HIV: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
nodůvodněné odebírání informací - {{Dvě verze}}
překlad sekce "Origins" z anglické Wikipedie a nahrazení nekvalitního textu podobného obsahu na žádost Palu
Řádek 87: Řádek 87:
Posléze dochází k tomu, že odpověď imunitního systému na podnět (infekci, zhoubné bujení) je vzhledem ke klesajícímu počtu CD4+ buněk stále váhavější – přichází opožděně (infekce má čas se pořádně rozvinout, [[Rakovina|nádorek]] rozrůst) a trvá zbytečně dlouho (je opožděně vypínána, což značně vyčerpává organismus). Posléze se potíže nakumulují, špatně fungující systém se nejdříve přetíží a nakonec zhroutí. V posledních fázích je tento proces podpořen extrémním [[vyčerpání]]m organismu, který musí vyvinout nezměrné úsilí na zvládnutí i té sebemenší infekce. U nemocného propuká AIDS a virus se začíná masivně šířit organismem. Nyní již napadá i další buňky – [[makrofág]]y, [[nervová buňka|nervové buňky]] a další.
Posléze dochází k tomu, že odpověď imunitního systému na podnět (infekci, zhoubné bujení) je vzhledem ke klesajícímu počtu CD4+ buněk stále váhavější – přichází opožděně (infekce má čas se pořádně rozvinout, [[Rakovina|nádorek]] rozrůst) a trvá zbytečně dlouho (je opožděně vypínána, což značně vyčerpává organismus). Posléze se potíže nakumulují, špatně fungující systém se nejdříve přetíží a nakonec zhroutí. V posledních fázích je tento proces podpořen extrémním [[vyčerpání]]m organismu, který musí vyvinout nezměrné úsilí na zvládnutí i té sebemenší infekce. U nemocného propuká AIDS a virus se začíná masivně šířit organismem. Nyní již napadá i další buňky – [[makrofág]]y, [[nervová buňka|nervové buňky]] a další.


[[Soubor:Tobias-AIDS-test.jpg|náhled|vlevo|Odběr krve na test HIV]]
[[Soubor:Tobias-AIDS-test.jpg|náhled|Odběr krve na test HIV]]


== Testy HIV ==
== Testy HIV ==

{{Viz též|Testy HIV}}
{{Viz též|Testy HIV}}


Testování přítomnosti HIV je laboratorní proces, během kterého je analyzována krev jedince na protilátky proti viru HIV. Je složen z odběru krve pomocí injekční stříkačky a následného laboratorního rozboru. V současnosti se testují i metody, které by dokázaly virus lokalizovat bez nutnosti odběru lidské krve.
Testování přítomnosti HIV je laboratorní proces, během kterého je analyzována krev jedince na protilátky proti viru HIV. Je složen z odběru krve pomocí injekční stříkačky a následného laboratorního rozboru. V současnosti se testují i metody, které by dokázaly virus lokalizovat bez nutnosti odběru lidské krve.


