Chotkova silnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Chotkova silnice (z hlediska dnešní terminologie nejde o silnici, ale o místní komunikaci či ulici s názvem Chotkova) z roku 1831 se nachází na území pražských Hradčan a Malé Strany a spojuje Malou Stranu s Letnou. Tvoří mohutnou serpentinu u dolní části Jeleního příkopu. V horní části vychází z křižovatky ulic Mariánské hradby, Badeniho a Na baště sv. Tomáše mezi Chotkovými a Letenskými sady, v dolní části na ni navazuje ulice Pod Bruskou, která vyúsťuje na Klárov u stanice metra Malostranská. Název Chotkova silnice oficiálně dostala v roce 1870.

Obsah 1 Historie a popis 2 Chotkovy sady 3 Lávka 4 Český lev 5 Reference 6 Externí odkazy

[editovat] Historie a popis

Oblast Letné byla původně od centra Prahy oddělena strmým svahem. Předpokládá se, že stezky těmito místy vedly přinejmenším od 9. století, kdy se v Praze usídlili Přemyslovci, a to od brodu přes Vltavu spíše směrem k Pražskému hradu, ale zřejmě i k Letné. Ve 20. letech 17. století nechal Albrecht z Valdštejna prorazit do svahu přímý úvoz, který umožnil i jízdu vozům. Ten se nazýval Myší díra, od 2. poloviny 18. století má též oficiální název Pod Bruskou.

Serpentinu nechal vybudovat v letech 1831–1832 hrabě Karel Chotek, v letech 1826–1843 (či 1847) nejvyšší zemský purkrabí. Cesta musela být vylámána ve skále a v dolní části byl potok Brusnice, který původně tekl směrem ke Kampě, do dnešní Čertovky, zakryt a vyústěn do Vltavy poblíž Cihelné ulice. Později byl ještě jednou přeložen při rekonstrukci kanalizace. Stavbou silnice byl zkrácen Jelení příkop. V roce 1912 byl potok od dolního konce Chotkovy silnice sveden přímo k Vltavě, pod zahradou Strakovy akademie.

Stavba silnice měla význam v návaznosti na ukončení Lánské koněspřežné dráhy na Brusce, v místech dnešního nádraží Praha-Dejvice. Toto nádraží, zprovozněné roku 1830, bylo historicky prvním na území dnešní Prahy.

Začátkem 20. století byla vybourána část městského opevnění, která bránila pokračování Chotkovy ulice směrem k Dejvicím. Další území po zbouraných hradbách byla nově zastavěna, například Bílkovou vilou.

Po Chotkově silnici vede tramvajová trať. Byla zprovozněna 30. ledna 1910 zavedením linky č. 5, pokračovala po ulici Mariánské hradby. Od 31. května 1912 byla u příležitosti VI. sokolského sletu připojena i spojovací trať Badeniho ulicí. Při stavbě byl přestavěn oblouk silnice u Jeleního příkopu.^[1]

Již od počátků směly Chotkovou silnicí jezdit jen tramvaje vybavené kolejnicovou brzdou. 24. ledna 1923 došlo k vážné dopravní nehodě, kdy tramvajový vlak u Jeleního příkopu vyjel z kolejí a prorazil zeď. V důsledku nehody byla před zatáčkou ve směru s kopce zřízena od 2. března 1923 zastávka Chotkova silnice, třebaže tu nebyla žádná přepravní potřeba. Na dodržování zastavení zde dohlížel zvlášť ustanovený dozorce, dodatečně ještě ministerstvo železnic nařídilo umístit v zastávce píchací hodiny, takže každý řidič tramvaje musel vystoupit a vyznačit, že skutečně zastavil. V roce 1935 byly zastávka i píchací hodiny odstraněny a nahrazeny bezpečnostním zastavovacím místem, jehož nedodržení se mělo trestat okamžitým přeřazením z provozní služby. Zrušeno bylo 1. května 1978.^[2]

Při severozápadní straně ulice je zárubní zeď dosahující místy výšky až kolem 5 metrů, na levé straně je chodník na vysunuté konzole vybudované při rozšířování komunikace v roce 1969. V rámci této stavební akce byl vybudován první pražský kolektor.^[3]

O prázdninách roku 2004 byla Chotkova ulice uzavřena z důvodu opravy tramvajové trati, rekonstrukce vodovodů, následné opravy vozovek a opravy galerie opěrné zdi.

[editovat] Chotkovy sady

Hrabě Karel Chotek jako nejvyšší purkrabí české země soustavně usiloval o modernizaci města i výsadbu zeleně. V návaznosti na výstavbu silnice byly mezi jejím horním koncem a Letohrádkem královny Anny vybudovány první pražské veřejné městské sady, tzv. Obecní nebo Lidová zahrada (Volksgarten), dnes Chotkovy sady. Od roku 1997 jsou ve správě Správy Pražského hradu. Chotkovu silnici a Chotkovy sady připomíná v horní části pamětní deska s uvedeným datem 4. listopadu 1841.

[editovat] Lávka

Horní část Chotkovy sinice od 60. let 20. století překlenovala lávka mezi Chotkovými a Letenskými sady, navržená architektem Jaroslavem Fragnerem. Pro špatný stav byla demontována a nahrazena novou lávkou podle návrhu architekta Bořka Šípka, investorem projektu byla Nadace Václava a Olgy Havlových, investorem stavby Magistrát hl. m. Prahy, konstrukci sponzorsky věnovala Škoda Plzeň. Nová lávka byla slavnostně otevřena pod názvem Chotkova lávka (který ale nebyl úředně schválen orgány města) dne 18. července 1998 za účasti prezidenta Václava Havla i odstupujícího prémiéra Josefa Tošovského a nového premiéra Miloše Zemana. Václav Havel přitom označil původní lávku za ohyzdnou a nesmyslně širokou. Lávka, spojující Pražský hrad a Kramářovu vilu, měla symbolizovat dobré vztahy prezidenta a vlády.^[4][5]

[editovat] Český lev

V oblouku silnice proti bráně Jeleního příkopu je od roku 1953 plastika Český lev, kterou v roce 1852 vytvořil Josef Max na památku českým vojákům padlým v Itálii roku 1848. Původně stála u Městského muzea na Florenci.

[editovat] Reference

1. ↑ Trať Malovanka (křižovatka) – Brusnice – Chotkovy sady (křižovatka) (prazsketramvaje.cz)
2. ↑ Mgr. Pavel Fojtík: Černé dny pražských tramvají – 1. část, DP kontakt, 4/2003, Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s., str. 2
3. ↑ Pražské kolektory
4. ↑ Zprávy 19. 7. 1998, Radio Praha
5. ↑ Projevy a vystoupení prezidenta republiky Václava Havla v roce 1998

[editovat] Externí odkazy

• Antonín Ederer: Chotkova (Uličník Prahy 1)
• M. Laštovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, Libri, Praha, 1997–1998, ISBN 80-85983-23-0
• Věra Vávrová: O zahradách Pražského hradu – Chotkovy sady (Pražský hrad, programový čtvrtletník, jaro 1998)
• Chotkovy sady (Pražská informační služba, verze z 5. 12. 2006, text na původní adrese www.pis.cz/cz/praha/pamatky/chotkovy_sady dnes již nedostupný, získaný z archivu Google 9. 4. 2007, podobný textu Věry Vávrové)
• Trať Chotkovy sady – Malostranská (www.prazsketramvaje.cz)
• Pražský dopravní zeměpis, 6. část, Hradčany, DP kontakt 12/2004 (Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s.), str. 26