Polibek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gustav Klimt: Polibek (1908)
Obraz Polibek namaloval v 19. století Francesco Hayez
Rty při polibku
Slavný snímek polibku soudruhů Brežněva a Honeckera, na Berlínské zdi (1989) s komentářem: „Bože, pomoz mi přežít ten polibek smrti“!

Polibek (též pusa, pusinka, hubička, pocel, huban, huba, políbení, líbnutí) je dotyk, přitisknutí úst, zejména rtů jako výraz, projev citové náklonnosti a přízně. Může být jednostranný (základní) nebo vzájemný polibek rty dvou osob. Provádění polibku či polibků je líbání (cicmání, pusinkování). Je faktickým krátkodobým úplným zrušením osobních proxemických zón.

Možnost rozsahu a veřejnosti líbání je podmíněná zejména

  • místními zvyklostmi a kulturou, jejich uzavřeností nebo naopak liberálností,
  • typem a intenzitou polibku: délka doby, nastavení rtů, otevřenost úst, účast jazyka, držení, míra objetí pažemi,
  • líbaným místem: ústa, tvář, čelo, krk, ruka, ostatní části těla podle jejich intimnosti, předměty apod.
  • vztahem vůči líbané osobě: příbuzností, přátelstvím, známostí
  • situací
  • troufalostí líbajícího.

Polibek není jen lidský projev, podobné chování nebo alespoň jeho náznaky byly mnohokrát pozorovány i u zvířat (savců, ptáků i hmyzu).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Na původ polibku jsou dva pohledy:

  • Podle Sigmunda Freuda[zdroj?] a jeho následovníků má líbání přímou souvislost s pocity, které prožíváme jako kojenci při sání mléka z matčiných ňader. Protože jde o nejranější slastný pocit, je mimořádně silný.
  • Podle německé vědkyně Ingelore Ebberfeldové[zdroj?] se líbání vyvinulo ze vzájemného očichávání zvířat. Když se pak předchůdce člověka naučil vzpřímenému postoji, obrátil svoji pozornost k horním partiím těla.

Pozdrav[editovat | editovat zdroj]

Používá se jako přátelský pozdrav při uvítání i při loučení zpravidla jako polibek na tvář, zpravidla současně, často oboustranně a postupně na obě tváře, případně ještě potřetí. V tom se liší zvyky podle zemí a zejména zemské šířky - jižní národy se zpravidla zdraví více polibky. Také se polibek naznačuje do vzduchu a posílá na dálku.

Jako projev nadřazené přízně a požehnání se používá polibek na čelo, např. dítěte.

Obdobný dotykový pozdrav je známý jako eskymácký polibek, ve kterém jde ale o dotýkání nosem a je rozšířený i ve většině Asie a Tichomoří od Perského zálivu a Mongolska po Nový Zéland (maorsky hongi).

Polibek na znamení úcty[editovat | editovat zdroj]

Jako pozdrav na přivítání se v Evropě vyvinulo políbení podané ruky nadřízeného, milostpána, vladaře. Z toho vznikl i slovní (nyní již zastaralý) pozdrav „Ruku líbám“.

Tento pozdrav mužů políbení podané ruky ženě je v Česku spíše výjimečný a vysoce zdvořilý, ale např. v Polsku naprosto běžný, rozšířený až závazný.

V křesťanských církvích se používá podobný polibek na znak společenské (např. církevní) hodnosti - papežský, biskupský nebo kardinálský prsten. Rovněž se takto uctivě líbají, zdraví i jiné symboly, např. kříž jako znak víry, vojenské zástavy, zem a podobně.

Milostný polibek[editovat | editovat zdroj]

Jako výraz romantického citu a sexuální přitažlivosti bývá polibek delší a intenzivnější, např. francouzský polibek nebo hlazení rty. Takové líbání je obvyklou součástí petingu a milostné předehry. Po zvláště intenzivním polibku na kůži mimo úst zůstává modřina, zvaná cucflek.

Francouzský polibek je akt, při němž se do líbání zapojí i jazyk, který vnikne do (pootevřených) úst partnera. Bývá považován za analogii pohlavního styku. Pro francouzský polibek existoval koncem středověku i výraz florentinský polibek, který byl katolickou církví i v manželství považován za závažný hřích.[1]

V pohádkách má (zejména milostný) polibek, obvykle zpravidla příznivý, zázračný účinek, např. políbením žáby se zlomí kletba a promění se v krásného prince nebo spící Růženka procitne z věčného spánku.

Svatební polibek[editovat | editovat zdroj]

Polibek je také součástí svatebního obřadu, jeho vrchol, kdy po potvrzení vůle snoubenců uzavřít manželství se novomanželé - zpravidla na výzvu sezdávajícího po jeho potvrzení vzniku svazku - políbí poprvé jako manželé.

Výzva k políbení jako urážka[editovat | editovat zdroj]

Hrubé odbytí žádosti nebo požadavku se děje také výzvou k políbení zadní dolní části trupu, případně s jejím vulgárním názvem, ale i mírněji, např. „Polib mi (si) šos.“

Polibek smrti[editovat | editovat zdroj]

Formou polibku se v legendách a pohádkách přenášelo zlé kouzlo, prokletí, často způsobující smrt políbeného.

Polibek smrti zavedli také v mafií - gangsteři tak dávali člověku najevo, že se ho budou snažit zabít všemi možnými prostředky. Je odvozen z Nového zákona, kde zrazuje Jidáš Ježíše Krista biřicům právě polibkem.

Polibek jako zdravotní riziko[editovat | editovat zdroj]

Při líbání úměrně jeho intenzitě dochází zpravidla k přenosu mikroorganismů a nakažení lidé tak (leckdy nevědomky) šíří infekci.

Polibek jako symbol[editovat | editovat zdroj]

Na IRC je polibek znázorňován emotikony xx nebo :-*

V anglické korespondenci se polibek naznačuje jako součást závěrečného pozdravu písmenem „X“, případně vícenásobně.

Polibek ve filmu[editovat | editovat zdroj]

  • Polibek smrti - Kmotr část II (The Godfather Part II)
  • Polibek (1998)
  • Polibek (1929)
  • Polibek (2003)
  • Polibek draka (2001)
  • Polibek hada (1997)
  • Polibek smrti (1995)
  • Polibek smrti (1947)
  • Polibek upíra (1989)
  • Polibek vdovy (TV film) (1996)
  • Polibek vraha (TV film) (1998)
  • Francouzský polibek (1995)
  • Polibek pavoučí ženy (1985)
  • Polibek před smrtí (1991)
  • Polibek před smrtí (1956)
  • Poslední polibek (1977)
  • Poslední polibek (2006)
  • Půlnoční polibek (1993)
  • Zimní polibek (2005)
  • Vrahův polibek (1955)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sexuologický slovník: Florentinský polibek [online]. Sexus.cz, [cit. 2009-07-24]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]