Jaromír Herle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaromír Herle
Narození 23. srpna 1872
Moravské Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. listopadu 1945 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání hudební skladatel

Jaromír Herle (23. srpna 1872, Moravské Budějovice30. listopadu 1945, Praha) byl český hudební skladatel a sbormistr.

Život[editovat | editovat zdroj]

V dětství byl žákem Josefa Förstera (klavír) a Karla Förstera(housle). Byli to děd a strýc Josefa Bohuslava Foerstera. Ve čtrnácti letech byl přijat na varhanickou školu v Praze, studoval u Františka Zdeňka Skuherského.

U svého strýce, hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka se seznámil s předními českými hudebními skladateli: Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem, Karlem Bendlem, Josefem Bohuslavem Foersterem aj.

Po absolvování školy, až do roku 1894, hrál na housle a lesní roh ve vojenské hudbě 28. pěšího pluku v Praze. Odešel do Srbska a stal se na další čtyři roky učitelem zpěvu na gymnáziu v Šabaci. Zde získal i první zkušenosti sbormistra smíšeného pěveckého sboru.

Od roku 1898 působil v souboru Dvorní opery ve Vídni. Nejprve jako sborový zpěvák, ale hned následujícího roku se stal zástupcem sbormistra. Byl rovněž sbormistrem vídeňských pěveckých sdružení Lumír a Slovanský zpěvácký spolek. S Lumírem ve Vídni provedl kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka (1911), Bouři Vítězslava Nováka (1913), Českou píseň Bedřicha Smetany a Stabat Mater Josefa Bohuslava Foerstera. Ve Vídní nastudoval i Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany a další české opery.

Po vzniku Československé republiky se vrátil do Prahy a působil jako ředitel kůru,zpěvák, sbormistr a varhaník v řadě pražských chrámů. Ve spolupráci s vídeňskou Dvorní operou a sborem Lumír však pokračoval až do roku 1921.

Vyvrcholením jeho kariéry se stal rok 1921, kdy byl jmenován sbormistrem Národního divadla, dirigentem činoherního orchestru a sbormistrem pražského Hlaholu. S tímto souborem provedl v Praze vrcholná díla českého i světového kantátového a oratorního repertoáru. Mimo jiné nastudoval Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena, Requiem Hectora Berlioze, Stabat Mater Antonína Dvořáka, či Kantátu o posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka.

Jako skladatel komponoval především vokální hudbu: písně, sbory a chrámové skladby.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Pět písní, op. 1 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Tři písně, op. 3 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Tři písně, op. 8 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Dvě písně, op. 9 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Dvě písně, op. 10 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Tvé oko krásné jezero, op. 11 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Dvě písně, op. 15 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Harfenistka, op. 16 – píseň pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Dvě písně, op. 29 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Leise, leise, liebes Vöglein, op. 33 – píseň pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Brači, op. 35 – píseň pro tenor a bas s průvodem klavíru;
  • Za pár let, op. 37 – komické dueto pro dva mužské hlasy s průvodem klavíru;
  • Šest písní, op. 39 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Tři písně, op. 40 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Komické duo, op. 41 – pro dva mužské hlasy s průvodem klavíru;
  • Zehn Gedichte, op. 43 – píseň pro jeden hlas s průvodem klavíru, 1904;
  • Ty tážeš se, op. 46 – píseň pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Ich wollte, op. 49 – píseň pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Sonne und Limbe, op. 50 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Když tak stojím, op. 51 – kuplet pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Vzpomínka mladosti, op. 62 – píseň pro jeden hlas s průvodem klavíru;
  • Moře lásky, Šumná víla, op. 65 – dvě písně pro jeden hlas s průvodem klavíru, 1921;
  • Dvě německé písně, op. 80 – pro jeden hlas s průvodem klavíru;

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Jdi cestou, která leží, op. 4 – mužský sbor;
  • Směs srbských národních písní, op. 17 – smíšený sbor, 1895;
  • Kosovský sbor a capella, op. 18 – smíšený sbor;
  • Chor Srbkyňa, op. 19 – pro čtyři ženské hlasy a capella, 1895;
  • Slavuj, Suce selo, Da si mi zdrávo, op. 21 – mužské sbory;
  • Sbory s doprovodem orchestru k dramatu Car Lazar, op. 24 (Bože věčný, Ubojné trubé, Srbija, zeta, Blagoslovi Bože, 1897);
  • Tři smíšené sbory a capella, op. 26 – srbské duchovní sbory;
  • Dvě písně pro smíšený sbor a capella (Šarentica, Při luni)
  • Dobrou noc, op. 27 – čtyřhlasý ženský sbor s průvodem klavíru, 1897;
  • Hymna Zástavi, op. 28 – smíšený sbor a capella;
  • Hymna Šabaškog pevačkog družstva, op. 30 – smíšený sbor a capella;
  • Čtyři slovácké písničky (Kde si bola, Od Oravy, Já som bača, Hraj mi srpok), op. 31 – mužské sbory;
  • 4 příležitostné hymny, op. 32 (Hymna Reisingra, Hymna Pácala, Hymna Karla Zemana, Hymna arcipovedeného Vlasáka) – mužské sbory;
  • Omladinsko kolo, op. 34 – smíšený sbor a capella;
  • Vlasákovo vidění, op. 36 – mužský sbor a sóla z příležitostné opery ve dvou jednáních s průvodem klavíru a harmonia;
  • Přípitek k padesátiletí panu stavebnímu radovi E. Sychrovskému, op. 42 – mužský sbor;
  • Dva německé mužské sbory, op. 44 (Frühling, Blüthen – pro Lumír);
  • Dva slavnostní sbory, op. 45 (Lumíru ku čtyřicetiletí, Slovanské Besedě ku čtyřicetiletí) – mužské sbory;
  • Dem Kühner zum Abschied, op. 47 – mužský sbor pro čtyři druhé tenory;
  • Dva sbory, op. 52 (V té naší zahrádce, Andulinko) – mužské sbory, 1909;
  • Za právo své – pro dělnické jednoty vídeňské, op. 53 – mužský sbor;
  • Beatus vir (Blažen ten), op. 59 – úprava Nálady č. 8 z Nálady, dojmy a upomínky, op. 44 Zdeňka Fibicha pro soprán, sólové housle, sólový smíšený sbor a dvě lesní rohy;
  • Česká muzika – pro zpěvácký spolek pražských typografů, op. 67 – mužský sbor, 1912;
  • Žnečka, op. 86 – smíšený sbor;

