Zoonóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zoonózy jsou infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty (zejména obratlovci) a lidmi. Dnes mezi ně můžeme řadit více než 500 patogenů (virus chřipky), bakterie (antrax - Bacillus anthracis), plísně (sporotrichóza - Sporotrhix schenckii),parazité (prvoci - giardióza způsobená lamblií střevní (Giardia intestinalis), helminti - tenióza způsobená tasemnicí bezbrannou (Taenia saginata) a priony (nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby], patogeny se ale stále vyvíjí, vznikají nové mutace, které způsobují, že nemoci dříve pouze zvířecí začnou být přenosné i na člověka a nebo nemoci dříve přenosné ze zvířat na lidi začnou být přenosné i ze člověka na člověka. Jejich klasifikace je tak ztížená a je několik infekcí, o kterých se vedou spory zda zoonózami jsou nebo ne. Zoonózy jsou podstatným faktorem ovlivňující zdraví lidské populace. [1]

Typy zoonóz[editovat | editovat zdroj]

Zoonózy se dají rozdělit několika způsoby, první variantou je rozdělení podle druhů zvířat, která jsou původním rezervoárem infekce, ale vzhledem k tomu, že mnoho druhů zvířat přenáší několik infekcí, není toto rozdělení ideální (například netopýři, hlodavci). Stejně tak je na tom i rozdělení podle orgánových systémů, které infekce zasáhne a jejích příznaků (zápal plic je příznakem mnoha infekcí a to i těch které nejsou zoonózami). Následně se dají rozdělit i podle typu přenosu infekce, zda jsou přenášené vzduchem, přímým kontaktem s patogenem, jídlem atd. Žádné z těchto rozdělení avšak není ideální a nedá se použít pro všechny typy infekcí, vždy se najdou infekce, které se vymykají úplně, či patří do více skupin zároveň. Jednou z dalších variant, a zdá se, že i nejlepší, je rozdělení podle evoluční historie infekce: [2]

Staré zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Epidemické či endemické infekce specifické pro člověka, u kterých je delší dobu chybějící zvířecí zdroj nákazy (spalničky - virus spalniček z rodu Morbilivirus, nachlazení/nasofaryngitida - Rhinovirus, pravé neštovice - Variola major a Variola minor). Dnes však nemoci přežívají jakožto antropozoonóza, čili nemoc přenosná z člověka na člověka.

Nedávné zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Nové nebo nově se rozvíjející lidská epidemická či endemická onemocnění, která ještě nedávno měla zvířecí zdroj nákazy (AIDS - HIV).

Stálé zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Infekční onemocnění se stálým zvířecím hostitelem, které je příležitostně přenesené na člověka (Vzteklina - virus vztekliny, tularémie/zaječí nemoc - bakterie Francisella tularensis, lymeská borrelióza - bakterie rodu Borrelia).

Nové a vznikající zoonózy[editovat | editovat zdroj]

Infekční onemocnění se zvířecím hostitelem, které se teprve nedávno objevilo i u lidí (hantavirus , virus Ebola, Nipah virus).

Parazoonózy[editovat | editovat zdroj]

Lidské infekční onemocnění, epidemické nebo endemické, u kterého se změnila jeho virulence působením zvířecího patogenu. Např. antigenní posun u chřipky typu A vedoucí k zásadní změna virové struktury, kdy dochází k vytvoření nového virového podtypu. Dochází k tomu smísením dvou typů virů a vznik antigenního posunu u chřipkového viru může být urychlen v tělech infikovaných zvířat, která se mohou infikovat více typy chřipkového viru. Například prase může být nakaženo jak typem chřipkového viru, který nakazí člověka, tak i typ ptačím i prasečím. [2]

Ohnisko[editovat | editovat zdroj]

Ohnisko nákazy je místo, které je zdrojem nákazy, a z něhož dochází k přenosu infekce.

