Theobald Czernin
| Theobald Czernin | |
|---|---|
| Narození | 7. července 1936 Praha,  Československo |
| Úmrtí | 12. července 2015 (ve věku 79 let) Praha, Česko |
| Místo pohřbení | rodinná hrobka v Dymokurech |
| Povolání | podnikatel |
| Choť | (1961) Polyxena Lobkowiczová (* 1941) |
| Děti | 1. Tomáš (* 1962) 2. Tereza, provdaná Koch (* 1964) 3. Děpold (* 1969) 4. Jan (* 1972) 5. Gabriela, provdaná Kliegl (* 1975) |
| Rodiče | Rudolf Děpold Czernin (1904–1984) a Bedřiška, roz. z Wenckheimu (1911–1991) |
| Příbuzní | bratr: Diviš Czernin (* 1942) sestra: Rosina, provdaná Machková, později Höschová (* 1939) dědeček: Děpold Josef Czernin (1871–1931) babička: Marie Anna Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952) pradědeček: Děpold Czernin (1836–1893) prababička: Anna Westphalen zu Fürstenberg (1850–1924) strýc: Humprecht Czernin (1909–1944) prastrýc: Otakar Czernin (1872–1932) neteř: Anniebel Czernin (* 1990) neteř: Maria Czernin (* 1991) synovec: Karel Czernin (* 1992) vnuk: Wolfgang Czernin (* 1995) vnuk: Maximilian Czernin (* 1997) vnuk: Vojtěch Czernin (* 1993) vnuk: Prokop Czernin (* 1998) vnuk: Cyril Czernin (* 2002) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Theobald Czernin, celým jménem Theobald Josef Maria Rudolf Friedrich hrabě Czernin z Chudenic, známý také jako Děpold, (7. července 1936 Praha[1][2][3] – 12. července 2015 Praha) byl příslušník vinořské větve šlechtického rodu Czerninů a majitel zámku v Dymokurech.
Život[editovat | editovat zdroj]
Děpold byl synem Rudolfa Theobalda hraběte Czernina (1904–1984), majitele statku Dymokury, který se v době druhé světové války postavil proti nacistům, a jeho manželky Frideriky von Wenckheim (1911–1991).[pozn. 1] Měl bratra Diviše (* 1942) a sestru Rosinu (* 1939). Jeho prastrýcem byl rakousko-uherský ministr zahraničí Otakar Czernin (1872–1932). Na rodinný majetek byla za války uvalena nucená správa, po válce nebyl nikdy navrácen a v období po roce 1948 došlo pouze k administrativnímu potvrzení znárodnění.
Otec byl za války za poslech zahraničního rozhlasu zatčen a uvězněn v Gollnowě u Štětína.[4] Zbytek rodiny žil na zámku v Hlušicích u manželky otcova bratra. Po válce bydleli v polovině vily v Dymokurech, druhou půlku obýval nový správce velkostatku. V roce 1952 začala vila sloužit jako zdravotní středisko a Theobaldovi rodiče se museli přestěhovat do staré cihelny, kam nebyla zavedena ani elektřina.[5] Nakonec se rodiče v roce 1964 vystěhovali do Rakouska.[5]
V době komunistického režimu jako jeden z mála příslušníků české šlechty neemigroval. Navštěvoval chlapecké jezuitské gymnázium v Bohosudově,[6] avšak nesměl ho dokončit.[7][pozn. 2] Nejprve pracoval jako kreslič v Praze a Poděbradech, následně jako dělník při renovaci objektů a archeologických vykopávkách.[9] V roce 1964 se s rodinou přestěhoval do podnikového panelákového bytu v Chodově u Karlových Varů. Vydělával si jako řidič nákladního vozu, autojeřábu a bagru na stavbách.[9] Později pracoval jako řidič sanitky.[9][10] V letech 1971–1993 bydleli Czerninovi v Rudné u Nejdku v Krušných horách. Tamější chalupu s loukou koupili na podzim 1969 od staršího německého páru, který se přestěhoval do Západního Německa.[11]
Po revoluci v roce 1989 zrestituoval rodinný majetek a začal na něm podnikat. V rámci restituce, která trvala asi šest let, získal zpět rodinný majetek, lesy, zemědělskou půdu, rybníky a sodovkárnu, kterou se však nepodařilo udržet v provozu. Se synem Tomášem se pustil do rekonstrukce zámku.
