Dymokury
| Dymokury | |
|---|---|
 Revoluční ulice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Městec Králové |
| Obec s rozšířenou působností | Poděbrady (správní obvod) |
| Okres | Nymburk |
| Kraj | Středočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°14′45″ s. š., 15°12′9″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 906 (2023)[1] |
| Rozloha | 14,65 km²[2] |
| Nadmořská výška | 203 m n. m. |
| Počet domů | 384 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Revoluční 97 289 01 Dymokury obecniurad |
| Starosta | Bc. Ludmila Kubálková |
| Oficiální web: www | |
  Dymokury | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 537128 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dymokury jsou obec ležící v okrese Nymburk asi 15 km severně od lázeňského města Poděbrady. Žije zde 906[1] obyvatel. Katastrální území Dymokur má rozlohu 1465 ha. Součástí obce jsou i vesnice Černá Hora a Svídnice.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1249, kdy se jako dvořan krále Václava I. připomíná Soběslav z Dymokur (píše se Sobezlaus de Dimocur), který statek držel v zástavě.[4] Roku 1290 koupil statek od krále klášter cisterciáků v Sedlci, rozdělil jej a rozprodal. Roku 1614 zdědil Dymokury Jan Smiřický ze Smiřic a dal přestavět středověkou tvrz na renesanční zámek. Po jeho smrti do roku 1621 hospodařila Markéta Salomena Smiřická z Dymokur, která pro víru uprchla do exilu a statek byl zkonfiskován císařem.
Z dalších majitelů byla významná rodina Lamboyů, kteří kolem roku 1660 dostavěli západní křídlo zámku a roku 1673 panství se zámkem, pivovarem, 13 dvorci a 5 mlýny prodali hraběti Ludvíku Colloredovi z Wallsee na Opočně. Ten dal roku 1688 přistavět ještě dvě křídla zámku a hodinovou věž. Roku 1693 až 1738 přešel statek sňatkem na knížete Leopolda Viléma z Montecuccoli, který dal roku 1723 adaptovat zámeckou kapli Sedmibolestné Panny Marie a roku 1725 kostel Zvěstování Panny Marie. František Colloredo dal zřídit sirotčinec a rozšířit školu. Colloredové vládli do roku 1815, kdy sňatkem přešlo na hraběte Bedřicha z Cavriani, a to až do roku 1833, kdy opět sňatkem velkostatek získali Černínové z Chudenic.
Poštovní úřad v Dymokurech byl založen v letech 1868–1869.[5] O rozvoj zemědělského podnikání, sladovnu a pivovar se zasloužil zejména Děpold I. Černín. K cukrovaru, který je nyní v havarijním stavu, nechal v roce 1903 vybudovat úzkorozchodnou dráhu o rozchodu 600 mm určenou ke svážení řepy ke zpracování. V době největší slávy byla délka kolejí téměř 28 kilometrů a spojovala okolní obce. Dodnes jsou její stopy patrné v lesních úsecích, zarostlé náspy v polích tvoří meze a poskytují úkryt mnoha živočichům. Trať byla zrušena v 50. letech 20. století a jediný zachovalý dřevěný vůz se nachází v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Cukrovar stejně jako pivovar nepřežil, tak jako mnoho jiných, přechod na tržní ekonomiku a skončil začátkem 90. let. Zámek po roce 1989 restituoval Rudolf Theobald Czernin.
Územněsprávní začlenění
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
- 1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[6]
- 1855 země česká, kraj Jičín, soudní okres Městec Králové
- 1868 země česká, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové
- 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[7]
- 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Městec Králové[8]
- 1945 země česká, správní okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[9]
- 1949 Pražský kraj, okres Poděbrady[10]
- 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
- 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Poděbrady
Rok 1932
V obci Dymokury (1461 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] lékař, autodoprava, bednář, výroba cementového zboží, cihelna, cukrář, cukrovar Děpolda Czernína, 2 obchody s dobytkem, drogerie, holič, 5 hostinců, jednatelství, hotel, 2 koláři, kovář, 3 krejčí, obchod s kůžemi, malíř pokojů, mlékárna Dymokury, mlýn Děpolda Czernína, obchod s obuví Baťa, 3 obuvníci, 3 pekaři, pivovar, 2 pokrývači, porodní asistentka, 3 řezníci, sedlář, 7 obchodů se smíšeným zbožím, Občanská záložna v Dymokurech, stavební družstvo, výroba obuvnických svršků, 3 výroby syrečků, šrotovník, 3 švadleny, 3 trafiky, trhovec, 3 truhláři, 3 obchody s uhlím, velkostatek Děpold Czernín, 3 zahradnictví, zámečník, zednický mistr.