Chrámové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Introitus pro smíšený sbor a offertorium pro sólový baryton a varhany, op. 5;
  • Mše, op. 6 – pro smíšený sbor a varhany;
  • Ave Maria, op. 7 – pro smíšený sbor a capella;
  • Ave Maria, op. 12 – pro dva soprány a baryton s průvodem varhan;
  • Graduále pro soprán a baryton s průvodem varhan neb s orchestrem, op. 38;
  • Missa in F pro soli, smíšený sbor a orchestr, op. 48;
  • Antiphona Da Pacem in Domini pro mužský sbor a capella, op. 56;
  • Ave Maria pro soprán a varhany neb smyčcový orchestr a lesní rohy, op. 57;
  • Dvě Pange lingua pro smíšený sbor a capella nebo s průvodem orchestru, op. 66;
  • Requiem pro soli, smíšený sbor, orchestr a varhany, op. 68 – 1924;
  • Dvě vložky pro řeholní sliby, smíšené sbory a capella, op. 70;
  • Graduale Gloria et honore, op. 71 – pro smíšený sbor s průvodem žesťů, eventuálně varhany;
  • Dvě Pange Lingea, op. 72 – upraveno z Nálady, dojmy a upomínky, op. 44 Zdeňka Fibicha pro smíšený sbor a capella;
  • Pange Lingea, op. 73 – pro smíšený sbor a capella a sólistu;
  • Ecce sacerdos magna, op. 74 – pro smíšený sbor a capella nebo s varhany;
  • O salutaris hostia, op. 75 – upraveno z Nálady, dojmy a upomínky, op. 44 Zdeňka Fibicha pro soprán sólo, housle sólo, smíšený sbor, orchestr a varhany;
  • O salutaris hostia, op. 76 – pro alt sólo, smíšený sbor a varhany;
  • Beata es (Jsi blažený), op. 77 – pro dva soprány a alt sólo, housle sólo, smyčcový orchestr a dva lesní rohy;
  • Poem (Pax tecum), op. 78 – upraveno z Nálady, dojmy a upomínky, op. 44 Zdeňka Fibicha pro alt sólo, housle sólo, smíšený sbor, smyčcový orchestr a dva lesní rohy;
  • Benedicta et…, op. 79 – pro mezzosoprán sólo, smyčcový orchestr, dva lesní rohy a varhany;
  • Mše D dur pro soli, smíšený sbor, orchestr a varhany, op. 81 – 1929;
  • Te Deum pro soprán sólo, smíšený sbor, orchestr a varhany, op. 82 – 1930;
  • Mše c moll pro soli, smíšený sbor, plný smyčcový orchestr a varhany, op. 83 – 1931;
  • Mše fis moll, op. 84 – 1932;
  • Mše e moll – 1939.

Instrumentální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Menuett, op. 2 – pro housle a klavír, totéž pro dvoje housle, klavír a harmonium;
  • Směs slovanských písní a tanců, op. 20 – pro houslový sbor, violu a klavír;
  • Dvě srbské národní písně pro troje housle a violu, op. 22;
  • Srbská fantasie pro houslový sbor, violu a klavír, op. 23;
  • Patnáct národních tanečků pro klavír nebo malý orchestr, op. 55;
  • Vzpomínání pro klavír sólo, op. 60 – vydal Mojmír Urbánek 1920;
  • Drahušce k narozeninám pro klavír sólo, op. 61;
  • Fuga na velikonoční Alleluja pro varhany sólo, op. 63 – 1920.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Stanislav: Jaromír Herle. Nástin životopisný a bibliografický (Praha 1932).
  • Památník zpěváckého spolku Hlahol v Praze vydaný na paměť 75. výročí založení spolku,

za období 1911–1936 (Praha 1936, s. 60).

  • Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937
  • Jan Heyer: Česká hudební vienensia (Vídeň 1941, s. 11).
  • Milada Lejsková: Hlaholské jubileum (Praha 1941).
  • Bohuslav Pernica: Západní Morava v hudbě: kulturně-historický nástin (Velké Meziříčí 1938, s. 35).
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatimního a Národního (Praha 1988, s. 140).
  • Dalibor Janota, Jan Pavel Kučera: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999, s. 78).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu