Přeskočit na obsah

Chotiněves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chotiněves
Památkově chráněný dům čp. 36
Památkově chráněný dům čp. 36
Znak obce ChotiněvesVlajka obce Chotiněves
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecÚštěk
Obec s rozšířenou působnostíLitoměřice
(správní obvod)
OkresLitoměřice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel205 (2024)[1]
Rozloha7,04 km²[2]
Nadmořská výška275 m n. m.
PSČ411 45
Počet domů99 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduChotiněves 74
411 45 Úštěk
ou.chotineves@tiscali.cz
StarostkaPavlína Filandrová
Oficiální web: www.chotineves.cz
Chotiněves na mapě
Chotiněves
Chotiněves
Další údaje
Kód obce564966
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Chotiněves se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Zde bylo registrováno 205[1] obyvatel. Obec je chráněna jako vesnická památková zóna.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1323.[4]

Po 2. světové válce bylo na základě Postupimské dohody německé obyvatelstvo z této části Sudet vysídleno. Následovalo vnitrozemské osidlování pohraničí. V roce 1947 bylo do poloprázdné Chotiněvsi repatriováno 17 rodin volyňských Čechů z Českého Boratína.[5][6] Tyto rodiny si už v roce 1947 prosadily založení zdejší evangelické farnosti. Zprvu se bohoslužby konaly v domácnostech, ale farníci usilovali o postavení svého kostela. Po získání povolení došlo dne 10. prosince 1950 k posvěcení základů kostela a 18. listopadu 1951 byl kostel slavnostně otevřen.[7] Na realizaci stavby se podíleli svépomocí všichni farníci. Ti, po nátlaku komunistů, založili a vedli prosperující jednotné zemědělské družstvo Chotiněves. Toto družstvo bylo v roce 1961 sloučeno pod Zemědělské družstvo Liběšice.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 365 obyvatel (z toho 169 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci, 359 Němců a dva cizinci. Kromě dvou evangelíků a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 351 obyvatel: pět Čechoslováků, 345 Němců a jednoho cizince. Až na dva evangelíky a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Chotiněves[4][10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 381 347 381 423 399 365 351 239 246 208 172 148 146 156
Domy 64 64 70 70 72 72 76 84 89 54 51 57 62 64
Data z roku 1961 zahrnují i domy místních části Jištěrpy.

Sbor Českobratrské církve evangelické vznikl v roce 1947 a působí zde dodnes.

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chotiněvsi.
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  5. Josef Vlk (1932). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. 
  6. VLK, Josef. Historie českého Boratína. Ústí nad Labem: Forte 293 s., [58] s. obr. příl. s. ISBN 80-238-6214-6. 
  7. a b Farní sbor Českobratrské církve evangelické CHOTINĚVES s kazatelskou stanicí ÚŠTĚK. chotineves.evangnet.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 201. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 203. 
  10. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  11. Karl Ungermann. Deutsche Zeitung Bohemia. Září 1915, roč. 88, čís. 243, s. 3. Dostupné online. 
  12. Kalendárium regionálních výročí Ústeckého kraje v roce 2012 [online]. svkul.cz [cit. 2014-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]