Bitva u Melechova
| bitva u Melechova | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Husitské války, První křížová výprava | |||
.jpg) Pomník z roku 2020 u kostela sv. Vojtěcha v Malém Bojišti | |||
| Trvání | květen 1420 | ||
| Místo | pod Melechovem u Bojiště | ||
| Souřadnice | 49°39′47″ s. š., 15°17′0″ v. d. | ||
| Výsledek | nejasný výsledek, stažení Uhrů do Kutné Hory | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Melechova se odehrála v květnu 1420,[1] přesné datum není známé, v blízkosti obce Bojiště pod vrchem Melechov. V bitvě se střetli husité s uherskými oddíly křížové výpravy. Husité se bránili s využitím vozové hradby. Střetnutí skončilo vítězstvím husitů, ale byl při něm zabit husitský vůdce ledečský farář Petr z Ústí.[2]
Přecházející události[editovat | editovat zdroj]
Ze Zikmundovy iniciativy byla v březnu 1420 ve Vratislavi vyhlášena křížová výprava proti husitskému hnutí v Čechách. V Praze se husité pomocí lsti zmocnili Pražského hradu, který byl v držení Zikmundových příznivců. Následně Čeněk z Vartemberka vyslal poselství s nabídkou na převzetí českého trůnu polským králem Vladislavem II. Jagello. Pražané mezitím v dubnu vydali dva manifesty, ve kterých vyzývali k odporu proti blížící se křížové výpravě. Čeněk z Vartemberka a Hynek Krušina na svých panstvích shromáždili vojska. Čeněk shromažďoval své vojsko na vrchu Melechov v blízkosti svého hradu Lipnice. Vojsko bylo složené kromě šlechty i z venkovanů a uhlířů. Účastí uhlířů získal Čeněk nejen posily pro své vojsko, ale navíc oslabil nepřátelskou Kutnou Horu, která stála v cestě do Prahy. Ve výzbroji měly také vozy s děly.[2]
Zatímco Krušinovo vojsko se vydalo na cestu do Prahy, Čeněk z Vartemberka přešel k Zikmundovi. Vojsko shromážděné na Melechově se začalo postupně rozcházet.[2]
Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]
Zbytek účastníků shromáždění poslal do Ledče pro faráře Petra z Ústí, aby je vedl. Poté se vydali směrem k Ledči a dále na Prahu. Nedaleko vrchu ale narazili na uherskou jízdu. Husité zaujali obranné postavení s využitím vozové hradby na okraji lesa. Uherskou jízdu ostřelovali děly, ta navíc v lesním terénu nemohla využít svoji převahu. Poté, co bylo několik útočníků zraněno a zabito, začali se Uhři stahovat zpátky do Kutné Hory. Ale ještě předtím se jednomu útočníkovi podařilo pomocí samostřílu zastřelit husitského vůdce Petra z Ústí. Počet obětí a zraněných na straně křižáků není znám, na husitské straně se udává okolo 14 mrtvých.[2]
Důsledky[editovat | editovat zdroj]
Po zabití Petra z Ústí se do čela husitů postavil rychtář Vávra ze Zahrádky. Pod jeho vedením se vydali k Táboru. Velká část husitů se rozešla.[3] Bitva u Melechova byla prvním střetnutím husitů se zahraničním nepřítelem.[4][2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Husitství – Druhá část. Brandýské noviny [online]. [cit. 2020-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e ROUS, Pavel. Bitva u Melechova v roce 1420. Havlíčkobrodsko - vlastivědný sborník. Roč. 1994, čís. 10.
- ↑ ZAP, Karel Vladislav. Památky archeologické a místopisné, Svazek 5. Praha: V komissi Františka Řivnáče, 1863.
- ↑ Organizace, výzbroj a taktika husitské armády - husitstvi.cz [online]. [cit. 2016-08-16]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠMAHEL, František. Idea národa v husitských Čechách. České Budějovice: 1971.
- BECKOVSKÝ, František Jan. Poselkyně starých příběhův českých - aneb kronika česká. Praha: 1700.
- HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Kronika česká. Praha: 1541.
- MOLNÁR, Amedeo. Husitské manifesty. Praha: 1980.
