Injekční stříkačka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Injekční stříkačka.
Injekční stříkačka připravená k použití.

Injekční stříkačka je jednoduchá medicínská pomůcka v podobě plunžrového pístu těsně zalícovaného do (většinou umělohmotné nebo skleněné) nádobky tvořící komoru, jejíž ústí je upraveno do normalizovaného konusu, na který může být nasazena injekční jehla či připojena spojovací hadička.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Stříkačka má v drtivé většině případů válcovitý tvar, okraj pístu je většinou z pryže a koncovou část komory tvoří výstupky pro zaklínění ukazováčku a prostředníčku, obdobně jako tvoří koncovou část pístu opora palce pro vyvinutí tlaku při injektování obsahu stříkačky ven z komory. Komora stříkačky je téměř vždy ze skla nebo průhledného plastu a často bývá cejchována v jednotkách objemu. Vytahováním pístní tyče z komory vzniká podtlak, který, pokud je současně ústí stříkačky ponořené do kapaliny, je schopen ji nasát dovnitř komory. Stlačováním pístní tyče dochází k vystřikování kapaliny ven. Otvor (hrdlo) stříkačky je většinou konstruováno natolik úzké, že z naplněné stříkačky její obsah nevykapává. Vnější tvar ústí (konus) je normalizován. Dříve často užívaný konus typu Record (u skleněných stříkaček s kovovým konusem) ustoupil poněkud širšímu konusu s označením Luer, vhodnějšímu pro plastové stříkačky. Ústí stříkačky bývá někdy ještě opatřeno zvláštním závitem, zamezujícím nežádoucímu rozpojení.

Nákres injekční stříkačky s popisem jednotlivých částí

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vynález injekční stříkačky se přisuzuje Blaise Pascalovi přibližně v roce 1650; její předchůdkyně a princip jejího použití však byl vyvinut již v 9. století n. l. chirurgem a oftalmologem íránsko-egyptského původu jménem Ammar ibn Ali al-Mawsili. První nitrožilní stříkačka začala být používána kolem roku 1760, injekční jehla přibyla v roce 1844.

První stříkačky a stříkačky větších rozměrů jsou vyrobeny ze skla, pístní tyč může být kovová. Přibližně od 50. let 20. století jsou však běžnější stříkačky plastové, menších rozměrů. Konkrétně pro léčbu cukrovky existují typické drobné stříkačky na jedno použití.

Účel[editovat | editovat zdroj]

Účelem injekční stříkačky je nasání její komory určitou tekutinou (lék, sérum, …) a její následná injektace (vstříknutí) na požadované místo. Ve spojení s injekční jehlou místem určení často bývá žíla pacienta, hovoříme pak o nitrožilní (intravenózní) aplikaci, případně injikujeme lék do svalu, pak hovoříme o nitrosvalové (intramuskulární) aplikaci.

Nelékařské použití[editovat | editovat zdroj]

Méně běžné aplikace zahrnují manipulaci s inkoustem, dále pak lepidlem, tabákovým práškem nebo teplovodivé hmoty (v těchto případech je neobvykle obsahem stříkačky pevná, sypká nebo ne ryze kapalná hmota).

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Syringe na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]