Alexandr Nikolajevič Ostrovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexander Nikolajevič Ostrovskij
Sergej Lvovič Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij (rusky: Александр Николаевич Островский) (12. dubna 1823 v Moskvě, Rusko14. června 1886, Ščelykov, Rusko) byl ruský dramatik. Ve svých dílech se zaměřoval především na život moskevské společnosti.

Tvořil v období realismu a jeho dramatická díla se řadia k dílům jeho současníků Lva Nikolajeviče Tolstého, Fjodora Michajloviče Dostojevského a Ivana Sergejeviče Turgeněva.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny moskevského obchodního právníka a tak mu byl svět obchodování blízký už od malička. Po ukončení moskevského gymnázia studoval právo na Lomonosovově univerzitě. Po ukončení studia v roce 1843 vstoupil do státní služby a pracoval u soudů až do 1851. Mnohé charaktery, ať už z jeho rodinného prostředí nebo ze svých pracovních zkušeností, mu posloužily jako předobraz postav z komedie Dohodneme se, neboť jsme svoji.

Už jako sedmnáctiletý chlapec si oblíbil svět divadla a v roce 1847 začal psát své první dramatické pokusy, které i veřejně prezentoval. V témže roce se mu podařilo vydat jednu ze scén komedie Vždyť jsme svoji, která byla vydána ve své úplnosti o tři roky později, v roce 1850 pod názvem Bankrot. Díky této hře získal reputaci zručného dramatika. Sarkastický, ale pravdivý obraz o moskevských obchodních kruzích v nich vzbudil velkou nevoli a tato hra byla zakázána. Po zásazích cenzury byla znovu vydána v roce 1859 a v této znetvořené formě byla premiérována v roce 1861. Původní text hry se na jevišti objevil až v roce 1881. Právě tato divadelní hra přispěla k jeho odchodu ze státních služeb.

Po odchodu ze státních služeb sa začal naplno věnovat psaní - mezi ruskými autory je výjimečný právě tím, že se věnoval výlučně jen dramatu a divadlu. V době svého života napsal 48 divadelních her, z toho osm bylo veršovaných. Věnoval se různým tématům, ať už to byly ruské dějiny nebo pohádkové hry. Těžiště jeho práce však leží v manýristických dramatech kriticky zobrazujících moskevskou společnost.

Následovala další hra Chudoba cti netratí vznikla pod vlivem slavofilského hnutí – autor v ní kontrastuje ruskou tradici, ve které jsou poklady milost a láska, s povrchností a pozlátkem západní civilizace. Následovaly hry Bez věna a Nesedej si do cizích saní. Právě tato divadelní hra byla první, která byla v roce 1854 uvedena v divadle.

V roku 1856 sa vydal na cestu po krajích v okolí Volhy. Taktéž se ucházel o funkci ministra námořnictví - jeho úlohou bylo provést průzkum a podat zprávu o říční navigaci na Volze a využitelnosti kraje pro námořnictvo. Taktéž měl za úkol vykonat etnologický průzkum mezi místním obyvatelstvem. Zapisoval zvyky, obyčeje a pracovní podmínky obyvatel. Tento výlet přímo ovlivnil jeho hry Les a Bouřka. Právě Bouřka je považována za jeho mistrovské dílo.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Vždyť jsme svoji (Свои люди — сочтёмся, původně pod názvem Bankrot, 1850)
  • Chudoba cti netratí (Бедность не порок, 1854)
  • Výnosné místo (Доходное место, 1856)
  • Bouře (Гроза, 1860)
  • Les (Лес, 1871)
  • Vlci a ovce (Волки и овцы, 1875)

Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Nikolajevič Ostrovskij

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Alexandr Ostrovsky ve Wikimedia Commons

(česky)

(anglicky)