Chlamydióza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlamydióza
Klasifikace
MKN-10 A55.A56.8, A70.A74.9
MeSH D002690

Chlamydióza je obecné označení pro onemocnění lidí i zvířat způsobované obligátně intracelulárními bakteriemi z řádu Chlamydiales.
Infekce člověka bakterií Chlamydophila psittaci probíhá za příznaků atypických zánětů plic. K infekci lidí může dojít při chovu a ošetřování krůt a kachen, při jejich porážce i zpracovávání masa. Rovněž tak u chovatelů holubů nebo exotických ptáků. Potenciálním zdrojem mohou být i městští holubi pro svoji vysokou promořenost. K nakažení obvykle dojde inhalací kontaminovaného prachu. Obvykle se jedná o sporadické nebo familiární onemocnění (např. chovatelé exotických ptáků), kdežto u veterinárních lékařů, pracovníků na drůbežích porážkách nebo ošetřovatelů drůbeže na velkých farmách mohou vznikat až epidemie a onemocnění může mít charakter profesionální zoonózy. Přenos C. psittaci z člověka na člověka je vzácný, ale možný. Přenos z člověka na ptáka nebo drůbežím masem nebyl zatím popsán.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nemoc byla známa nejdříve u papoušků a nepochybovalo se o tom, že se přenáší z papoušků na člověka. Proto onemocnění pozorované u člověka a vyvolané kontaktem s papouškovitými (Psittacidae) bylo nazváno psitakózou.[1] Značné rozšíření chlamydií u jiných než papouškovitých ptáků přimělo Meyera (1941) k formulaci návrhu, aby se název psitakóza nahradil názvem ornitóza.[2] O rok později návrh pozměnil tak, aby se výrazem psitakóza označovalo onemocnění lidí způsobené stykem s papoušky a názvem ornitóza onemocnění způsobovaná jinými než papouškovitými ptáky.[3] V roce 1955 dále navrhl, aby se pro lepší rozlišení hovořilo o ornitóze holubů, krůt apod.[4] Protože tyto návrhy měly určité epidemiologické i praktické výhody, všeobecně se vžily a používají se dodnes. Z etiologického hlediska jsou však nesprávné (původce nemoci je stejný u všech druhů ptáků i člověka), proto je nyní doporučován název chlamydióza.[5]

Do konce 19. století[editovat | editovat zdroj]

Onemocnění lidí způsobená chlamydiemi byla známa již v dávných dobách. Trachom je popisován v egyptských papyrech, obraz lymfogranuloma venereum popsal John Hunter v 18. století. Naproti tomu jiné chlamydiové infekce, např. urogenitální, byly rozpoznány až v nedávné době.

První onemocnění u lidí popsal ve Švýcarsku Ritter (1879); tehdy onemocnělo 7 členů z jedné rodiny, z nichž 3 zemřeli. Choroba se objevila za 3 týdny po zakoupení exotických ptáků, kteří již vykazovali klinické příznaky onemocnění. V dalších letech se množily údaje o onemocněních po zakoupení papoušků. V roce 1892 vznikla první větší epidemie v Paříži, a to po dovozu papoušků z Argentiny; do r. 1896 onemocnělo ve větším počtu domácností celkem 70 lidí, z nichž 24 zemřelo.[6]

Konec 19. století – současnost[editovat | editovat zdroj]

Koncem minulého století se epidemie psitakózy vyskytly v Itálii a v Německu; v r. 1909 se vyskytla pozoruhodná epidemie v Zülpichu. Zdánlivě zdravý pár papoušků způsobil smrt jednoho z novomanželů a potom postupně onemocnění lidí, kteří nemocného ošetřovali. Nejvíce lidí onemocnělo po jeho pohřbu, když se zdrželi několik minut v místnosti, v níž byla klec s papoušky. Celkem onemocnělo 26 lidí a 5 z nich zemřelo. V letech 1914-28 se vyskytly jen ojedinělé menší epidemie v Anglii a v USA, protože ve většině států byla již v platnosti ochranná opatření proti této chorobě založená na zákazu a kontrole dovozu papoušků.[6]

