Eskymácký polibek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eskymácký polibek je akt náklonnosti, většinou mezi členy rodiny nebo blízkými osobami. Nedochází přitom ke kontaktu úst, ale nosů a jejich tření. Pochází z tradičního pozdravu Inuitů zvaného kunik.[1] Tento polibek nebývá erotický ale vyjadřuje blízký vztah i mezi cizími lidmi. První evropští objevitelé v Arktidě byli svědky tohoto chování, a pojmenovali ho eskymácký polibek. Je důsledkem silných mrazů, kdy by klasický polibek na ústa způsobil problém, a také proto že ve velké venkovní zimě mají obyvatelé odkryté jen oči a nos.
