Švihlík krutiklas
 Švihlík krutiklas | |
|---|---|
.jpg) Švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
| Čeleď | vstavačovité (Orchidaceae) |
| Rod | švihlík (Spiranthes) |
| Binomické jméno | |
| Spiranthes spiralis (L.) Chevall., 1827 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis) je terestrická orchidej, vytrvalá, sivě zelená, hlíznatá bylina ze široké čeledi vstavačovitých. Je jediným druhem rodu švihlík, který v České republice roste a je zde rostlinou přísně chráněnou, neboť ji hrozí vymizení.[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se roztroušeně na velikém areálu, který sahá od atlantského pobřeží na západě přes celou Evropu, částečně i přes Malou Asii, Blízký východ a Kavkaz, až po Střední Asii. Severní hranice jeho rozšíření vede středem Britských ostrovů, Pobaltím, s místním výskytem na jihu Skandinávie a dále celým evropským Ruskem. Jižní hranice prochází severozápadem Afriky, Krétou, Kyprem, Tureckem a končí v Libanonu. Za centrum výskytu druhu je považována oblast Středomoří. Obvykle roste od nížin až do podhůří na vlhkých rašeliništích, slatinných loukách, vřesovištích, nízkostébelných pastvinách i písčinách, vystupuje až do nadmořské výšky 1200 m.
Švihlík krutiklas rostl, podle historických pramenů, ještě počátkem 20. století v České přírodě na více než stovce lokalit, v současnosti se vyskytuje na posledních dvou. Zůstal pouze v národní přírodní památce Pastviště u Fínů v obci Albrechtice u Sušice a v národní přírodní památce Švařec v obcích Koroužné a Švařec u Žďáru nad Sázavou. Roste tam na „Mezofilních ovsíkových loukách“ svazu Arrhenatherion a „Podhorských a horských smilkových trávnících“ svazu Vilion caninae.[1][3][4][5]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Tento světlomilný druh dává přednost nepříliš mokrým místům na mělkých vápenatých, písčitých nebo štěrkovitých půdách. Roste na mírně kyselých až středně zásaditých (5 až 8,2 pH) substrátech chudých na dusík a fosfor.
Obvykle přezimuje s listovou růžici snášející středoevropské zimy bez zjevného poškození. Mírná zima spolu s vlhkým jarem a počátkem léta má příznivý vliv na počet květů. Rostliny vykvétají od srpna do října, termín je závislý na oblasti, počasí i nadmořské výšce. Rozšíření bylin směrem na sever a do vyšších nadmořských výšek je omezeno pozdní dobou kvetení, neboť brzký nástup chladu tam znemožňuje uzrání semen. Ve středoevropských podmínkách semena dozrávají v období října a listopadu.
Rostliny švihlíku krutiklasu nemají kořeny, ale drobné hlízy pokryté houbovým myceliem, které slouží k přenosu živin z půdy do rostliny. Jedná rostlina může mít jednu až tři hlízy řepovitého tvaru asi 1,5 až 3 cm velké. Není známo, čím je tento počet ovlivněn. Množství hlíz se dále zvětšuje v průběhu roku, kdy z mateřských začnou vyrůstat dceřiné pro příští rok. Role mykorhizy při klíčení a růstu rostliny není zcela objasněna. Hlízy slouží jako zásobní orgán pro asimilované látky z listů a jsou každým rokem obnovovány, rostliny tak jsou dlouholeté a dožívají se až 10 let. Životnost skupiny vzniklé z původní růžice se odhaduje na 50 roků.
Počátkem jara má rostlina tři druhy hlíz: jedna až tři právě dospělé, scvrkle zbytky vyčerpaných starých hlíz (které produkovaly květy v předešlém roce) a drobné hlízky, jež se počaly vytvářet již na sklonku předešlého roku a které vyrostou a dají vzniknout květům v následném roce. Všechny tyto hlízy jsou navzájem spojeny s bázi přezimované růžice, která roste do konce května a pak začíná usychat. Od poloviny června do poloviny srpna je rostlina bez nadzemních orgánů. V srpnu a září začíná vyrůstat z hlízy, které v červnu růžice uschla, lodyha s květenstvím. Následně v blízkosti raší drobné růžice z nových, ještě drobných hlíz.
Bylo vypozorováno, že rostliny mají obvykle mezi kvetením roční neb dvouletou přestávku, jen asi 20 % jich kvete následujícím rokem. Jedinci kvetoucí dva roky po sobě bývají obvykle dva až tři roky bez květů. Odpočívající rostliny mají růžice, ale nevyrostou jim lodyhy.[3][4][6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá, 5 až 35 cm vysoká bylina s tenkou, vzpřímenou, modrozelenou lodyhou v horní části pýřitou. Vyrůstá ze ztlustlé, 1,5 až 3 cm dlouhé řepovité hlízy. Přízemní listová růžice je vytvořena ze tři až sedmi krátce řapíkatých listů. Jejích čepele jsou vejčité, 2 až 5 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké, barvu mají sivozelenou s modravým nádechem a žilnatinu podélnou. Lodyžní listy, jsou objímavé, bývá jich tři až sedm, nedosahují až k bázi květenství a nejvyšší z nich je 1 až 2 cm dlouhý.