== Teorie o původu viru ==
== Původ viru ==
Viry HIV-1 a HIV-2 se vyvinuly z příbuzných virů napadajících různé primáty v [[Západní Afrika|západní]] a [[Centrální Afrika|centrální]] Africe a na člověka se přenesly někdy na počátku 20. století jako klasické [[Zoonóza|zoonózy]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Sharp|jméno=Paul M.|příjmení2=Hahn|jméno2=Beatrice H.|titul=Origins of HIV and the AIDS Pandemic|periodikum=Cold Spring Harbor Perspectives in Medicine|datum=2011-09-01|ročník=1|číslo=1|strany=a006841|issn=2157-1422|doi=10.1101/cshperspect.a006841|poznámka=PMID: 22229120|jazyk=en|url=http://perspectivesinmedicine.cshlp.org/content/1/1/a006841|datum přístupu=2016-10-09}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení=Faria|jméno=Nuno R.|příjmení2=Rambaut|jméno2=Andrew|příjmení3=Suchard|jméno3=Marc A.|titul=The early spread and epidemic ignition of HIV-1 in human populations|periodikum=Science|datum=2014-10-03|ročník=346|číslo=6205|strany=56–61|issn=0036-8075|doi=10.1126/science.1256739|poznámka=PMID: 25278604|jazyk=en|url=http://science.sciencemag.org/content/346/6205/56|datum přístupu=2016-10-09}}</ref>
HIV je virus, který je blízký příbuzný [[virus|viru]] SIV (z angl. Simian Immunodeficiency Virus, virus opičí imunitní nedostatečnosti) způsobující nemoc podobnou AIDS u opic. Předpokládá se, že se na [[člověk]]a přenesl lovem ze [[šimpanz]]ů a [[mangabej bělokrký|mangabeje bělokrkého]].<ref>
[[File:SIV_primates.jpg|vlevo|náhled|400x400pixelů|Zleva: [[kočkodan zelený]] (zdroj SIV), [[mangabej kouřový]] (zdroj HIV-2) a [[šimpanz]] (zdroj HIV-1)]]
{{Citace periodika
HIV-1 se pravděpodobně vyvinul v jižním [[Kamerun|Kamerunu]] evolucí viru SIV(cpz), tedy [[Šimpanz|šimpanzího]] [[SIV virus|SIV viru]] (z [[angličtina|angl]]. Simian Immunodeficiency Virus, virus opičí imunitní nedostatečnosti), který napadá [[Šimpanz čego|šimpanze čego]] (''Pan troglodytes troglodytes'').<ref>{{Citace periodika|příjmení=Gao|jméno=Feng|příjmení2=Bailes|jméno2=Elizabeth|příjmení3=Robertson|jméno3=David L.|titul=Origin of HIV-1 in the chimpanzee Pan troglodytes troglodytes|periodikum=Nature|datum=|ročník=397|číslo=6718|strany=436–441|doi=10.1038/17130|url=http://www.nature.com/doifinder/10.1038/17130}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení=Keele|jméno=Brandon F.|příjmení2=Heuverswyn|jméno2=Fran Van|příjmení3=Li|jméno3=Yingying|titul=Chimpanzee Reservoirs of Pandemic and Nonpandemic HIV-1|periodikum=Science|datum=2006-07-28|ročník=313|číslo=5786|strany=523–526|issn=0036-8075|doi=10.1126/science.1126531|poznámka=PMID: 16728595|jazyk=en|url=http://science.sciencemag.org/content/313/5786/523|datum přístupu=2016-10-09}}</ref> HIV-2 má mírně odlišný původ a jeho nejbližším příbuzným je virus SIV (smm), jehož hostitelem je [[mangabej kouřový]] (''Cercocebus atys atys''), jiná [[Úzkonosí|úzkonosá]] opice vyskytující se na pobřeží [[Západní Afrika|západní Afriky]] (od jižního [[Senegal|Senegalu]] po západní část [[Pobřeží slonoviny]]).<ref>{{Citace periodika|příjmení=Reeves|jméno=Jacqueline D.|příjmení2=Doms|jméno2=Robert W.|titul=Human immunodeficiency virus type 2|periodikum=Journal of General Virology|datum=2002-01-01|ročník=83|číslo=6|strany=1253–1265|doi=10.1099/0022-1317-83-6-1253|url=http://jgv.microbiologyresearch.org/content/journal/jgv/10.1099/0022-1317-83-6-1253|datum přístupu=2016-10-09}}</ref> Oproti tomu [[Ploskonosí|ploskonosé]] opice jako např. [[mirikina]] (''Aotus'') jsou vůči HIV pravděpodobně imunní.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Goodier|jméno=John L.|příjmení2=Kazazian|jméno2=Haig H.|titul=Retrotransposons Revisited: The Restraint and Rehabilitation of Parasites|periodikum=Cell|ročník=135|číslo=1|strany=23–35|doi=10.1016/j.cell.2008.09.022|url=http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0092867408011793}}</ref> HIV-1 přeskočil druhovou bariéru z šimpanze na člověka asi minimálně třikrát, čímž také vznikly tři virové skupiny viru HIV-1 – M, N a O.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Sharp|jméno=Paul M.|příjmení2=Bailes|jméno2=Elizabeth|příjmení3=Chaudhuri|jméno3=Roy R.|titul=The origins of acquired immune deficiency syndrome viruses: where and when?|periodikum=Philosophical Transactions of the Royal Society of London B: Biological Sciences|datum=2001-06-29|ročník=356|číslo=1410|strany=867–876|issn=0962-8436|doi=10.1098/rstb.2001.0863|poznámka=PMID: 11405934|jazyk=en|url=http://rstb.royalsocietypublishing.org/content/356/1410/867|datum přístupu=2016-10-09}}</ref>
| autor = Reeves JD, Doms RW
| titul = Human Immunodeficiency Virus Type 2
| časopis = J Gen Virol
| rok = 2002
| měsíc =
| ročník = 83
| číslo = 6
| strany = 1253-1265
| pmid = 12029140
| jazyk = anglicky
}}</ref> Genetické výzkumy naznačují, že viry HIV jsou již zhruba 100 let staré.<ref name="pomoc"/> V současnosti jsou evidovány dva viry HIV, jedná se o HIV-1 a HIV-2, které se od sebe značně liší. Při prozkoumání genetické informace HIV-1 se zjistilo, že tato je příliš rozdílná, než aby vznikla pouhou mutací viru HIV-2. V současnosti se předpokládá, že HIV-1 se u lidské populace v izolovaných skupinách vyskytuje již po dlouhou dobu a že se jedná nejspíše o následovníka viru SIV, který se nachází u šimpanze. K přenosu HIV-1 na člověka došlo zhruba v roce [[1920]] v okolí města [[Kinshasa]].<ref>http://evolve.zoo.ox.ac.uk/Evolve/Oliver_Pybus_files/Faria%20et%20al%20(2014)%20Science.pdf - The early spread and epidemic ignition of HIV-1 in human populations</ref> Oproti tomu HIV-2 je virus, který je relativně příbuzný s virem africké opice. V zatím neznámé historii došlo k přenosu tohoto viru, který byl u opice velice dobře snášen, na [[člověk]]a. Jelikož se u člověka jednalo o nový virus, neměl vůči němu aktivní [[protilátka|protilátky]] a jeho [[imunitní systém]] si s ním nebyl schopen poradit.<ref name="pomoc">{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|odkaz na autora=|titul=Původ HIV|url=http://www.aids-pomoc.cz/ca_puvod_hiv.htm|url2=http://web.archive.org/web/20130819044455/http://www.aids-pomoc.cz/ca_puvod_hiv.htm|vydavatel=AIDS pomoc|místo=|datum vydání=|datum aktualizace=|datum přístupu=2008-11-6|jazyk=}}</ref> V roce 2013 byl v Africe objeven nový kmen viru HIV s označením A3/02, který je spojením dvou nejběžnějších kmenů HIV. U nakažených se vyvíjí AIDS již do pěti let, tedy o polovinu rychleji než u dosavadních kmenů HIV.<ref>Novinky, ČTK, [http://www.novinky.cz/veda-skoly/320653-objevil-se-novy-agresivnejsi-kmen-hiv.html Objevil se nový, agresivnější kmen HIV], 29. listopadu 2013 </ref>