Velká epidemie až pandemie proběhla v letech 1929-30. V roce 1929 v Argentině nejprve onemocnělo v okolí Cordoby více než 100 lidí za příznaků atypické pneumonie. Epidemiologické šetření ukázalo, že všichni přišli do styku se zásilkou 5000 papoušků z Brazílie, kteří hromadně hynuli a jejichž majitelé se proto snažili je rychle a levně rozprodat. Nejvíce nemocných lidí bylo mezi prodavači a překupníky. Aukce pokračovala v Tucumanu, kde se vzápětí také objevila onemocnění lidí. Teprve na podzim r. 1929, kdy byla choroba přenesena do hlavního města, byla konečně zburcována veřejná zdravotnická služba, protože i zde došlo k těžkému průběhu epidemie. Proto byl zakázán jakýkoliv prodej a přesun papoušků z Argentiny. Přesto byla nákaza v průběhu roku 1930 zavlečena nejméně do 12 států – USA, Anglie, Rakouska, Itálie, Švýcarska, Francie, Dánska, Alžírska, Holandska, Egypta, Německa, Švédska a Československa. Uvádí se, že celkem onemocnělo 750-800 lidí, z nichž asi 40 % zemřelo. Ve většině případů byla nákaza do Evropy zavlečena papoušky z Jižní Ameriky. Ale i v Evropě, v místních chovech papoušků, byly prokázány latentní rezervoáry infekce, které čas od času byly zdrojem infekcí pro člověka. První případ chlamydiózy u nás u importovaných ptáků popsali Galia et al. (1949). Vážná epizootie kachen v Československu byla pozorována v letech 1949 až 1963 (Strauss, 1967).[6]

Na vysokou kontagiozitu původce ukazuje případ jedné kočovné divadelní společnosti, která si vypůjčila papouška od chovatele pro své představení. Během vystoupení se nakazilo 12 herců, třebaže papoušek byl na jevišti jen v kleci. Další epidemie chlamydiózy byla zaznamenána mezi lovci a škubačkami peří buřňáků ledních (Fulmarus gracialis) na Faerských ostrovech v roce 1939.[6]

Pandemie chlamydiózy v letech 1929-30 přispěla k rozpoznání etiologie, epizootologie i diagnostiky nemoci. Bedson et al. (1930) prokázali filtrovatelnost původce a v témže roce, nezávisle na sobě, popsali způsob mikroskopického průkazu původce ve vyšetřovaném materiálu z lidí a ze zvířat Levinthal (Německo), Coles (Anglie) a Lillie (USA); elementární tělíska se proto také někdy popisují jako tělíska LCL.[6]

Významné chlamydiózy[editovat | editovat zdroj]

  • Chlamydia trachomatis
    • sérotypy A-C - trachom (oční infekce)
    • sérotypy D-K - pohlavně přenosné infekce močopohlavního ústrojí (mohou být ale infikovány i např. oči nebo hrtan)
    • sérotypy L1-L3 - lymphogranuloma venereum (pohlavní infekce)
  • Chlamydophila pneumoniae
    • bezpříznaková kolonizace dýchacích cest
    • běžené infekce dýchacích cest - rýma, faryngitida, pneumonie
    • meningoencefalitida (zánět mozkových blan) - vzácně
  • Chlamydophila psittaci - původce chlamydiózy ptáků, ovcí, abortu hovězího dobytka, encefalomyelitidy skotu, polyartritidy jehňat a telat a pneumonie koček

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Morange, A. (1895). These de Paris, pp. 1-77
  2. Meyer, K.F. (1941). Schweiz. Med. Wochenschr. 71: 79-85
  3. Meyer, K.F. et al. (1942). Proc. Soc. Exp. Biol. Med. 49: 609-615
  4. Meyer, K.F. a B. Eddie (1955). Antibiot. Ann. 1954-1955: 544-555
  5. Anderson, A.A. et al. (1997). Chlamydiosis (pseittacosis, ornithosis). In: Diseases of poultry. 10th Ed. (eds. B.W. Calnek et al.), Iowa State Univ. Press, Ames, pp. 333-349
  6. a b c d e Klimeš, B. et al. (1961). Nemoci drůbeže, SZN Praha, 676 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.