V obci Svídnice (254 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Dymokur) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12] 2 hostince, kolář, kovář, řezník, obchod se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Svídnici, 2 trafiky.
Pamětihodnosti
- Barokní kostel Zvěstování Panny Marie z roku 1725
- Nepřístupný barokní zámek z roku 1688 v soukromém vlastnictví rodiny Černínů
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Jakubský mlýn
- Krucifix
Pověsti
Obrozenecký básník Karel Sudimír Šnajdr (1766–1831) pracoval v Dymokurech jako vrchnostenský justiciár[13] a ve své nejznámější baladě Jan za chrta dán[14] zpracoval příběh, později převyprávěný Václavem Klimentem Klicperou. Podle textu básně se měl příběh odehrát v Kozojedech v okrese Jičín.
Rytíři se zaběhne jeho oblíbený chrt. Rytíř chrta hledá a potká čarodějnici, která mu slíbí, že mu chrta vrátí, když jí za to věnuje svého sluhu Jana, aby se mohla koupat v jeho krvi. Rytíř se zdráhá, ale nakonec svolí. Provedou výměnu a rytíř dostane zpět svého chrta. Chrt však za několik dní zemře. Rytíř je stíhán výčitkami svědomí, a jako pokání nechá pro obec ulít krásný zvon. Zvon však místo zvonění volá: "Jan! Jan, za chrta dán!“ Rytíři to způsobuje veliká muka a nakonec spáchá sebevraždu.
Osobnosti
- Josef Quido Lexa (1891–1925), český učitel a hudební skladatel
- Quido Lexa (1895–1980), český malíř
Doprava
Dopravní síť
- Pozemní komunikace – Okolo obce prochází silnice I/32 Libice nad Cidlinou - Kopidlno - Jičín, v obci končí silnice II/275 Brodce - Luštěnice - Křinec - Dymokury.
- Železnice – Obcí je vedena železniční Trať 062 Chlumec nad Cidlinou - Městec Králové - Dymokury - Křinec. Jedná se o jednokolejnou regionální trať, doprava byla v úseku trati mezi Městcem Králové a Křincem zahájena roku 1882. Na území obce leží železniční zastávky Svídnice a Dymokury.
Veřejná doprava 2011
- Autobusová doprava – Obcí projížděly autobusové linky Poděbrady-Úmyslovice-Chotěšice (v pracovní dny 3 spoje), Poděbrady-Dymokury (v pracovní dny 4 spoje), Dymokury-Svídnice (v pracovní dny 3 spoje) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).
- Železniční doprava – Po trati 062 mezi Městcem Králové a Křincem jezdilo v pracovních dnech 9 párů osobních vlaků, o víkendech 5 párů osobních vlaků.
Další fotografie
-
Obecní úřad -
Základní škola T. G. Masaryka -
Správní budova bývalého pivovaru -
Bývalá sladovna -
Restaurace v dolní části obce
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ RBM I, s. 576.
- ↑ Jana Hrabětová: Podnikání na Nymbursku a Poděbradsku.
- ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
- ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
- ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
- ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 268. (česky a německy)
- ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1640. (česky a německy)
- ↑ Literární archiv Památníku národního písemnictví - Šnajdr Karel Sudimír
- ↑ K.S.Šnajdr:Jan, Jan, za chrta dán
Související články
Literatura
- VLASÁKOVÁ, Julie. Jan za chrta dán. IN: Český lid 1905, str. 202 – 203.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dymokury na Wikimedia Commons - Galerie Dymokury na Wikimedia Commons
- Dymokury v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky obce
- Oficiální stránky fotbalového klubu
- Svídnice
