Rotava
| Rotava | |
|---|---|
 Pohled na město z přírodní památky Varhany | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Kraslice |
| Obec s rozšířenou působností | Kraslice (správní obvod) |
| Okres | Sokolov |
| Kraj | Karlovarský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°17′47″ s. š., 12°34′25″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 798 (2024)[1] |
| Rozloha | 12,03 km²[2] |
| Nadmořská výška | 568 m n. m. |
| PSČ | 357 01 až 357 02 |
| Počet domů | 428 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Sídliště 721 357 01 Rotava podatelna@mestorotava.cz |
| Starosta | Michal Červenka (ČSSD) |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Rotava | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 560600 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Rotava (něm. Rothau) se nachází v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Žije zde přibližně 2 800[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o obci pochází z roku 1597.[4][pozn. 1] Historie Rotavy je spjata s dobýváním železných rud v okolí říčky Rotavy. Těžba ložisek železných rud a cínové rudy je zmiňována již roku 1340, ke značnému rozmachu docházelo v druhé polovině 16. století. V okolí Rotavy přibývalo hamrů a roku 1617 je odkoupili Šlikové. V roce 1627 připadlo celé panství Nosticům. Během druhé světové války byly zbořeny některé objekty dolních železáren a byl vybudován nový moderní závod na výrobu munice. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva se obec vylidnila, došlo však k částečnému dosídlení, především to byli Maďaři a Rumuni. Výraznější nárůst obyvatel nastal až v 60. letech 20. století.[5]
Na město byla Rotava povýšena v roce 1965.
Železářství
[editovat | editovat zdroj]Německý název řeky Rotavy (Rothau = červená tekoucí voda) souvisel s hojnými ložisky železných rud, které daly základ místním hamrům a železárnám. V městské knize Jindřichovic je zápis z 19. října 1549 o prodeji hamru na zpracování železné rudy v Rotavě, podle něhož prodal hamerník Kašpar Joseph svůj hamr. Kupní cena 555 zlatých je dosti vysoká a svědčí o rozsáhlosti tohoto železářského provozu. V jindřichovické městské knize je mnoho dalších zpráv o zdejších hamrech a hamernících, což svědčí o značném množství hamrů a rozsahu železářství. Nejznámější byl velký hamr, který stával v místě dnešních železáren. Kolem roku 1590 patřil Kiliánu Groppovi z Wunsiedelu, později jeho synovi Baltazaru Groppovi, který vlastnil doly na železnou rudu v Arzbergu. V roce 1616 přijel z Jáchymova do Rotavy Hanuš Hutschenreuther, původem ze saského Eibenstocku, a stal se zakladatelem bohatého rodu rotavských hamerníků a podnikatelů. Postupně skupoval nejen různé hamry a jejich vybavení, ale i pozemky, louky a lesy. V roce 1634 postavil pocínovnu, aby pocínováním plechů zvýšil své výnosy. Léna Hutschereutherů sahala až ke Krásné Lípě, Nové Vsi a Ptačí. V roce 1660 majitel panství Jindřichovice Jan Hartvík z Nostic soustředil zdejší železářskou výrobu. Vedle hamrů a hutí k ní patřily i menší doly na železnou rudu v okolí Rotavy. Pod Amaliinou myslivnou nechali Nosticové postavit první rotavskou vysokou pec. Jako surovinu začali používat železné rudy z okolních dolů a rotavský čedič, obsahující magnetit. V roce 1757 bylo zařízení vysoké pece převezeno do vysoké pece v Šindelové. Za Nosticů těžba rud a železářská výroba zprvu upadala, teprve od roku 1770 došlo k zvýšení výroby plechů. Od druhé poloviny 19. století docházelo k významným změnám. Roku 1839 byly zastaveny hamry na plech a tyčové železo a byla zřízena nová válcovna plechu, od roku 1869 na parní pohon. V roce 1886 se započalo s pozinkování plechů, což přineslo úsporu dříve používaného cínu. V roce 1886 byla rovněž postavena první martinská pec a roku 