Afričtí lovci a prodejci zvěřiny v Africe se mohou snadno nakazit opičím virem SIV a často se to pravděpodobně i stává.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Kalish|jméno=Marcia L.|příjmení2=Wolfe|jméno2=Nathan D.|příjmení3=Ndongmo|jméno3=Clement B.|titul=Central African Hunters Exposed to Simian Immunodeficiency Virus|periodikum=Emerging Infectious Diseases|ročník=11|číslo=12|strany=1928–1930|doi=10.3201/eid1112.050394|url=http://wwwnc.cdc.gov/eid/article/11/12/05-0394_article.htm|datum přístupu=2016-10-09}}</ref> SIV je ale v lidském těle velmi slabý a imunitní systém ho během několika týdnů zcela potlačí. Aby se vyvinul do HIV, pravděpodobně muselo proběhnout několik přenosů mezi jedinci v rychlém sledu za sebou.<ref name=":0">{{Citace periodika|příjmení=Marx|jméno=Preston A.|příjmení2=Alcabes|jméno2=Phillip G.|příjmení3=Drucker|jméno3=Ernest|titul=Serial human passage of simian immunodeficiency virus by unsterile injections and the emergence of epidemic human immunodeficiency virus in Africa|periodikum=Philosophical Transactions of the Royal Society of London B: Biological Sciences|datum=2001-06-29|ročník=356|číslo=1410|strany=911–920|issn=0962-8436|doi=10.1098/rstb.2001.0867|poznámka=PMID: 11405938|jazyk=en|url=http://rstb.royalsocietypublishing.org/content/356/1410/911|datum přístupu=2016-10-09}}</ref> Přitom přenos z člověka na člověka u tohoto viru poměrně neefektivní, takže se mohl šiřit jen v populacích, kde jsou rozšířeny vysokorizikové cesty přenosu (jež byly v Africe před začátkem 20. století spíše vzácné).
Rychlý nástup a rozšíření nemoci v populaci je pravděpodobně dán dostatečně [[sterilizace zdravotnického materiálu a nástrojů|nesterilními]] očkovacími ([[dětská obrna]]) a injekčními antibiotickými ([[penicilin]]) kampaněmi vrcholících v Africe kolem roku [[1960]] (první dochované případy HIV pochází z roku 1959).<ref>http://rstb.royalsocietypublishing.org/content/356/1410/911.abstract - Serial human passage of simian immunodeficiency virus by unsterile injections and the emergence of epidemic human immunodeficiency virus in Africa</ref> Skleněná [[injekční stříkačka]], jejíž produkce v padesátých letech vzrostla stonásobně (a mnohonásobně poklesla cena), mohla být používána mnohonásobně, což urychlilo přenos viru, který je u injekčního způsobu nejrizikovější. Sexuální přenos je méně rizikový, aby mohl tak náhle způsobit rozsáhlou epidemii a navíc náhle v době, kdy v Africe nedošlo ke změně sexuálního chování. K injekčním kampaním (například proti [[frambézie|frambézii]]) docházelo i dříve.<ref>http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-3156.2008.02060.x/abstract - Noble goals, unforeseen consequences: control of tropical diseases in colonial Central Africa and the iatrogenic transmission of blood-borne viruses</ref>


