Chrám Matky Boží v Paříži
| Chrám Matky Boží v Paříži | |
 Ilustrace z knihy Chrám Matky Boží v Paříži |
|
| Autor | Victor Hugo |
|---|---|
| Původní název | Notre-Dame de Paris |
| Ilustrátor | Luc-Olivier Merson (original) |
| Země | Francie |
| Datum vydání | 1831 |
Chrám Matky Boží v Paříži (1831, Notre-Dame de Paris) je vrcholný historický román francouzského romantického básníka, prozaika, dramatika, esejisty a politika Victora Huga. Česky kniha vyšla také pod názvem Zvoník od Matky Boží. Do češtiny přeložila Milena Tomášková.
Obsah |
Děj[editovat]
Román se odehrává ve středověké Paříži v r. 1482, tedy v době vlády francouzského krále Ludvíka XI. (1461 - 1483). Autor zde popisuje různé společenské vrstvy, od krále přes vysoké duchovenstvo, šlechtu a studenty až po společenskou spodinu (žebráky, zloděje, prostitutky). Seznamuje čtenáře také se známými místy středověké Paříže, ale i s jejími malými spletitými uličkami (Soudní palác, Dvůr divů – shromaždiště vyděděnců). Dominantou díla je samozřejmě pařížská katedrála Notre Dame (Chrám Matky Boží). S katedrálou jsou spjaty životní osudy hlavní postavy Quasimoda, hrbatého, téměř hluchého a na jedno oko slepého zvoníka, kterého se v dětství ujal kněz Frollo, za což mu zůstal po celou dobu vděčný a oddaný. Kvůli Frollovi se Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Frollo zamilován. Únos Quasimodovi překazil Phoebus z Châteaupers, do nějž se poté Esmeralda zamilovala. Quasimodo je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda s ním má soucit, přinese mu na pranýř vodu, za což se do ní zamiluje, i když ví, že marně. Frollo i Quasimodo jsou nešťastně zamilováni do krásné Esmeraldy. Esmeralda ale jejich city neopětuje, Frolla nenávidí, Quasimoda ji je líto, je zamilována do Phoeba. Frollo, ze žárlivosti zaútočí na Phoeba, Esmeralda se domnívá, že je mrtev. Phoebeus ale přežil. Esmeralda je nespravedlivě, za pomoci útrpného práva, obviněna k trestu smrti, za vraždu Phoeba a čarodějnictví, spolu se svou kozou Džali, se kterou prováděla kejklířské kousky. Quasimodo v den popravy Esmeraldu unese do chrámu, kde ji poskytne azyl a přizná se, že ji tajně miluje. Frollo přemlouvá Esmeraldu, aby se stala jeho milenkou, ona odmítá. Esmeralda je později popravena, Frollo by ji mohl zachránit, ale nechtěl, když nemohl mít její lásku on, nechtěl aby milovala kohokoliv jiného a raději ji nechává zemřít na šibenici. Quasimodo se za popravu mstí, shodí Frolla z věže chrámu, čímž svého vychovatele zabije. Po letech je Quasimodova kostra nalezena v hrobce u Esmeraldy. Quasimodo Esmeraldu velmi miloval, tak raději dobrovolně zemřel v jejím objetí, než aby žil bez ní.
Quasimodo je typickou romantickou postavou vybudovanou na kontrastech: jeho ohyzdný zevnějšek ostře kontrastuje s čistotou jeho srdce, svým zevnějškem okolí odpuzuje, lidé ho nenávidí, domnívají se, že je ztělesněním zla. Ve skutečnosti je však schopen těch nejhlubších a nejčistších citů. Obdobně na kontrastech je vybudována postava cikánské tanečnice Esmeraldy, která, ač vyrůstala v prostředí pařížského podsvětí mezi prostitutkami a zloději, si zachovala mravně čistý život.
Postavy[editovat]
- Quasimodo: Pojmenoval ho jeho nálezce Claudius Frollo, Quasimodo v Latině znamená "jaksi, přibližně, jen částečně", Frollo jméno zvolil, proto, že Quasimodo byl jen "přibližně člověkem". Typický romantický hrdina. Znetvořený, ale schopný čisté lásky k Esmeraldě. Osamělý.
- Esmeralda: Krásná cikánka, její krása a povaha je v kontrastu s prostředím, kde žije.
- Phoebus de Châteaupers: Kapitán gardy, přelétavý, "typický floutek". Esmeralda se do něho zamiluje, leč on ji má jen na ukrácení času do svatby s Fleur-de-Lys (v jiném vydání též Lilie Gondelaurier), bohatou měšťankou. Téměř zavražděn Claudiem Frollem, protože si dal romantickou schůzku s jeho tajnou láskou - Esmeraldou.
- páter Claudius Frollo: Arcijáhen z Notre-Dame, archetyp intelektuála a vědychtivého hledače absolutna. Byl velmi inteligentní, už v osmnácti letech se stal doktorem čtyř fakult: teologie, práva, medicíny a umění. Vychoval kromě svého bratra Jana i Quasimoda a dovolil mu být zvoníkem. Byl zmítán mezi láskou k Bohu a láskou, kterou věnoval Esmeraldě. Především záporná postava, ale také páter, který poprvé pocítil lásku, protože nebyla jeho láska opětována, uchýlil se ke zlým činům.
- Pierre Gringoire (v jiném vydání též Petr Gringoire): Básník, ožení se s Esmeraldou, svatbou mu Esmeralda zachránila život, což byl důvod jejich sňatku. Jejich vztah zůstane kvůli Esmeraldině přesvědčení pouze platonický.
- Fleur-de-Lys: Phoebova snoubenka, velmi žárlí na Esmeraldu.
Jazyk a styl[editovat]
Vyprávění je barvité, melodramatické, prudký dějový spád, neobvyklé situace a překvapivé zvraty. Jazyk je spisovný, řeč postav je rozlišena podle jejich společenského postavení a obsahuje tedy i hovorové výrazy, případně výrazy v latině.
Filmové adaptace[editovat]
Román byl několikrát zfilmován:
- The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), USA, 1923, režie Wallace Worsley, Lon Chaney jako Quasimodo a Patsy-Ruth Miller jako Esmeralda
- The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), USA, 1939, režie William Dieterle, Charles Laughton jako Quasimodo a Maureen O'Hara jako Esmeralda, patrně nejslavnější verze
- Notre Dame de Paris (Chrám Matky Boží v Paříži), Francie, 1956, režie Jean Delannoy, Anthony Quinn jako Quasimodo a Gina Lollobrigida jako Esmeralda
- The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), Spojené království, 1982, režie Michael Tuchner, televizní film, Anthony Hopkins jako Quasimodo a Lesley-Anne Down jako Esmeralda
- The Hunchback of Notre Dame (Zvoník od Matky Boží), USA, 1996, kreslený film ze světoznámého studia Walta Disneye
- The Hunchback (Zvoník od Matky Boží), USA,1997, televizní film, režie: Peter Medak, Mandy Patinkin jako Quasimodo a Salma Hayek jako Esmeralda
Bibliografie[editovat]
- Pascal Tonazzi, Florilège de Notre-Dame de Paris (anthologie), Editions Arléa, Paris, 2007, ISBN 2-86959-795-9
