Žahavci: Porovnání verzí
m Editace uživatele 92.62.224.24 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je EmausBot |
→Fylogeneze: aktualizace + ref |
||
| Řádek 60: | Řádek 60: | ||
== Fylogeneze == |
== Fylogeneze == |
||
Bazální skupinou žahavců jsou pravděpodobně [[korálnatci]] (''Anthozoa''), přestože se ještě nedávno (před molekulárními studiemi) soudilo, že jsou naopak skupinou nejodvozenější. Zbytek žahavců tvoří skupinu [[Medusozoa]]. Problematický parazitický [[nezmar jeseteří]] (''Polypodium hydriforme'') dříve řazený do třídy [[polypovci]] (buď do řádu [[Hydromedúzy|hydromedúz]] nebo k nezmarům ''Hydrina'') není vůbec žahavec, nýbrž zástupce zvláštní skupiny [[Kaviárovky|kaviárovek]] (''Polypodiozoa''), která je možná sesterskou skupinou [[Výtrusenky|výtrusenek]] (''Myxozoa''). |
Bazální skupinou žahavců jsou pravděpodobně [[korálnatci]] (''Anthozoa''), přestože se ještě nedávno (před molekulárními studiemi) soudilo, že jsou naopak skupinou nejodvozenější. Zbytek žahavců tvoří skupinu [[Medusozoa]]. Problematický parazitický [[nezmar jeseteří]] (''Polypodium hydriforme'') dříve řazený do třídy [[polypovci]] (buď do řádu [[Hydromedúzy|hydromedúz]] nebo k nezmarům ''Hydrina'') není vůbec žahavec, nýbrž zástupce zvláštní skupiny [[Kaviárovky|kaviárovek]] (''Polypodiozoa''), která je možná sesterskou skupinou [[Výtrusenky|výtrusenek]] (''Myxozoa''). |
||
=== Systém === |
=== Systém === |
||
| Řádek 69: | Řádek 69: | ||
** [[medúzovci]] (Scyphozoa) |
** [[medúzovci]] (Scyphozoa) |
||
** [[polypovci]] (Hydrozoa) |
** [[polypovci]] (Hydrozoa) |
||
===Fylogenetický strom=== |
|||
Poté, co byly molekulární analýzy [[ribozom]]ální [[RNA]] doplněny analýzou [[mitochondrie|mitochondriálního]] genomu, podkmen Anthozoa ([[korálnatci]]) a již dříve zredukovaná třída Scyphozoa ([[medúzovci]]) se ukazují jako [[parafyletismus|parafyletické]]<ref name="Kayal_2013">{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = Kayal |
|||
| jméno = Ehsan |
|||
| příjmení2 = Roure |
|||
| jméno2 = Béatrice |
|||
| příjmení3 = Philippe |
|||
| jméno3 = Hervé |
|||
| spoluautoři = COLLINS, Allen G.; LAVROV, Dennis V. |
|||
| titul = Cnidarian phylogenetic relationships as revealed by mitogenomics |
|||
| periodikum = BMC Evolutionary Biology |
|||
| rok vydání = 2013 |
|||
| měsíc vydání = leden |
|||
| den vydání = 9 |
|||
| ročník = 13 |
|||
| typ ročníku = svazek |
|||
| číslo = 5 |
|||
| strany = |
|||
| url = http://www.biomedcentral.com/1471-2148/13/5 |
|||
| dostupnost2 = PDF |
|||
| url2 = http://www.biomedcentral.com/content/pdf/1471-2148-13-5.pdf |
|||
| issn = 1471-2148 |
|||
| doi = 10.1186/1471-2148-13-5 |
|||
| pmid = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> a pravděpodobné příbuzenské vztahy lze zobrazit následujícím [[fylogenetický strom|fylogenetickým stromem]]: |
|||
{{klad |
|||
|popisek1='''[[žahavci]]''' (Cnidaria) |
|||
|1={{klad |
|||
|2=[[šestičetní]] (Hexacorallia) |
|||
|1={{klad |
|||
|2=[[osmičetní]] (Octocorallia) |
|||
|popisek1=Medusozoa |
|||
|1={{klad |
|||
|1={{klad |
|||
|1= [[korunovky]] (Coronatae) |
|||
|2={{klad |
|||
|1=[[kalichovky]] (Staurozoa) |
|||
|2=[[čtyřhranky]] (Cubozoa) |
|||
}} |
|||
}} |
|||
|2={{klad |
|||
|popisek1=[[polypovci]] (Hydrozoa) |
|||
|1={{klad |
|||
|1=Trachylina |
|||
|2=Leptolina |
|||
}} |
|||
|popisek2=Discomedusae |
|||
|2={{klad |
|||
|1=[[talířovky]] (Semaeostomeae) |
|||
|2=[[kořenoústky]] (Rhizostomeae) |
|||
}} |
|||
}} |
|||
}} |
|||
}} |
|||
}} |
|||
}} |
|||
== Nebezpečné žahavé druhy == |
== Nebezpečné žahavé druhy == |
||
Verze z 11. 2. 2013, 11:59
 Žahavci | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Oddělení | dvojlistí (Diblastica) |
| Kmen | žahavci (Cnidaria) Hatschek, 1888 |
| Třídy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žahavci (Cnidaria) jsou vodní, převážně mořští, bezobratlí. Jejich tělní stavba je poměrně jednoduchá s radiální souměrností. Tělo může dosahovat velikostí od několika milimetrů po 2 m. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis). Rosolovitá vrstva ležící mezi nimi je označována jako mezoglea. V mezoglee se mohou vyskytovat i buňky. Jedním z významných společných znaků jsou žahavé buňky několika typů nazývané knidocyty i jako nematocyty. Žahavci dokonce mají i jednoduchou nervovou soustavu a mnozí se dovedou pohybovat pomocí buněk, které fungují jako primitivní svaly. Mají slepou trávicí dutinu (láčku), která může být i velmi členitá.
