Gagát
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gagát (také černý jantar, jet, akštýn nebo kanell) je tmavý mineraloid používaný jako polodrahokam. V dřívějších dobách býval zaměňován s jantarem. Je voskově matný, černý či tmavě hnědý a neprůhledný. Vznikl milióny let trvajícím rozkladem dřeva, obvykle stromů z čeledi blahočetovitých, za vysokého tlaku. Složením je podobný hnědému uhlí a hoří. Někdy obsahuje pyritové inkluze. Jeho název je odvozen od řeky Gagátes v Malé Asii, kde byl těžen Římany.
Dnešní ložiska gagátu jsou především v Utahu, Rusku, Asturii, Francii a Německu.
Mimo antický Řím ho používali k výrobě předmětů také Vikingové, jež ho těžili ve Velké Británii v okolí Whitby. Množství nálezů bylo nalezeno hlavně v Grónsku. Ozdoby z něj se nalezli v neolitických hrobech na území Čech. Výrobky z gagátu prospěli k prosperitě whitebského opatství v době jeho první abatyše, sv. Hildy. Vyráběli se z něj růžence, kříže i figurky. Oblíbený byl také ve viktoriánské době, a to i u královny jež je ho nosila hlavně po svém ovdovění. I v té době bylo centrem výroby gagátových šperků a sošek Whitby. Je používán hlavně na výrobu smutečních šperků.
Jako ostatním drahým kamenů byla gagátu připisována magická moc. Římané věřili že plaší hady a vařený s vínem měl léčit bolesti zubů. Gerolamo Cardano ho doporučuje jako ochrana před nočnímu můrami, přízraky, inkuby a sukuby.