1890 byly železárny spojeny s Anenským údolím vlastní železniční vlečkou. Vybudováním železniční vlečky získala železárny přístup na železniční trať ze Sokolova do Kraslic. Rotavské železárny v té době prožívaly mohutný rozmach, dřevěné uhlí nahradilo sokolovské hnědé uhlí. V roce 1909 činila výroba 1170 vagonů plechu a 600 vagonů tyčového železa. Z důvodu potřeby velkých investic, které již Nostitzové nedokázali financovat, se rotavské železárny spojily petzoldovskými železárnami v Nejdku a vznikla nová akciová společnost Rotavsko-nejdecké železárny. Rozvoj výroby uspíšila první světová válka produkcí pro vojenské účely. Kromě nábojnic, plášťů granátů a dalšího vojenského materiálu se vyráběl plech na konzervy. Železárny byly jediným podnikem v Rakousko-Uhersku, kde se vyráběly z rotavského plechu plechovky na konzervy. Po skončení války nastaly problémy s výrobním sortimentem, který byl po celou dobu války zcela zaměřen na válečný materiál. Podnik zachránil nedostatek spotřebního zboží zaviněný válkou. To však vydrželo jen několik let a během hospodářské krize přišlo o práci mnoho dělníků. Nejprve byl v roce 1930 zastaven provoz ocelárny a následovaly další provozy. Po mnichovské dohodě a postoupení území hitlerovskému Německu přešly 3. září 1939 závody pod německou firmu Ardelt. Ta nechala zbourat některé tovární objekty a postavila nové objekty, např. lisovnu.[6]
V roce 1941 převzaly provozy v Rotavě Kruppovy závody, které byly klíčovým dodavatelem zbraní pro nacistické Německo. Pod názvem Chebský ocelářský průmysl zahájily válečnou výrobu.[7] V průběhu války pracovalo v závodě v Rotavě mnoho válečných zajatců a asi 200 totálně nasazených Čechů. Ke konci války zde bylo 380 sovětských, 450 francouzských a 24 belgických zajatců.[6]
Po skončení druhé světové války byla válečná výroba zastavena a závod určen k likvidaci. Koncem roku 1946 byla činnost závodu ukončena. Likvidované strojní zařízení bylo odvezeno do Plzně. Prvního ledna 1957 byly provozy připojeny k plzeňské Škodovce a vytvořen závod Škoda Rotava. Roku 1966 byl zahájen výrobní program válcovacích zařízení, v roce 1975 výroba vulkanizačních lisů.[7]
Začátkem 90. let se firma rozdělila na dva podniky. Tím prvním byl strojírenský provoz Rotas strojírny, tím druhým metalurgický podnik Slévárna Rotava, který však brzy zanikl.[8]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 792 | 1 775 | 1 957 | 2 480 | 3 519 | 3 631 | 3 778 | 1 304 | 1 754 | 3 992 | 3 694 | 3 387 | 3 381 | 3 089 |
| Počet domů | 180 | 205 | 215 | 268 | 344 | 368 | 480 | 455 | 343 | 354 | 310 | 346 | 371 | 391 |
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 2 248 | 2 341 | 2 572 | 3 213 | 4 439 | 4 563 | 4 695 | 1 477 | 1 883 | 4 110 | 3 784 | 3 433 | 3 449 | 3 145 |
| Počet domů | 227 | 264 | 280 | 347 | 443 | 476 | 604 | 589 | 343 | 378 | 337 | 361 | 389 | 411 |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel svatého Petra a Pavla
- Kaple svatého Františka (hrázděná stavba se sedlovou střechou byla zbořena roku 1967)[5]
- Rotavské varhany
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Části města
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.
- ↑ a b c PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 602.
- ↑ a b KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. S. 180–194.
- ↑ a b Rotas strojírny - historie [online]. Rotas strojírny spol. s r.o. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Rotavské železárny a strojírny [online]. Mikroregion Sokolov–východ [cit. 2021-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9. Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rotava na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Rotava ve Wikislovníku- Rotava v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
