Adam Mickiewicz
| Adam Mickiewicz | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Adam Bernard Mickiewicz |
| Narození | 24. prosince 1798 Zavosse |
| Úmrtí | 26. listopadu 1855 (ve věku 56 let) Istanbul |
| Příčina úmrtí | cholera |
| Místo pohřbení | Katedrála na Wawelu (od 1890; 50°3′17″ s. š., 19°56′8″ v. d.) Champeauxský hřbitov v Montmorency Katedrála na Wawelu |
| Povolání | profesor, básník, publicista, dramatik, esejista, překladatel, spisovatel, veřejná postava, vysokoškolský učitel a libretista |
| Národnost | Bělorusové |
| Alma mater | Vilniuská univerzita (od 1815) |
| Žánr | esej a epická poezie |
| Témata | krásná literatura |
| Významná díla | Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě Dziady Zima miejska Oda do młodości Pieśń filaretów … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Celina Szymanowská |
| Partner(ka) | Maryla Wereszczakówna Ksawera Deybelová |
| Děti | Władysław Mickiewicz[1] Maria Gorecká |
| Rodiče | Mikołaj Mickiewicz a Barbara Majewská |
| Příbuzní | Aleksander Mickiewicz[2] a Franciszek Mickiewicz (sourozenci) |
| Vlivy | Andrzej Towiański Ignacy Krasicki George Gordon Byron Henryk Rzewuski Jakub Wujek |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
obraz Walenteho Wańkowicze
Adam Mickiewicz [Mickjevič] (24. prosince 1798 – 26. listopadu 1855) byl polský spisovatel, představitel polského romantismu.
Biografie
Narodil se ve vesnici Zaosie u Nowogródku (Navahrudak[3] v dnešním Bělorusku), kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě.
V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy.
V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži.
Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje.
V září roku 1855 odjel do Istanbulu založit oddíly polské legie (Legion polski) a také ze Židů složený tzv. Legion Żydowski pro válku s Ruskem. Zemřel náhle při epidemii cholery, pravděpodobně na tuto chorobu, třebaže se uvažovalo i o otravě arsenikem nebo o výronu krve do mozku. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži na hřbitově v Montmorency, po třiceti pěti letech jej v roce 1890 převezli do Polska, což se stalo příležitostí k mohutné politické manifestaci.
Dílo
- Dziady (česky Tryzny v překladu Vrchlického nebo Dziady v překladu Halase) – nedokončené drama skládající se ze 3 částí (4. část autor nedokončil). Konflikt zklamané lásky a pocitu hrdiny k zodpovědnosti národu. Projevuje se zde základní myšlenka: Polsko = Kristus (mesiáš, spasitel) národů, který umírá na kříži, aby svým zmrtvýchvstáním přinesl svobodu všem národům
- Konrád Wallenrod (1828) – litevský hrdina se stane velmistrem německých rytířů, nezapomíná na svůj původ a na příkoří, která Litvě jeho řád způsobil. Mstí se řádu, v jehož čele stojí, a této mstě obětuje i svůj život. Vliv Machiavelliho a jeho filosofie vedení války („Je třeba být liškou i lvem“).
- Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě (polsky Pan Tadeusz, 1834; Alžběta Pechová 1882) – polský národní epos o 12 zpěvech, označovaný za poslední velký veršovaný epos evropské literatury. Odehrává se na malém šlechtickém sídle v básníkově rodném kraji v Litvě (dnes jsou ta místa v Bělorusku) v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu; současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody.
- Kniha národa polského a poutnictva polského – programový politický spis (1832)
Fotogalerie
-
Adam Mickiewicz (1850) -
Adam Mickiewicz (1855) -
Adam Mickiewicz -
Titulní list prvního vydání "Pana Tadeáše" (1834) -
Pomník Adama Mickiewicze v Krakově
Odkazy
Reference
- ↑ Мицкевич, Владислав. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIXa.
- ↑ Мицкевич, Александр Николаевич. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIXa.
- ↑ Mickiewicz, Adam Bernard v Encyklopedii PWN.
Online dostupná díla autora
- MICKIEWICZ, Adam. Konrad Wallenrod. Překlad Josef Václav Sládek. Praha: J. Otto, 1910. 91 s. Dostupné online.
- MICKIEWICZ, Adam. Pan Tadeáš, čili, Poslední zájezd na Litvě. Překlad Eliška Krásnohorská. Praha: J. Otto, 1917. 423 s. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adam Mickiewicz na Wikimedia Commons 
Autor Adam Mickiewicz ve Wikizdrojích
Osoba Adam Mickiewicz ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adam Mickiewicz