Která konkrétní vysokoriziková cesta přenosu viru hrála roli ve vzniku viru HIV-1 a k rozšíření do lidské populace, to záleží na období, kdy vlastně k prvotnímu přenosu mezi zvířetem a člověkem došlo. Genetické studie naznačují, že virus HIV-1 skupiny M se datuje někdy do roku 1910.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Worobey|jméno=Michael|příjmení2=Gemmel|jméno2=Marlea|příjmení3=Teuwen|jméno3=Dirk E.|titul=Direct evidence of extensive diversity of HIV-1 in Kinshasa by 1960|periodikum=Nature|ročník=455|číslo=7213|strany=661–664|doi=10.1038/nature07390|url=http://www.nature.com/doifinder/10.1038/nature07390}}</ref> V takovém případě by mohla epidemie HIV souviset s rozvojem [[Kolonialismus|kolonialismu]] a vznikem velkých afrických měst, v nichž se šířila [[promiskuita]], [[prostituce]] a s tím související [[Vřed|vředovitá]] onemocnění, jako je [[syfilis]].<ref name=":1">{{Citace periodika|příjmení=Sousa|jméno=João Dinis de|příjmení2=Müller|jméno2=Viktor|příjmení3=Lemey|jméno3=Philippe|titul=High GUD Incidence in the Early 20th Century Created a Particularly Permissive Time Window for the Origin and Initial Spread of Epidemic HIV Strains|periodikum=PLOS ONE|datum=2010-04-01|ročník=5|číslo=4|strany=e9936|issn=1932-6203|doi=10.1371/journal.pone.0009936|url=http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0009936|datum přístupu=2016-10-09}}</ref> Riziko přenosu HIV [[Vaginální styk|vaginálním sexuálním stykem]] totiž prudce stoupá, když jeden z partnerů trpí vředovitým onemocněním v oblasti [[Pohlavní orgán|pohlavních orgánů]]. Přitom se udává, že např. ve východním [[Leopoldville]] v roe 1928 bylo 45 % ženských obyvatel prostitutkami a 15 % obyvatel trpělo jednou z forem syfilis.<ref name=":1" /> Podle odlišné teorie souvisí rozšíření HIV s lékařskými iniciativami v Africe po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] ([[Očkování|očkovací]] kampaně, podávání [[Antibiotikum|antibiotik]] a [[Antimalarikum|protimalarická]] kampaň), při nichž byly opakovaně používány nesterilní [[Injekční stříkačka|injekční stříkačky]] a mohly tedy umožnit šíření viru.<ref name=":0" /><ref>{{Citace periodika|příjmení=Chitnis|jméno=Amit|příjmení2=Rawls|jméno2=Diana|příjmení3=Moore|jméno3=Jim|titul=Origin of HIV Type 1 in Colonial French Equatorial Africa?|periodikum=AIDS Research and Human Retroviruses|datum=2000-01-01|ročník=16|číslo=1|strany=5–8|issn=0889-2229|doi=10.1089/088922200309548|url=http://online.liebertpub.com/doi/abs/10.1089/088922200309548|datum přístupu=2016-10-09}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení=Jr|jméno=Donald G. Mcneil|titul=Precursor to H.I.V. Was in Monkeys for Millenniums, Study Says|periodikum=The New York Times|datum=2010-09-16|issn=0362-4331|url=http://www.nytimes.com/2010/09/17/health/17aids.html|datum přístupu=2016-10-09}}</ref>
Zpočátku byla mimo Afriku nemoc označována jako nemoc „homosexuálů a [[narkoman]]ů“ pro její vyšší výskyt v těcho skupinách. Teprve později se nákaza rozšířila i mezi ostatní skupiny.


Nejstarší dokumentovaný výskyt viru HIV pochází z [[Belgické Kongo|Belgického Konga]] z roku 1959.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Ho|jméno=David D.|příjmení2=Zhu|jméno2=Tuofu|příjmení3=Korber|jméno3=Bette T.|titul=An African HIV-1 sequence from 1959 and implications for the origin of the epidemic|periodikum=Nature|datum=|ročník=391|číslo=6667|strany=594–597|doi=10.1038/35400|url=http://www.nature.com/doifinder/10.1038/35400}}</ref> Virus byl možná přítomen např. ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]] už od poloviny 50. let 20. století a šestnáctiletý pacient se symptomy nemoci byl diagnostikován poprvé v roce 1966 a podlehl jí v roce 1969.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Kolata|jméno=Gina|titul=BOY'S 1969 DEATH SUGGESTS AIDS INVADED U.S. SEVERAL TIMES|periodikum=The New York Times|datum=1987-10-28|issn=0362-4331|url=http://www.nytimes.com/1987/10/28/us/boy-s-1969-death-suggests-aids-invaded-us-several-times.html|datum přístupu=2016-10-09}}</ref>
{{Pahýl část}}


=== Konspirační teorie ===
=== Konspirační teorie ===
Jelikož onemocnění HIV se objevilo poměrně rychle a znenadání, objevila se celá řada spekulací, která se snažila rychlý nástup této nemoci vysvětlit lidskou činností respektive jako výsledek armádních pokusů a stal se i nástrojem souboje hlavních mocností 20. století. Například Pavel Alexandrovič Jefremov se od roku 1978 v moskevském ústředí [[KGB]] podílel na vymýšlení různých [[dezinformace|dezinformací]] – například vytvořil fámu, že virus HIV byl uměle vytvořen v americké vojenské laboratoři.<ref> Womack, H. (2000): Špioni KGB. Utajené životy agentů sovětské tajné služby. Jota, Brno, 408 s.</ref> O teoriích umělého původu HIV mluví mimo jiné nositelka [[Nobelova cena za mír|Nobelovy ceny míru]] [[Wangari Maathai]].<ref>[http://web.archive.org/web/20041009223735/http://www.abc.net.au/news/newsitems/200410/s1216687.htm Nobel peace laureate claims HIV deliberately created]</ref>
Jelikož onemocnění HIV se objevilo poměrně rychle a znenadání, objevila se celá řada spekulací, které se snažily rychlý nástup této nemoci vysvětlit lidskou činností respektive jako výsledek armádních pokusů a stal se i nástrojem souboje hlavních mocností 20. století. Například Pavel Alexandrovič Jefremov se od roku 1978 v moskevském ústředí [[KGB]] podílel na vymýšlení různých [[dezinformace|dezinformací]] – například vytvořil fámu, že virus HIV byl uměle vytvořen v americké vojenské laboratoři.<ref> Womack, H. (2000): Špioni KGB. Utajené životy agentů sovětské tajné služby. Jota, Brno, 408 s.</ref> O teoriích umělého původu HIV mluví mimo jiné nositelka [[Nobelova cena za mír|Nobelovy ceny míru]] [[Wangari Maathai]].<ref>[http://web.archive.org/web/20041009223735/http://www.abc.net.au/news/newsitems/200410/s1216687.htm Nobel peace laureate claims HIV deliberately created]</ref> V současnosti jsou konspirační teorie o umělém původu viru většinou [[věda|vědecké]] obce odmítány, jelikož v době prvních zdokumentovaných případech výskytu HIV nebyla [[technologie|technologická]] vyspělost lidstva na takové úrovni, aby umožňovala složitou [[genové inženýrství|genovou manipulaci]] s virem a výrobu nového viru.<ref name="pomoc">{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|odkaz na autora=|titul=Původ HIV|url=http://www.aids-pomoc.cz/ca_puvod_hiv.htm|url2=http://web.archive.org/web/20130819044455/http://www.aids-pomoc.cz/ca_puvod_hiv.htm|vydavatel=AIDS pomoc|místo=|datum vydání=|datum aktualizace=|datum přístupu=2008-11-6|jazyk=}}</ref>