Přírodní ohniskovost[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze znaků řady zoonotických onemocnění je současný výskyt jejich původců, přenašečů a hostitelů (rezervoárových živočichů) v přírodních podmínkách (ohniscích) nezávisle na existenci člověka. Člověk se nakazí původcem onemocnění od divokých zvířat při pobytu v ohnisku výskytu. Přenos se nejčastěji uskuteční kontaktem s rezervoárovým hostitelem nebo při bodnutí nebo sání krve členovci (např. klíšťaty). Mezi onemocnění jejichž znakem je přírodní ohniskovost patří třeba mor, tularémie nebo klíšťová encefalitida. Teorii o přírodní ohniskovosti nákaz zformuloval v roce 1939 parazitolog J. N. Pavlovskij.[3]

Rezervoár[editovat | editovat zdroj]

Prostředí (živé i neživé) ve kterém etiologická agens (původce dané nemoci) přežívá, případně se množí. Při přenosu původce nemoci z rezervoáru na člověka může figurovat i přenašeč (vektor). Příkladem může být žlutá zimnice. Původce žluté zimnice je virus z rodu Flavivirus, rezervoárem tohoto viru jsou opice, v nich virus přežívá a množí se, ale samotné onemocnění u nich nepropukne. Na opicích sají komáři rodu Aedes, kteří následně mohou infikovat člověka, u kterého již onemocnění (žlutá zimnice) propukne. Pokud chceme přerušit koloběh nákazy, můžeme to udělat několika způsoby:

  • prevence - očkování hostitelů vyskytujících se v přírodním ohnisku
  • izolací - izolace infikovaných hostitelů od hostitelů zdravých
  • léčbou - léčbou hostitelů
  • likvidací případných přenašečů
  • usmrcením (zabíjením krav během epidemie BSE, či ptáků u ptačí chřipky)[3]

One health[editovat | editovat zdroj]

Koncept one health je celosvětová strategie, která má za cíl rozšířit interdisciplinární spolupráci ve všech aspektech zdravotní péče pro lidi, zvířata a životní prostředí. O tom vypovídá i heslo tohoto konceptu: „Jeden svět – jedno zdraví – jedno lékařství“. Teorie, na jejímž základě vznikl tento koncept, praví, že zdraví lidské populace je přímo úměrné zdraví zvířat a prostředí, ve kterém lidé žijí. Vzhledem k množství druhů zvířat vystupujících v roli rezervoárů pro různé infekce, ať už jde o infekce již přenosné na lidi, nebo ne, je do určité míry zbytečné bojovat s těmito infekcemi u lidí, když zdroj nákazy zůstává. [4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

zaznamenaných epidemií je značné množství a díky možnosti cestování a propojení celého světa se šíření nemocí značně usnadňuje. V historii se objevilo již několik epidemií způsobených onemocněními, které se dříve řadily mezi zoonózy, ale následně se u nich vyvinula schopnost přenosu nejenom ze zvířete na člověka, ale i přímo z člověka na člověka. Níže jsou uvedeny příklady těch nejsmrtelnějších.

Nemoc období název místo počet mrtvých
Dýmějový mor 1338-1351 Černá smrt Evropa, Asie 100 000 000 [5]
Chřipka 1918-1920 Španělská chřipka celý svět 75 000 000 [6]
HIV/AIDS 1981 - dodnes HIV/AIDS pandemie celý svět 36 000 000 [7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ACHA, Pedro N a Boris SZYFRES. Zoonoses and communicable diseases common to man and animals. Third edition. Washington, D.C. 20037 U.S.A.: Pan American Health Org, 2001. ISBN 9789275115800.
  2. a b HART, C. A., M. BENNETT a M. E, BEGON. Zoonoses. Zoonoses. BMJ, 1999, roč. 53, č. 9, 514 - 515.
  3. a b GEIZEROVÁ, Hana. Epidemiologie: vybrané kapitoly pro seminární a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995, 83 s. ISBN 80-718-4179-X.
  4. One health initiative [online]. [cit. 2014-01-05]. Dostupné z: http://www.onehealthinitiative.com/
  5. HECKER, I.F.C. The Epidemics of the Middle Ages. London: Sherwood, Gilbert and Piper, 1835. second edition.
  6. PATTERSON, K.D. a G.F. PYLE. The geography and mortality of the 1918 influenza pandemic. The geography and mortality of the 1918 influenza pandemic. 1991, roč. 65, č. 1.
  7. UNAIDS. : UNAIDS report on the global AIDS epidemic 2013. Geneva: UNAIDS, 2013. ISBN 978-92-9253-032-7. Dostupné z: http://www.unaids.org/en/media/unaids/contentassets/documents/epidemiology/2013/gr2013/UNAIDS_Global_Report_2013_en.pdf