Blahočetovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Blahočetovité

Blahočet (Araucaria augustifolia)
Blahočet (Araucaria augustifolia)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: blahočetovité (Araucariaceae)
Henkel et Hochst., 1865

Blahočetovité (Araucariaceae) je čeleď exotických jehličnatých stromůřádu borovicotvarých.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Wollemie vznešená (Wollemia nobilis)

Předchůdci dnešních blahočetovitých vznikli v geologickém období svrchní trias a v období jury a křídy byli rozšířeni po celé Zeměkouli. Se změnou klimatu a nástupem přizpůsobivějších druhů zůstalo pro blahočetovité většinou jen místo v rovníkovém pásu na jižní polokouli. Rostou na Nové Kaledonii, Norfolku, severu Nového Zélandu, na severovýchodním pobřeží Austrálie a Papui-Nové Guineji, v Melanésii a téměř celé Indonésii, kde překračuje areál jejich výskytu rovník a pokračuje na sever do Malajsie a na Filipínách až po 18° severní zeměpisné šířky. Druhé místo výskytu je Jižní Amerika a to v jihovýchodní příbřežní části Brazílie, která zasahuje do Uruguaye a na sever Argentiny (pouze jeden druh). Třetí, nejmenší areál, jediný mimo oblast deštných pralesů, je na hranicích Chile s Argentinou (také jen jeden, ale vážně ohrožený druh).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to stálezelené, jednodomé nebo dvoudomé stromy, obvykle s jedním tlustým kmenem. Bývají obvykle vysoké 60 m, větve mají uspořádány v pravidelných přeslenech. Ve dřevu jsou šestiúhelníkovité tracheidy bez pryskyřičných kanálků. Listy mají jehlicovité, kopinaté až širokého listovitého tvaru, spirálovitě uspořádané nebo křížaté. Jsou nahosemenné, nevytvářejí květy a jejích semena nejsou ukryta v plodech.

Samčí šištice jsou poměrně veliké, válcovité, axiální nebo terminální, jednotlivé nebo ve svazcích, mají spirálovitě uspořádáno až 12 mikrosporangií, která produkují pylová zrna bez vzduchových vaků. Samičí šištice vyrůstají na terminálních větvích jednotlivě vzpřímeně, semenná šupina šištice obsahuje pouze jedno vajíčko. Za 2 až 3 roky, po dozrání semen se rozpadají. Semena někdy mívají křidélka, klíčí 2 až 4 děložními lístky.[1]

Samičí šištice jsou obecně velikých rozměrů, u blahočetu Bidwillova neotevřená zelená šiška váží cca 4,5 kg, suchá 3,6 kg.[2]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Damaroň (Agathis ovata)

Poskytují jednak kvalitní měkké dřevo světlé barvy, ze kterého se vyrábí nábytek a interiéry domu a dále semena některých druhů (např.blahočet Bidwillův) jsou významnou položkou ve stravování místních obyvatel. Používají se také jako solitérní rostliny v parcích a pěstují se i v přenosných nádobách.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1994 měla čeleď blahočetovitých jen dva rody, v tom roce byl ale v jihovýchodní Austrálii objeven nový rod o jednom druhu, pojmenovaný wollemie vznešená, který se tam ve volné přírodě vyskytoval jen asi ve 100 exemplářích. Byl ale úspěšně semeny rozmnožen a nyní se pěstuje v mnoha botanických zahradách po celém světě.

Čeleď blahočetovitých tvoří:

  • rod blahočet (Araucaria) Juss., 1789  (19 druhů)
  • rod damaroň (Agathis) Salisb., 1807  (21 druhů)
  • rod wollemie (Wollemia) W. G. Jones, K. D. Hill et J. M. Allen, 1995  (1 druh)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. development.dendrologie.cz
  2. http://waynesword.palomar.edu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]