V současnosti jsou konspirační teorie o umělém původu viru většinou [[věda|vědecké]] obce odmítány, jelikož v době prvních zdokumentovaných případech výskytu HIV nebyla [[technologie|technologická]] vyspělost lidstva na takové úrovni, aby umožňovala složitou [[genové inženýrství|genovou manipulaci]] s virem a výrobu nového viru.<ref name="pomoc"/>


== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===
{{překlad|en|HIV|743081909}}
<references />
<references />


Verze z 9. 10. 2016, 10:45

ikona
Právě se vede spor o to, kterou ze dvou podob má tato stránka mít.
Jedna verze je vidět zde; můžete se podívat na druhou nebo na jejich rozdíl. Další verze jsou uloženy v historii. Prosíme, nerevertujte na druhou diskutovanou verzi (platí i pro přesuny), dokud není rozhodnuto v diskusi, že se to má stát.
Jak číst taxoboxHIV
alternativní popis obrázku chybí
alternativní popis obrázku chybí
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaVI (ssRNA viry s reverzní transkriptázou)
Vědecká klasifikace
Čeleďretroviry (Retroviridae)
PodčeleďOrthoretrovirinae
RodLentivirus
DruhHIV-1; HIV-2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HIV (z angl. Human Immunodeficiency Virus, virus lidské imunitní nedostatečnosti) je obalený RNA virus náležející mezi retroviry, což je skupina virů mající schopnost vytvořit podle své RNA molekulu DNA a tu vložit do genomu hostitelské buňky. Může způsobovat nemoc AIDS z anglického výrazu pro „syndrom získané imunitní nedostatečnosti“.

Popis viru

Částice HIV sestávají ze dvou molekul pozitivní jednořetězcové RNA (+ssRNA), enzymu reverzní transkriptázy (je zodpovědný za přepis RNA do DNA), enzymu integrázy (zodpovídá za začlenění nově vzniklé DNA do DNA buňky), kapsidy a membrány z dříve infikované buňky, obohacené o glykoproteiny gp120 a gp41, sloužící k identifikaci vhodné buňky a usnadnění průniku do ní.

Způsoby přenosu a prevence

Virus HIV se přenáší především krví, některými sexuálními aktivitami (zejména nechráněným pohlavním stykem) a z matky na dítě. Běžný kontakt s nakaženou osobou nepředstavuje žádné riziko. Virus je obsažen v tělních tekutinách nakažené osoby. Kontaktem tělní tekutiny obsahující virus se sliznicí nebo otevřenou ranou může dojít k přenosu. Mezi nejrizikovější tělní tekutiny patří:

  1. Krev, včetně krve menstruační a některých krevních derivátů, představuje největší riziko.
  2. Sperma.
  3. Poševní sekret.

Virus se v nebezpečných koncentracích nachází i v mozkomíšní tekutině a mateřském mléku, může se vyskytovat v preejakulační tekutině. V nízkých koncentracích byl nalezen i ve slinách, slzách a moči – koncentrace je zde však natolik nízká, že nepředstavuje reálné riziko nákazy. Riziko však významně stoupá, pokud jsou tyto tekutiny smíšeny kvůli zranění s krví. V potu virus nalezen nebyl.

Přenos krví

Krev je z hlediska přenosu nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím. Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace. Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví.

Hmyzí kousnutí riziko přenosu nepředstavuje.

Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví. Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně. Vaginální styk představuje vyšší riziko přenosu z muže na ženu než naopak (žena je vystavena většímu množství tekutin partnera než muž, sperma obsahuje vyšší koncentrace viru než vaginální sekret, žena je tekutinám vystavena déle a větší plochou sliznice).[zdroj?] I v případě análního styku je většímu riziku vystaven příjemce.

