Boris Krajný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boris Krajný

Boris Krajný (* 28. listopadu 1945) je český pianista a pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kroměříži a zde též studoval na konzervatoři. Na AMU absolvoval u prof. Františka Maxiána. Aspiranturu absolvoval u prof. Ivana Moravce. V roce 1975 získal čestné uznání v soutěži královny Alžběty v Bruselu a rok nato zvítězil v soutěži v italské Senegálii. Je držitelem Grand Prix du Disque 1982 za nahrávku francouzských klavírních koncertů. Od roku 1992 učí na pražské Akademii múzických umění. Boris Krajný patří mezi naše přední klavíristy. Působil jako sólista Pražského komorního orchestru a České filharmonie. Vystoupil na koncertech v rámci festivalů v Besanconu, Aténách, Baalbeku, Bergenu, Lublani a Harogate. Dále koncertoval v Carnegie Hall, v Kennedy Center a National Galery ve Washingtonu, v londýnské Wigmor Hall, v Čajkovského sále v Moskvě, v Berlíně, Mnichově, Salzburku, Paříži, Salcburku, Bruselu, Sydney, Melbourne, Buenos Aires, Havaně, Egyptě, Mexiku, ve Vídni a.t.d. Hrál pod taktovkou významných dirigentů jako V. Neumann, Z. Košler, V. Smetáček, J. Bělohlávek, Z. Mácal, L. Pešek, V. Válek, P. Altrichter, A. Rahbari, M. Tabachnik, K. Kord, M. Pijarowski, M. Tracz, J. Winkler, D. Bostock a dalších. Na festivalu Pražské jaro premiéroval v roce 1990 2. symfonii Leonarda Bernsteina (The Age of Anxiety), v sezóně 1999–2000 přednesl 4. klavírní koncert B. Martinů (Inkantace) v New Yorku a v Kuala Lumpuru, na festivalu ve francouzském Ruanne provedl kompletní klavírní a komorní dílo L. Janáčka. Boris Krajný je autorem mnoha nahrávek na gramofonové desky. Pořídil snímky skladeb J.S. Bacha (Chorální předehry, Ciaconne). Nahrál klavírní koncert č. 3 Bély Bartóka, Beethovenovy skladby (Andante favori, sonáta C dur, op. 53), skladby Fryderika Chopina (Fantazie f moll, op. 49), Alberta Roussela (Koncert pro klavír, Arthuira Honeggera (Concertino), Francoise Poulenca (Aubade). Dále nahrál kompletní klavírní dílo Maurice Ravela a skladby Antonína Dvořáka (Klavírní kvintet), Erwina Schulhoffa, Césara Francka, Claude Debussyho, Sergeje Prokofjeva a díla řady dalších významných skladatelských osobností. Krajný dokáže maximálně využít vynikající zvukové a technické možnosti nástroje. Jeho hra na klavír má kultivovaný jemný zvuk, který vyniká zejména v interpretaci impresionistického a romantického repertoáru.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Bartók Concerto No. 3 Panton
Prokofiev Concerto No. 3 in C major, Op. 26 (Czech Philharmonic, cond. Jiří Bělohlávek) Supraphon
Ravel Concerto in G major
Ravel Concerto in D major for Piano Left Hand (Prague Symphony, cond. Jiří Bělohlávek) Supraphon
Poulenc Aubade (Prague Chamber Orchestra) Supraphon
Ravel Complete Solo Piano Works Supraphon
Roussel Piano Concerto, Op. 36 Supraphon
Honnegger Concertino for Piano and Orchestra Supraphon
Beethoven Sonata No. 21 in C major, Op. 53 („Waldstein“) Pavane
Beethoven Andante Favori in F major, WoO. 57 Pavane
Chopin Fantasia in f minor, Op. 49 Pavane
Etude No. 23 in a minor, Op. 25, No. 11 Pavane
Voříšek Variations de Bravoure, Op. 14
Voříšek Introduction et Rondeau Brillant, Op. 22 (Prague Chamber Orchestra, cond. Ivan Pařík)
Bach/Busoni Chorale Preludes/Chaconne in d Minor
Martinů Butterflies and Birds of Paradise
Schulhoff Jazz Studies
Martinů Chamber Music Harmonia Mundi
Dvořák Concerto G major Op. 33
Chopin Concerto F major No. 2
Dvořák Piano Quintet
Franck Piano Quintet
Novák Piano Quintet
Martinů Piano recital
Debussy Piano recital
Ravel Piano recital
Schulhoff Piano recital

Literatura[editovat | editovat zdroj]

I. Lexika[editovat | editovat zdroj]

  • MEH 1983.
  • Čeští koncertní umělci – instrumentalisté (Český hudební fond a Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, Praha 1983).
  • Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 1998).
  • Hübners Blaues Who is Who (Zug 2002).
  • Kdo je kdo, osobnosti české současnosti (Praha 2002 a 2005).

II. Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Kříž, Jaromír: Boris Krajný (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 12, s. 551).
  • Vít, Petr: Pražští symfonikové s Peškem a Krajným (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 7, s. 293).
  • Kříž, Jaromír: Recital Borise Krajného (Hudební rozhledy 36, 1983, č. 4, s. 152–153).
  • Vít, Petr: PKO se Stivínem a Krajným (Hudební rozhledy 35, 1982, č. 6, s. 274).
  • Slavíková, Jitka: FOK s Borisem Krajným (Hudební rozhledy 36, 1983, č. 6, s. 299).
  • Roubíček, Vít: Krajný se našel (teprve) v Ravelovi. (Hudební rozhledy 47, 1994, č. 12, s. 16–17).
  • Zapletal, Petar: Boris Krajný v Zrcadlové síni (Hudební rozhledy 50, 1997, č. 9, s. 13).

III. Citace[editovat | editovat zdroj]

The performance of Ravel´s G Major Concerto was the finest I ve heart anywhere. (New York Daily News, N, Y. March 30. 1977 Bill Zakariasen).

His technique was virtually faultless, while his big-boned interpretation had a near-miraculous balance of control and abandon. New York Daily News, Dec. 12 1979 Bill Zakariasen

A formidable technician with an outgoing musical personality and style reminiscent of Glen Gould´s. (Toronto Star, Sept. 27. 1999 Allan Jones

Japan Times Music Notes Yomuri 5. 11,1982 Jeho přesnost, kvalita tónu, kontrola tempa, dynamiky, akcentace a promyšlené frázování naplnily zcela Mozartovy intence.

Milwaukee Sentinel Nov. 26. 1994 Elaine Schmidt: BK delivered Mozart's Piano Concerto with clarity, directness and simplicity.

The Milwaukee Journal Nov. 26. 1994 James Auer: was interpreted with near-micrometer precision.

Süddeutsche Zeitung 28. Januar 1981 Baldur Bockhoff: er hat eine phantastische Lauftechnik, sein Ton ist selbst immer präsent.