jeřábek – společně s Hýblerem – 1892
  • Historie a popis monastýra Hilandara – Sáva, 1894
  • Ikonie, vezírova matka – Čeda Mijatovič. Olomouc: Matice Slovanská, 1894
  • Ona všecko může: povídka ze srbského národního života – Manojlo Đorđević-Prizrenac. Praha: Jan Otto, 1895.
  • Povídky z luhů slovanských: (Polské novely; Z povídek Vasila Čajčenka; Z ruských luhů): Josef Raušar – Na poušti života: Jan Janča – Ruské povídky: Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko – Ruské povídky: Grigorij Petrovič Danilevskij. Olomouc: Karel Wolf
  • Za Dunajem: srbské kresby – Đura Jakšić. Praha: Edvard Beaufort, 1888
  • Procházkou srbským Parnasem: sbírka básní ze starší a novější srbské poezie – Praha: Josef Springer, 1907
  • Malý zpěvák – Janko Veselinovič; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 7. Praha: J. R. Vilímek, 1911

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Budislavice 09 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Josef Zdeněk Raušar | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 370. 
  4. ↑ a b Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví – Raušar Josef Zdeněk. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-25. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 88–89
  • Josef Zdeněk Raušar: (1862 až 1932) – Josef Páta. Praha: v. n., 1932
  • Katalog výstavy literárního díla a bibliografie pěti československo-jihoslovanských pracovníků-jubilantů: Jana Hudce, Josefa Zdeňka Raušara, Frana Govekara, Ivana Laha a Božo Lovriće – sestavil Jan Karel Strakatý. Praha: v. n., 1932
  • Má publikace: katalog mých prací, uveřejňovaných v různých českých a jihoslovanských časopisech, jakož i samostatně vydaných brožur v tu- i cizozemsku – Josef Zdeněk Raušar. Pardubice: v. n., 1934
  • Raušar Josef Zdeněk, 1862–1947: literární pozůstalost – Josef David. Praha: Památník národního písemnictví, 1971
  • MANOJLOVIĆOVÁ, Milena. Josef Zdeněk Raušar: Život a dílo v korespondenci [online]. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav slavistiky, 2006 [cit. 2021-06-27]. Diplomová práce. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Zdeněk_Raušar&oldid=23286509“