Pravděpodobnost přenosu HIV infekce při jednotlivém nechráněném sexuálním styku záleží na řadě faktorů, jako je druh styku, aktuální množství viru v nakaženém partnerovi, současná nákaza další pohlavní chorobou (zvyšuje riziko přenosu) atd. Pohlavní styk během menstruace je vzhledem k přítomnosti krve rizikovější. Zatímco při vaginálním styku je pravděpodobnost přenosu z muže na ženu jedna ku několika stům až tisícům[zdroj?], v případě análního styku může být až jedna ku několika málo desítkám.[zdroj?]

Líbání rizikové není za předpokladu, že ústa nejsou poraněná.

Riziko nákazy zvyšuje časté střídání partnerů. Možnost nakažení významně snižuje užívání kondomu, Waller a Davis ve své metaanalýze z roku 2003 ukázali, že podle dostupných údajů užívání kondomu snižuje ve srovnání s nepoužíváním kondomu dlouhodobé riziko sérokonverze o 80 %; autoři dodávají, že použité prameny nehodnotily správnost použití kondomů.[1]. Ostatní formy antikoncepce (například hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují. Po nechráněném styku s neznámým partnerem, avšak v dostatečném časovém odstupu nutném pro správnou diagnózu, je vhodné u lékaře podstoupit krevní testy na přítomnost protilátek. Nákaze tak již samozřejmě nelze zabránit, ale lze zabránit nákaze dalších partnerů a včasnou léčbou zlepšit prognózu nemoci.

Přenos z matky na dítě

K přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15–30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.

Statistika

Rozšíření nákazy HIV ve světě.

V ČR tvoří nakažené HIV z 67 % lidé české národnosti a 33 % cizinci (krátkodobý pobyt) a rezidenti (dlouhodobý pobyt).[2] Mezi nakaženými převažují muži (přes 80 %). Stále převažuje homosexuální/bisexuální přenos (zhruba 70 % případů). SZÚ evidoval k listopadu 2012 1875 nakažených virem HIV, z toho 364 onemocnění AIDS a z toho 186 zemřelých.[3]

V roce 2016 uveřejnila Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS Státního zdravotního ústavu, statistiky za 1. čtvrtletí roku 2016, kdy přibylo 95 pacientů s HIV, z toho 90 mužů a 5 žen, Mužů, kteří měli sex s muži se nakazilo 72%, heterosexuální přenos byl u 14% případů. V ČR tak evidujeme 2715 nakažených virem HIV, 467 s rozvinutou chorobou AIDS a 241 zemřelých pacientů na HIV/AIDS.[4]

Významným zdrojem přenosu nákazy je tzv. „sexuální turistika“.[5] Šíření viru po Evropě odpovídá trasám letního cestování.[6]

Vědomý přenos HIV

Vědomý přenos na sebe

Podrobnější informace naleznete v článku Bugchasing.
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Vědomý přenos na druhé

Vědomý přenos viru HIV na druhé osoby bez jejich vědomí je ve většině zemí trestným činem. V Česku je postihován jako těžké ublížení na zdraví a šíření nakažlivé lidské nemoci.[7]

Chování viru v organismu

Virus v organismu napadá primárně CD4+ buňky,[8] což je typ T-lymfocytů odpovídajících za řízení imunitní odpovědi. Inkorporuje se do jejich jádra a čas od času se namnoží, obvykle v případě, kdy je organismus nějak oslaben, a infikuje další buňky. Imunitní systém napadeného zpočátku reaguje na každou větší produkci částic tvorbou velkého množství protilátek, takže infekce zpočátku připomíná zákopovou válku, kdy virus občas udělá krůček vpřed a zase se chvíli nic neděje. A další krok. Jeho postup je pomalý, ale nezadržitelný.

Posléze dochází k tomu, že odpověď imunitního systému na podnět (infekci, zhoubné bujení) je vzhledem ke klesajícímu počtu CD4+ buněk stále váhavější – přichází opožděně (infekce má čas se pořádně rozvinout, nádorek rozrůst) a trvá zbytečně dlouho (je opožděně vypínána, což značně vyčerpává organismus). Posléze se potíže nakumulují, špatně fungující systém se nejdříve přetíží a nakonec zhroutí. V posledních fázích je tento proces podpořen extrémním vyčerpáním organismu, který musí vyvinout nezměrné úsilí na zvládnutí i té sebemenší infekce. U nemocného propuká AIDS a virus se začíná masivně šířit organismem. Nyní již napadá i další buňky – makrofágy, nervové buňky a další.

Odběr krve na test HIV

Testy HIV

Související informace naleznete také v článku Testy HIV.

Testování přítomnosti HIV je laboratorní proces, během kterého je analyzována krev jedince na protilátky proti viru HIV. Je složen z odběru krve pomocí injekční stříkačky a následného laboratorního rozboru. V současnosti se testují i metody, které by dokázaly virus lokalizovat bez nutnosti odběru lidské krve.