Děpold byl do konce svého života aktivním katolíkem. Zemřel 12. července 2015 ve věku 79 let.[12] Poslední rozloučení se konalo v úterý 28. července 2015 v kostele Zvěstování Panny Marie v Dymokurech. Pohřbu se mimo jiné zúčastnil arcibiskup pražský, primas český a kardinál Dominik Duka (* 1943), Karel Schwarzenberg (1937–2023) a Ivan Havel (1938–2021). Jeho tělo bylo uloženo v rodinné hrobce v Dymokurech.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Theobald Czernin se 22. dubna 1961 ve Vejprnicích oženil s Polyxenou Lobkowiczovou (* 28. dubna 1941 Praha)[1] z křimické linie rodu Lobkowiczů, dcerou Jaroslava Lobkowicze (18. červen 1910 Zámeček u Plzně – 7. květen 1985 Křimice), 13. knížete z Lobkovic, vévody roudnického, a jeho manželky (sňatek července 1940 Praha) hraběnky Gabrielly Korff-Schmising-Kerssenbrock (* 29. listopad 1917 Klatovy); sestrou ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze (* 5. ledna 1948 Plzeň) a poslance Jaroslava Lobkowicze (* 16. srpna 1942 Plzeň). Polyxena se kvůli svému šlechtickému původu nemohla stát lékařkou, proto pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici pro dlouhodobě nemocné.[10] Měli spolu pět dětí:[1]
- 1. Tomáš Zachariáš Josef Maria Děpolt Rudolf Kazimír Hostislav (* 4. března 1962 Plzeň), spravuje statek Dymokury
- 2. Terezie vom Kinde Jesu Marie Gabrielle Friederike Jaroslav Rudolf Johanna Pius Stephania Franziska Polyxena Theobold (* 1. prosince 1964 Plzeň),[13] převzala od rodičů chalupu v krušnohorském podhůří u Nejdku[14]
- 3. Děpold Jaroslav Maria Josef Jan Bedřich Gabriel Rudolf Rita (* 7. listopadu 1969 Plzeň), má propagační kancelář a organizuje výstavy[14]
- 4. Jan Nepomuk Maria Josef Artur Rudolf Jaroslav Bedřich Gabriel Bruno Václav (* 29. prosince 1972 Plzeň), vystudoval práva a pracuje jako soudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi[14]
- 5. Gabriela Marie Josef Bedřiška Jaroslav Rudolf Denisa Hroznata (* 19. června 1975 Ostrov nad Ohří),[13] absolvovala školu pro informační a tiskové pracovníky, po určitou dobu pečovala o tělesně a duševně postižené[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Otec Rudolf Theobald Czernin (25. srpna 1904 Dymokury – 16. května 1984 Vídeň) uzavřel sňatek v Budapešti 17. září 1935 s Friderikou (Bedřiškou) z Wenckheimu (6. ledna 1911 Budapešť – 5. července 1991 Vídeň), jejíž rod pocházel ze Švábska a ona prožila mládí v Maďarsku.
- ↑ Ústřední výbor KSČ schválil na podzim roku 1948 usnesení o výchově nové inteligence, podle které byly při výběru žáků na studia vyloučeny děti z kapitalistických rodin, třídních nepřátel a politicky nespolehlivých osob.[8]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 94 a 237.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-10-13 [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ Theobald Czernin (1936–2015) [online]. Paměť národa [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 197. Dále jen Příběhy české šlechty.
- ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 199
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 203
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 270. Dále jen Paradoxy české šlechty.
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 205–206
- ↑ a b c Příběhy české šlechty, s. 205
- ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 268
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 190–191
- ↑ Zemřel český šlechtic Theobald Czernin. Novinky.cz [online]. 2015-07-12 [cit. 2015-07-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Jak žijí princezny. Tatínek nás píchal vidličkou do loktů, říká jedna z nich [online]. iDnes.cz, 2007-07-18 [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Paradoxy české šlechty, s. 273
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. Kapitola 9.
- VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. Kapitola 9.