Drobné květy o průměru 4 až 6 mm jsou bílé nebo nazelenalé s nažloutlým středem, vyrůstají hustě ve spirále a v počtu 10 až 25 vytvářejí jednostranné, podélně šroubovitě zkroucené květenství klas (odtud druhové jméno "krutiklas"). Hustě chlupatý klas může být dlouhý 3 až 12 cm. Květy mají krátkou stopku otočenou o 180° (resuspinace), jsou vonné a obsahují nektar. Vnější okvětní lístky jsou vně chlupaté, špičky mají ven ohnuté a mohou být okolo 5 mm dlouhé a 2 mm široké. Vnější střední lístek s vnitřními lístky a téměř vodorovně situovaným pyskem bez ostruhy tvoří zvonkovitou trubku. Sloupek je válcovitý, dopředu směřující, asi 2 mm dlouhý. Jedna tyčinka nese prašník s pylovými brylkami, které jsou žluté, kyjovité a lehce se rozpadají. Krátce stopkatý, žláznatě pýřitý, elipsoidní, 4 mm velký semeník uzavřený v listenu je zkroucený a směřuje šikmo vzhůru. Ve květenství se květy otevírají od spodu synchronně ve skupinách po třech až pěti, opylovány jsou hlavně čmeláky, jsou však schopné i autogamie. Ploidie druhu je 2n = 30.
Plod je zelená, chlupatá, šikmo vzhůru směřující, protáhle vejčitá tobolka asi 5 mm dlouhá a 3 mm široká, která může obsahovat téměř tisíc semen. Ta patří mezi středoevropskými orchidejemi k nejmenším, jsou velká cca 0,35 × 0,1 mm.[1][3][4][6]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Rozmnožovat se může švihlík krutiklas jak vegetativně, tak i generativně. Vegetativní rozmnožování je umožněno růstem bočních pupenů z podzemní části lodyhy. Vyrostou z nich nové (dceřiny) hlízy, které se po získání dostatku živin oddělí od mateřské rostliny a vznikne nový jedinec. Ještě před oddělením jsou hlízy kolonizovány houbou kořenomorkou rodu Rhizoctonia.
Generativní rozmnožování je uskutečňováno semeny, kterých vytváří množství a jsou šířena větrem, přesto jich většina dopadne do těsné blízkost rostliny. Nejlepší klíčivost semen je v blízkosti dospělých rostlin, protože u nich bývají v půdě nejhustěji rozrostlá mycelia. V době klíčení je semeno kolonizováno mykorhizní houbou, z embrya vzniká protokorm, tvoří se mykorhizomy a postupně se objevují základy budoucích rostlinných orgánů; bezlistý zárodek rostlinky je výživou zcela závislý na mykorhizní houbě. Teprve po několika létech se vytvoří hlíza, vyrostou pravé listy a vznikne růžice.[3][4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Švihlík krutiklas nemá specifických nároků na životní podmínky, dokáže osídlit celou škálu travinných porostů na různých substrátech. Hlavním důvodem mizení tohoto druhu z české krajiny je změna způsobu obhospodařování půdy na jeho lokalitách a mnohdy i likvidace vhodných stanovišť. Strádá hlavně zánikem dřívějších pastvin, na kterých ani časté sečení nenahradí pravidelnou pastvu a hlavně mělké narušování půdy kopýtky ovcí, které usnadňuje vyklíčení semen. Obdobná situace je v dalších evropských zemích (Belgie, Dánsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovensko), kde je také silně ohrožen.
V České republice je proto chráněn vyhláškou "Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb". a "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání", kde je v obou případech zařazen mezi druhy kriticky ohrožené (§1) a (C1t).[1][7][8]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zkroucené květenství -
Květy -
Listová růžice -
Nákres rostliny
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Švihlík krutiklas [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online.
- ↑ CIBULKA, Radim. Švihlík krutiklas [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 28.08.2013 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d IPSER, Zdeněk. Vliv biotických a abiotických faktorů na populační dynamiku kriticky ohroženého druhu Spiranthes spiralis. České Budějovice, 2012 [cit. 18.11.2016]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Zuzana Balounová. Dostupné online.
- ↑ a b c d BRABEC, Jiří; KŘENOVÁ, Zdeňka; NESVADBOVÁ, Jaroslava. Švihlík krutiklas - pozoruhodný druh květeny ČR. S. 209–211. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2004 [cit. 18.11.2016]. Čís. 05, s. 209–211. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Spiranthes spiralis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b BRABEC, Jiří; IPSER, Zdeněk; JERSÁKOVÁ, Jana et al. Populační dynamika, energetická náročnost kvetení a přežívání švihlíku krutiklasu .... S. 185–200. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2011 [cit. 18.11.2016]. Čís. 31, s. 185–200. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-11-18]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 18.11.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu švihlík krutiklas na Wikimedia Commons 
Taxon Spiranthes spiralis ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření švihlíku krutiklasu v ČR
