Oxid železnatý
| Oxid železnatý | |
|---|---|
_oxide.jpg) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid železnatý |
| Anglický název | Iron(II) oxide |
| Německý název | Eisen(II)-oxid |
| Sumární vzorec | FeO |
| Vzhled | černá pevná práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1345-25-1 |
| PubChem | 14945 |
| ChEBI | 50820 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 71,846 g/mol |
| Teplota tání | 1 377 °C |
| Teplota varu | ≈ 2 400 °C |
| Hustota | 5,90 g/cm³ |
| Index lomu | nD= 2,32 |
| Tvrdost | 6,5 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyseliny |
| Součinitel tepelné vodivosti | 0,557 W m−1 K−1 (50 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | 6,5×10−6 cm3 g−1 |
| Povrchové napětí | 585 mN/m (1 420 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová plošně centrovaná |
| Hrana krystalové mřížky | a=430 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −277,6 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 440 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 3 200 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 60,75 J K−1 mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −257,1 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,732 J K−1 g−1 |
| Bezpečnost | |
| R-věty | žádné nejsou |
| S-věty | žádné nejsou |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid železnatý je jedním z oxidů železa. Tento oxid má černou barvu, vyskytuje se v podobě prášku s chemickým vzorcem FeO. Skládá se ze železa v oxidačním čísle 2, které je vázáno na kyslík. Jeho nerostná podoba je známa jako wüstit. Oxid železnatý představuje jeden příklad nestechiometrické sloučeniny a koeficienty železa a kyslíku se mohou měnit a tvořit krystalické tvary.
Oxid železnatý je také obsažen v pigmentu. FDA (Food and Drug Administration) schválil používání tohoto oxidu pro kosmetiku a někdy je také používán do tetovacích inkoustů.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Oxid železnatý vzniká tepelným rozkladem šťavelanu železnatého:[1]
- FeC2O4 → FeO + CO2 + CO
Tepelný rozklad probíhá v inertní atmosféře, jinak vzniká oxid železitý. Podobný postup lze použít i pro syntézu oxidu manganatého a oxidu cínatého.[2][3]
Reakce
[editovat | editovat zdroj]FeO je stabilní jen při teplotách nad 575 °C, za nižších teplot disproporcionuje na oxid železnato-železitý a kovové železo:[1]
- 4 FeO → Fe3O4 + Fe
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 13 s. S.794-1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1333.
- ↑ H. Lux "Iron (II) Oxide" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1497.
- ↑ Practical Chemistry for Advanced Students, Arthur Sutcliffe, 1930 (1949 Ed.), John Murray - London
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) Make Pyrophoric Iron and Iron Oxalate