Původ viru

Viry HIV-1 a HIV-2 se vyvinuly z příbuzných virů napadajících různé primáty v západní a centrální Africe a na člověka se přenesly někdy na počátku 20. století jako klasické zoonózy.[9][10]

Zleva: kočkodan zelený (zdroj SIV), mangabej kouřový (zdroj HIV-2) a šimpanz (zdroj HIV-1)

HIV-1 se pravděpodobně vyvinul v jižním Kamerunu evolucí viru SIV(cpz), tedy šimpanzího SIV viru (z angl. Simian Immunodeficiency Virus, virus opičí imunitní nedostatečnosti), který napadá šimpanze čego (Pan troglodytes troglodytes).[11][12] HIV-2 má mírně odlišný původ a jeho nejbližším příbuzným je virus SIV (smm), jehož hostitelem je mangabej kouřový (Cercocebus atys atys), jiná úzkonosá opice vyskytující se na pobřeží západní Afriky (od jižního Senegalu po západní část Pobřeží slonoviny).[13] Oproti tomu ploskonosé opice jako např. mirikina (Aotus) jsou vůči HIV pravděpodobně imunní.[14] HIV-1 přeskočil druhovou bariéru z šimpanze na člověka asi minimálně třikrát, čímž také vznikly tři virové skupiny viru HIV-1 – M, N a O.[15]

Afričtí lovci a prodejci zvěřiny v Africe se mohou snadno nakazit opičím virem SIV a často se to pravděpodobně i stává.[16] SIV je ale v lidském těle velmi slabý a imunitní systém ho během několika týdnů zcela potlačí. Aby se vyvinul do HIV, pravděpodobně muselo proběhnout několik přenosů mezi jedinci v rychlém sledu za sebou.[17] Přitom přenos z člověka na člověka u tohoto viru poměrně neefektivní, takže se mohl šiřit jen v populacích, kde jsou rozšířeny vysokorizikové cesty přenosu (jež byly v Africe před začátkem 20. století spíše vzácné).

Která konkrétní vysokoriziková cesta přenosu viru hrála roli ve vzniku viru HIV-1 a k rozšíření do lidské populace, to záleží na období, kdy vlastně k prvotnímu přenosu mezi zvířetem a člověkem došlo. Genetické studie naznačují, že virus HIV-1 skupiny M se datuje někdy do roku 1910.[18] V takovém případě by mohla epidemie HIV souviset s rozvojem kolonialismu a vznikem velkých afrických měst, v nichž se šířila promiskuita, prostituce a s tím související vředovitá onemocnění, jako je syfilis.[19] Riziko přenosu HIV vaginálním sexuálním stykem totiž prudce stoupá, když jeden z partnerů trpí vředovitým onemocněním v oblasti pohlavních orgánů. Přitom se udává, že např. ve východním Leopoldville v roe 1928 bylo 45 % ženských obyvatel prostitutkami a 15 % obyvatel trpělo jednou z forem syfilis.[19] Podle odlišné teorie souvisí rozšíření HIV s lékařskými iniciativami v Africe po druhé světové válce (očkovací kampaně, podávání antibiotik a protimalarická kampaň), při nichž byly opakovaně používány nesterilní injekční stříkačky a mohly tedy umožnit šíření viru.[17][20][21]

Nejstarší dokumentovaný výskyt viru HIV pochází z Belgického Konga z roku 1959.[22] Virus byl možná přítomen např. ve Spojených státech amerických už od poloviny 50. let 20. století a šestnáctiletý pacient se symptomy nemoci byl diagnostikován poprvé v roce 1966 a podlehl jí v roce 1969.[23]

