Chlorid titanatý
| Chlorid titanatý | |
|---|---|
_chloride_molecule.png) Model molekuly chloridu titanatého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid titanatý |
| Anglický název | Titanium (II) chloride |
| Německý název | Titan (II)-chlorid |
| Sumární vzorec | TiCl2 |
| Vzhled | Černé šesterečné krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10049-06-6 |
| PubChem | 66228 |
| SMILES | [Ti+2].[Cl-].[Cl-] |
| InChI | 1S/2ClH.Ti/h2*1H;/q;;+2/p-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 118,77 g/mol |
| Teplota tání | 1 035 °C |
| Teplota varu | 1 500 °C |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | šesterečná |
| Bezpečnost | |
 Zdraví škodlivý (Xn)  Žíravý (C) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid titanatý (TiCl2) je anorganická sloučenina, která obsahuje titan v oxidačním čísle II, tedy v nejmenším oxidačním čísle, v jakém se titan vyskytuje ve sloučeninách. Tato černá krystalická látka byla zatím poměrně málo prozkoumána kvůli své vysoké reaktivitě.[1] Je to také silné redukční činidlo: má vysokou afinitu ke kyslíku a s vodou reaguje za vzniku vodíku.
Příprava
Obvyklá příprava chloridu titanatého spočívá v tepelné disproporcionaci chloridu titanitého:
2 TiCl3 → TiCl2 + TiCl4.
Odpovídající reakce se také používá pro rozklad chloridu vanaditého na chlorid vanadnatý a vanadičitý.
Struktura
TiCl2 krystalizuje ve vrstevnaté struktuře stejně jako jodid kademnatý.[2][3]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium (II) chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
- ↑ Gal'perin, E. L.; Sandler, R. A. TiCI2. Kristallografiya. 1962, s. 217–19..
- ↑ Baenziger, N. C.; Rundle, R. E. TiCI2. Acta Cryst.. 1948, s. 274–274. DOI 10.1107/S0365110X48000740.