Jsou převážně dravci. Potravou žahavců je plankton a nekton, výjimečně je prokázána i filtrace fytoplanktonu. Velcí medúzovci a korálnatci jsou schopni ulovit i větší kořist, např. i ryby. U korálnatců a některých medúzovců je vyvinuta symbióza s jednobuněčnými řasami (zooxantelami). K lovu využívané toxiny produkované žahavými buňkami mohou citelně poranit, případně usmrtit i člověka.
Stavba těla
Ektoderm tvoří povrch těla a obsahuje několik druhů buněk:
- buňky svalového epitelu s myofibrilami
- žahavé buňky (knidocyty, obsahují organely knidotocysty) - vznikají z epiteliálních buněk
- penetranty - obsahují organelu nematocysta (tvar harpuny k snazší penetraci) se spirálně stočeným dutým vláknem a cytotoxiny, které vstříknou do kořisti
- glutinanty - obsahují lepkavý sekret
- volventy - obsahují organelu spirocysta se spirálně stočeným dutým vláknem, kterým mechanicky omezují pohyb kořisti
- knidoblasty - dorůstající knidocyty, které nahrazují staré (všechny žahavé buňky jsou na jen jedno použití)
- smyslové buňky
Entoderm vystýlá láčku a plní trávicí funkci
- bičíkaté buňky sloužící k příjmu potravy
- sekreční buňky - vylučují trávicí enzymy
- buňky svalového epitelu - jsou kolmo ke stejným buňkám ektodermu, velmi rozvinutá u medúz
- bazální buňky - náhradní
Mezoglea - její tloušťka je velmi variabilní, nejtenčí je u nezmarů a nejsilnější u medúz a vyskytují se v ní nervové buňky, které bývají v těsném kontaktu s buňkami smyslovými. Této nervové soustavě se říká rozptýlená (difuzní), bývá někdy lehce zhuštěná ve věnci u chapadel kolem ústního otvoru a v prstenci na klobouku medúzy
Někteří žahavci si tvoří oporný skelet, u korálnatců a některých polypovců, je tvořen uhličitanem vápenatým. Schránky těchto živočichů tvoří i mohutné mořské útesy.
Rozmnožování
Nepohlavně se žahavci množí pučením či strobilací, pohlavně se navíc množí obvykle jen medúza. Medúzy jsou obvykle odděleného pohlaví a pohlavní orgány jsou umístěny na spodní straně jejich klobouku.[1] Rozmnožování žahavců se u různých skupin trochu liší, ale vždy vychází ze základního rozmnožovacího cyklu:
Plovoucí stádium je medúza, která má pohlavní orgány - pohlavním rozmnožováním vznikne larva (planula), která přisedne a vyroste v polypa, ten se nepohlavně pučením dále množí a vznikají buď další polypi, nebo medúzy (procesem zvaným strobilace). Jednotlivá stádia však mohou být u různých skupin i úplně potlačena. Například nezmar se vyskytuje pouze ve stádiu polypa a množí se v tomto stádiu pohlavně i nepohlavně, stejně jako korálnatci (také nemají žádné medúzové stádium). Někteří žahavci zase provozují jen stadium medúzy.[1]
Rozšíření
Žahavci jsou převážně mořští živočichové, jen malá část jich pronikla do sladkých vod. Jsou početně zastoupeni od mělkého litorálu do velkých hloubek, s maximálním rozšířením v mělkých a teplých vodách tropického pásu. V malé míře jsou drobní a většinou solitérně žijící polypovci zastoupeni i v brakických a sladkých vodách. Útesotvorní koráli mají velký význam jako horninotvorná skupina živočichů.