Konspirační teorie

Jelikož onemocnění HIV se objevilo poměrně rychle a znenadání, objevila se celá řada spekulací, které se snažily rychlý nástup této nemoci vysvětlit lidskou činností respektive jako výsledek armádních pokusů a stal se i nástrojem souboje hlavních mocností 20. století. Například Pavel Alexandrovič Jefremov se od roku 1978 v moskevském ústředí KGB podílel na vymýšlení různých dezinformací – například vytvořil fámu, že virus HIV byl uměle vytvořen v americké vojenské laboratoři.[24] O teoriích umělého původu HIV mluví mimo jiné nositelka Nobelovy ceny míru Wangari Maathai.[25] V současnosti jsou konspirační teorie o umělém původu viru většinou vědecké obce odmítány, jelikož v době prvních zdokumentovaných případech výskytu HIV nebyla technologická vyspělost lidstva na takové úrovni, aby umožňovala složitou genovou manipulaci s virem a výrobu nového viru.[26]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku HIV na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Weller S, Davis, K., Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission (Cochrane Review). In: The Cochrane Library, Issue 4, 2003. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd.
  2. ↑ http://www.szu.cz/uploads/documents/CeM/HIV_AIDS/rocni_zpravy/2012/trendy_HIVAIDS_CR.pdf - Dlouhodobé trendy ve vývoji epidemiologické situace HIV/AIDS v ČR
  3. ↑ ČTK, V ČR letos do konce listopadu přibylo 200 pacientů s virem HIV, 22.12.2012
  4. ↑ ČTK, V ČR v 1. čtvrtletí rekordně přibylo pacientů s HIV, bylo jich 95, 28.04.2016
  5. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/clanek.phtml?id=637808 - Letní turistika pomáhá šíření viru HIV, tvrdí vědci
  6. ↑ http://hivworkshop.com/2009%20news/May/may09-4-1.htm - Europe 's HIV followed holiday routes
  7. ↑ Hygienici podali trestní oznámení na 30 mužů, podezírají je z šíření HIV. iDNES.cz [online]. 2016-01-26 [cit. 2016-01-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ MUDR. SMETANA, Jan. Epidemiologie HIV/AIDS. aktuální situace v ČR a ve světě [online]. [cit. 2008-07-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ SHARP, Paul M.; HAHN, Beatrice H. Origins of HIV and the AIDS Pandemic. Cold Spring Harbor Perspectives in Medicine. 2011-09-01, roč. 1, čís. 1, s. a006841. PMID: 22229120. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 2157-1422. DOI 10.1101/cshperspect.a006841. (anglicky) 
  10. ↑ FARIA, Nuno R.; RAMBAUT, Andrew; SUCHARD, Marc A. The early spread and epidemic ignition of HIV-1 in human populations. Science. 2014-10-03, roč. 346, čís. 6205, s. 56–61. PMID: 25278604. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1256739. (anglicky) 
  11. ↑ GAO, Feng; BAILES, Elizabeth; ROBERTSON, David L. Origin of HIV-1 in the chimpanzee Pan troglodytes troglodytes. Nature. Roč. 397, čís. 6718, s. 436–441. Dostupné online. DOI 10.1038/17130. 
  12. ↑ KEELE, Brandon F.; HEUVERSWYN, Fran Van; LI, Yingying. Chimpanzee Reservoirs of Pandemic and Nonpandemic HIV-1. Science. 2006-07-28, roč. 313, čís. 5786, s. 523–526. PMID: 16728595. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1126531. (anglicky) 
  13. ↑ REEVES, Jacqueline D.; DOMS, Robert W. Human immunodeficiency virus type 2. Journal of General Virology. 2002-01-01, roč. 83, čís. 6, s. 1253–1265. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. DOI 10.1099/0022-1317-83-6-1253. 
  14. ↑ GOODIER, John L.; KAZAZIAN, Haig H. Retrotransposons Revisited: The Restraint and Rehabilitation of Parasites. Cell. Roč. 135, čís. 1, s. 23–35. Dostupné online. DOI 10.1016/j.cell.2008.09.022. 
  15. ↑ SHARP, Paul M.; BAILES, Elizabeth; CHAUDHURI, Roy R. The origins of acquired immune deficiency syndrome viruses: where and when?. Philosophical Transactions of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 2001-06-29, roč. 356, čís. 1410, s. 867–876. PMID: 11405934. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0962-8436. DOI 10.1098/rstb.2001.0863. (anglicky) 
  16. ↑ KALISH, Marcia L.; WOLFE, Nathan D.; NDONGMO, Clement B. Central African Hunters Exposed to Simian Immunodeficiency Virus. Emerging Infectious Diseases. Roč. 11, čís. 12, s. 1928–1930. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. DOI 10.3201/eid1112.050394. 
  17. ↑ a b MARX, Preston A.; ALCABES, Phillip G.; DRUCKER, Ernest. Serial human passage of simian immunodeficiency virus by unsterile injections and the emergence of epidemic human immunodeficiency virus in Africa. Philosophical Transactions of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 2001-06-29, roč. 356, čís. 1410, s. 911–920. PMID: 11405938. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0962-8436. DOI 10.1098/rstb.2001.0867. (anglicky) 
  18. ↑ WOROBEY, Michael; GEMMEL, Marlea; TEUWEN, Dirk E. Direct evidence of extensive diversity of HIV-1 in Kinshasa by 1960. Nature. Roč. 455, čís. 7213, s. 661–664. Dostupné online. DOI 10.1038/nature07390. 
  19. ↑ a b SOUSA, João Dinis de; MÜLLER, Viktor; LEMEY, Philippe. High GUD Incidence in the Early 20th Century Created a Particularly Permissive Time Window for the Origin and Initial Spread of Epidemic HIV Strains. PLOS ONE. 2010-04-01, roč. 5, čís. 4, s. e9936. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0009936. 
  20. ↑ CHITNIS, Amit; RAWLS, Diana; MOORE, Jim. Origin of HIV Type 1 in Colonial French Equatorial Africa?. AIDS Research and Human Retroviruses. 2000-01-01, roč. 16, čís. 1, s. 5–8. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0889-2229. DOI 10.1089/088922200309548. 
  21. ↑ JR, Donald G. Mcneil. Precursor to H.I.V. Was in Monkeys for Millenniums, Study Says. The New York Times. 2010-09-16. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0362-4331. 
  22. ↑ HO, David D.; ZHU, Tuofu; KORBER, Bette T. An African HIV-1 sequence from 1959 and implications for the origin of the epidemic. Nature. Roč. 391, čís. 6667, s. 594–597. Dostupné online. DOI 10.1038/35400. 
  23. ↑ KOLATA, Gina. BOY'S 1969 DEATH SUGGESTS AIDS INVADED U.S. SEVERAL TIMES. The New York Times. 1987-10-28. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0362-4331. 
  24. ↑ Womack, H. (2000): Špioni KGB. Utajené životy agentů sovětské tajné služby. Jota, Brno, 408 s.
  25. ↑ Nobel peace laureate claims HIV deliberately created
  26. ↑ Původ HIV [online]. AIDS pomoc [cit. 2008-11-06]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 

Související články

Externí odkazy

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Sexuálně přenosné nemoci a infekce (SPN/SPI) (primárně A50-A64, 090-099)
virové
bakteriální
protozoální
parazitické
zánět
ženy
muži
důsledky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=HIV&oldid=14187743“