Hanča
| Hanča | |
| Typ | logografické písmo |
|---|---|
| Mluvené jazyky | korejština |
| Předchůdce |
Čínské znaky
|
| Sestry | Chữ nôm, Zjednodušené čínské znaky |
| ISO 15924 | 500 |
| Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode. | |
.png)
Hanča (v písmu hanča: 汉字, v písmu hangul: 한자) je korejský název pro čínské znaky. Přesněji řečeno, jsou to ty čínské znaky, které byly včleněny do korejského jazyka, přičemž původní "čínská" výslovnost byla přizpůsobena zásadám korejské fonetiky.
Obsah |
Původ názvu [editovat]
Název Hanča se skládá ze dvou čínských znaků: 汉 (한 vyslov "Han"), který označuje čínský národ Han a znak 字 (자 vyslov "ča"), který označuje písmo. Na druhé straně název pro korejskou abecedu Hangul (한글) je složenina dvou slabik: 韩 han (한 tj. korejský) a kul (글 písmo). Hanča jsou téměř identické s tradičními čínskými znaky.
Korejskému názvu Hanča odpovídá v čínštině název han-c' a v japonštině název kandži. Ale na rozdíl od kandži či současných čínských znaků, které byly zjednodušeny, si Hanča zachovaly svůj původní vzhled a po staletí se téměř nezměnily.
Slova [editovat]
Hančao jsou taková korejská slova, která se dají zapsat pomocí znaků Hanča. Avšak původní korejská slova a morfémy se dají zapsat jedině pomocí abecedy Hangul. Ještě před vytvořením abecedy v roce 1443 byly pokusy vytvořit systém písma na základě zjednodušených znaků, které by reprezentovaly korejské morfémy – hjangčchal (향찰/鄕札), kugjol (구결/口诀) a idu (이두/吏读). Ale tyto systémy byly velmi těžkopádné a naučit se psát tímto způsobem vyžadovalo i tak znalost komplikovaného systému čínských znaků. Ve skutečnosti se všechny dokumenty psaly v klasické čínštině (podobně jako v Evropě měla místo latina). Prakticky se pomocí Hanča psalo v Koreji až do začátku 20. století. Až v začátcích japonské okupace Koreje nacionalistické hnutí prosadilo používání abecedy.
Dějiny [editovat]
Zavádění čínských znaků v Koreji bylo postupné. Nejprve se začaly používat k označení osobních jmen a zeměpisných názvů, později ke dokumentování důležitých událostí, až nakonec každý, kdo chtěl zastávat veřejný post musel ovládat klasickou čínštinu. Dnes téměř všichni Korejci mohou svá jména zapsat pomocí Hanča.
Výrazným posunem v používání znaků bylo rozšíření buddhismu na Korejském poloostrově. Ale nebyly to buddhistické náboženské texty, které podpořily rozšíření znaků, ale čínský text Čchondžamun (천자문, Dílo s tisíci znaky).
Od počátku 20. století se nahradily čínské znaky korejskou abecedou. Ve skutečnosti plný rozvoj korejského jazyka a abecedy nastal až po osvobození zpod japonské okupace v roce 1945. S rozdělením poloostrova nastala iv diverzifikace v používání znaků Hanča v severní a jižní části poloostrova. Zatímco na jihu přechod od smíšeného systému k zápisu jedině pomocí abecedy Hangul byl plynulejší, na severu bylo v roce 1948 na příkaz Kim Ir-sena zakázáno používat čínské znaky a okamžitě se přešlo na horizontální zápis (dříve se text zapisoval vertikálně shora dolů a zprava doleva). V současnosti se učí základních 2000 znaků na středních školách v Jižní Koreji. Ale poslední generace neovládají znaky a jsou k nim dost lhostejné.
Zdroj [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanča na slovenské Wikipedii.
