Bitva u Želenic
| Bitva u Želenic | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Po husitských válkách | |||
| Trvání | 23. září 1438 | ||
| Místo | u vsi Želenice v severních Čechách | ||
| Souřadnice | 50°31′34″ s. š., 13°43′35″ v. d. | ||
| Výsledek | drtivé vítězství sasko-braniborských | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Želenic (německy Sellnitz) nedaleko Bíliny proběhla 23. září 1438 a byla jedinou větší bitvou válek o nástupnictví po smrti císaře Zikmunda v letech 1438–1439. V bitvě se střetly oddíly příznivců polského Kazimíra s částí vojsk krále Albrechta, sasko-braniborskými oddíly ustupujícími ze země a doprovázenými oddíly Jakoubka z Vřesovic. Díky obratné taktice Jakoubka z Vřesovic drtivě zvítězil saský kurfiřt Fridrich II.
Historické souvislosti[editovat | editovat zdroj]
Po smrti císaře Zikmunda se měl podle jeho vůle stát českým králem Albrecht Habsburský, manžel jeho dcery Alžběty. Významná část českých stavů, především východočeští utrakvisté, Albrechtovo nástupnictví nechtěla uznat a nabídla českou korunu Kazimírovi, bratru polského krále. Albrecht se sice nechal 29. června 1438 v Praze korunovat, ale spojená vojska jeho protivníků posílená o polské jednotky vytáhla proti němu a jeho spojencům. Hlavními osobnostmi „polské“ strany byli Hynce Ptáček z Pirkštejna a Bedřich ze Strážnice, k podporovatelům Albrechta patřili zejména Oldřich z Rožmberka a Menhart z Hradce, ale také bývalý husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Kromě českých a rakouských oddílů bojovaly na „rakouské“ straně oddíly saské a braniborské, které si Albrecht jako římský král pozval na pomoc. Vojska se setkala u Tábora, který se Albrecht neúspěšně pokoušel dobýt. K rozhodné bitvě nedošlo a po řadě šarvátek a neúspěšných jednáních Albrechtova vojska po pěti týdnech (15. září 1438) od Tábora odtáhla. Doprovodem říšských jednotek při odchodu z Čech pověřil Albrecht Jakoubka z Vřesovic.
Bitva[editovat | editovat zdroj]
Za ustupujícím sasko-braniborským vojskem Fridricha Saského (Míšeňského) doprovázeným oddíly Jakoubka z Vřesovic vyrazily jízdní oddíly českých utrakvistů s několika sty polských jezdců, k nimž se přidaly posily ze Žatce, Loun a Slaného. Veliteli byli Petr Holický ze Šternberka, Petr ze Zvířetic, Václav Carda z Petrovic, Svojše ze Zahrádky a jiní. Dostihly je u vsi Želenice, ale zablokovat přechod přes řeku Bílinu se jim nepodařilo.[2] Žádost Jakoubka z Vřesovic, aby vojsku opouštějícímu zemi nechali volný průchod, velitelé česko-polského vojska odmítli.[3] Jakoubek měl z husitských válek mnoho zkušeností a nepřítele vlákal do léčky podobné, jaká byla využita v bitvě u Lipan. Když se nepřátelé pokusili napadnout jeho zadní voj, jeho vojáci předstírali útěk a vylákali útočníky tam, kde za lesním porostem čekala ukrytá záloha. Rychlým protiútokem pak Jakoubek česko-polské vojsko na hlavu porazil – byla zabita nebo zajata téměř polovina z celkového počtu. Mezi zajatci odvedenými do Mostu a poté do Míšně byl i Petr Holický.[2] Prameny uvádějí, že strana poražených měla více než 500 padlých a 1657 mužů se dostalo do zajetí.[4]
Následné události[editovat | editovat zdroj]
Po vítězné bitvě u Želenic vycítil Albrecht možnost podrobit si žatecko-lounský svaz a pověřil tím opět Jakoubka z Vřesovic. Jakoubkův útok na Louny však neuspěl, Bedřich ze Strážnice spolu s Václavem Cardou ho úspěšně odrazili.[5] V následujícím období boje mezi stranami pokračovaly, pokračovala však i jednání (mimo jiné i o osudu zajatců od Želenic). Poláci, kteří se cítili ohroženi ze strany Uher a Litvy, později svá vojska z Čech stáhli. Do sporu se vložil i papež a basilejský koncil vysláním legátů na jednání ve Vratislavi v lednu 1439. V únoru uzavřel Albrecht s polským králem Vladislavem příměří. Když potom 27. října 1439 král Albrecht nečekaně zemřel, Ptáčkova strana polskou kandidaturu již nepodporovala.
Místo bitvy[editovat | editovat zdroj]
Dle želenické kroniky se bitva odehrála na úpatí Želenického vrchu. V kronice se mj. uvádí, že zde v roce 1923 nalezl rolník při orbě několik poměrně zachovalých zbraní a mincí z té doby.[6] Místo bitvy je však sporné, protože podle Palackého Jakoubek „táhl … za Bílinu“,[3] tj. bitva se mohla odehrát i na druhém břehu řeky.
V roce 2013 byl u příležitosti 575. výročí odhalen v Želenicích pomník bitvy u Želenic. Stojí naproti městskému úřadu.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hermann Hallwich: Jakaubek of Wřesowitz. A contribution to the history of the Hussite movement . In: Narrative of the Association for the History of Germans in Bohemia ., Vol 4 (1866), pp 33-49, here p.40.
- ↑ a b ŠANDERA, Martin. Hynce Ptáček z Pirkštejna – opomíjený vítěz husitské revoluce. Praha: Vyšehrad, 2011. 200 s. ISBN 978-80-7429-132-6. S. 60.
- ↑ a b PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha: Kočí, 1907. 1279 s. S. 725
- ↑ a b Hrady.cz - Památník bitvy u Želenic. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Palacký, s. 726
- ↑ Oficiální stránky obce Želenice - Historie. www.zelenice.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-26.