Fylogeneze
Bazální skupinou žahavců jsou pravděpodobně korálnatci (Anthozoa), přestože se ještě nedávno (před molekulárními studiemi) soudilo, že jsou naopak skupinou nejodvozenější. Zbytek žahavců tvoří skupinu Medusozoa. Problematický parazitický nezmar jeseteří (Polypodium hydriforme) dříve řazený do třídy polypovci (buď do řádu hydromedúz nebo k nezmarům Hydrina) není vůbec žahavec, nýbrž zástupce zvláštní skupiny kaviárovek (Polypodiozoa), která je možná sesterskou skupinou výtrusenek (Myxozoa).
Systém
- korálnatci (Anthozoa)
- Medusozoa
- kalichovky (Staurozoa) – dříve řazené k medúzovcům
- čtyřhranky (Cubozoa)
- medúzovci (Scyphozoa)
- polypovci (Hydrozoa)
Fylogenetický strom
Poté, co byly molekulární analýzy ribozomální RNA doplněny analýzou mitochondriálního genomu, podkmen Anthozoa (korálnatci) a již dříve zredukovaná třída Scyphozoa (medúzovci) se ukazují jako parafyletické[2] a pravděpodobné příbuzenské vztahy lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem:
| žahavci (Cnidaria) |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nebezpečné žahavé druhy
Žahavci loví kořist pomocí žahavých buněk. V podstatě mají všichni žahavci žahavé buňky, ale jejich účinky se s každým druhem liší a pouze některé druhy mohou být nebezpečné člověku. Příznaky požahání mohou být od slabého pálení přes vřídky až po rozpad kůže, zvracení, dušnost a zástavu srdce (hlavně u čtyřhranek). Jako terapie se doporučuje na lokální požahání nalít slabý roztok čpavku nebo alkoholu. Při celkové otravě pak protišoková opatření a urychlený převoz k lékaři.
Polypovci
Většina polypovců není člověku nebezpečná. Jedinou výjimkou je rod Millepora, který ale žije pouze v tropických mořích. Vytváří pevnou vápenitou kostru, která může být až 0,5 m vysoká.
Trubýši
Někteří trubýši vytváří plynový vak pneumatofor, kterým je pak kolonie unášena na hladině. Další jedinci daktylozoidi vytvářejí dlouhá žahavá vlákna, která mohou koupajícího člověka omotat a požahat na velké části povrchu těla. Nejhojnější jsou v tropických a teplých evropských mořích. Patří k nim někdy až 120-centimetrová měchýřovka portugalská (Physalia Physalis) a metr dlouhé kolonie Halystema rubra. Měchýřovka vznášivá dorůstá do velikosti jen 20 cm. Její tělo je načervenalé a vrchol měchýře bývá výrazně karmínově červený. Mají malé zvonce, které pulsují a napomáhají tak plavání.
Medúzovci
Nejsou tak nebezpečné jako čtyřhranky, ale přesto dotyk některých druhů není vůbec příjemný. Na západním pobřeží USA je nechvalně známá tzv. mořská kopřiva, způsobující nepříjemné požahání. Pod tímto názvem se skrývá Chrysaora quinquecirrha.
Čtyřhranky
Čtyřhranky patří mezi nejnebezpečnější žahavce. V oblastech, kde je hlášen výskyt nebezpečných druhů, by se člověk neměl koupat bez obleku. Neměl by sahat bez rukavic ani na nic, co čtyřhranku připomíná. Nejznámějším druhem,který žije při pobřeží Austrálie, je Chironex fleckeri.
Šestičetní
Šestičetní mají ramena v násobcích 6 (většinou). Mají jich nejméně 12. Sem patří sasanky, sasankám podobné organismy a koráli. Koráli sice také žahají, ale hlavní nebezpečí je u nich spíše v pořezání. Sasanky jsou v podstatě nepříjemné všechny. Ve Středozemním moři je silně žahavá Alicia mirabilis. Měří až 40 cm. Má žlutavou barvu. Její průsvitné tělo a ramena jsou pokryta bradavicemi, které nepříjemně žahají.
Reference
- ↑ a b Bílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L. Rozmnožování organismů. Praha: Ústřední komise biologické olympiády, 2000.
- ↑ KAYAL, Ehsan; ROURE, Béatrice; PHILIPPE, Hervé, COLLINS, Allen G.; LAVROV, Dennis V. Cnidarian phylogenetic relationships as revealed by mitogenomics. BMC Evolutionary Biology [online]. 9. leden 2013. Svazek 13, čís. 5. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/1471-2148-13-5. (anglicky)