Wikipedista:Li-sung/Pískoviště2
Gent (nizozemsky a německy Gent, francouzsky Gand, anglicky Ghent) je město v Belgii. Leží na soutoku Šeldy a Leie přibližně 55 km západně od hlavního města Bruselu a je správním centrem provincie Východní Flandry. Dne 1. července 2005 žilo v Gentu 231 671 obyvatel a jeho rozloha činí přibližně 156 km².
Ve středověku byl Gent významným a prosperujícím centrem. Co do počtu obyvatel byl tehdy pouze nepatrně menší než Paříž a větší než například Londýn. Dnes je Gent univerzitním a přístavním městem. Gentský přístav se rozkládá na 36 km2 a díky kanálu má spojení s mořem.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší dějiny[editovat | editovat zdroj]
Podle archeologických výzkumů bylo okolí soutoku řek Šeldy a Leie osídleno již v době kamenné a železné. Název města souvisí s jeho geografickou polohou. Pochází totiž pravděpodobně z keltského slova „ganda“, které se dá přeložit jako „soutok řek“. Někdy kolem začátku letopočtu se území octlo pod kontrolou Římanů a v té době na soutoku zmíněných řek začala vznikat osada. Římská nadvláda skončila na začátku 5. století, kdy do oblasti vpadli Frankové a osídlili ji.
7. – 9. století[editovat | editovat zdroj]
V 7. století do Gentu přišel misionář sv. Amandus, bývalý šlechtic z Akvitánie, aby zde šířil křesťanství. Založil tam dvě opatství – opatství sv. Bavona (Sint-Baafsabdij) a opatství sv. Petra (Sint-Pietersabdij). Díky vytvoření nových církevních institucí se okolí Gentu stalo bezpečnou oblastí, ve které vládl pořádek. Počet obyvatel v okolí obou opatství se zvyšoval a přicházeli rovněž obchodníci z ciziny. Na počátku 9. století za vlády Karla Velikého se obě opatství rychle rozvíjela a jejich význam stoupl zejména poté, co byl jejich společným představeným jmenován Karlův životopisec Einhard.
Slibný vývoj však neměl dlouhého trvání. V letech 879-883 do města vtrhli Vikingové a vyplenili je. Obě opatství byla srovnána se zemí.
Období vlády flanderských hrabat[editovat | editovat zdroj]
Po invazi Vikingů se stal Gent součástí flanderského hrabství, které patřilo k francouzskému království. Na místě dnešního donjonu hradu Gravensteen na levém břehu řeky Leie byla vybudována pevnost. Díky tomu se oblast stala opět bezpečnou a začali se v ní usazovat obyvatelé z okolí, kteří se koncentrovali zejména v prostoru mezi Šeldou a Leie. Kvůli nárůstu počtu obyvatel bylo třeba vybudovat nové církevní budovy. Nejvýznamnější z nich byl kostel sv. Jana, dnešní katedrála sv. Bavona.
Během 11. až 13. století se Gent stal důležitým obchodním centrem. Jeho význam spočíval zejména v produkci kvalitního sukna, na jehož výrobě se podílela značná část pracujících obyvatel. Sukno se vyváželo do mnoha zemí, jako např. Německo, Francie, Pyrenejský poloostrov a dokonce i oblast severní Afriky. Naopak do Gentu se z ciziny dováželo různé spotřební zboží; nejdůležitější dovozní surovinou však byla anglická vlna, které bylo zapotřebí pro výrobu sukna.
Společně s rozvojem průmyslu stoupal v Gentu počet obyvatel. Odhaduje se, že ve 13. – 15. stol. žilo ve městě přibližně 65 000 lidí a Gent byl po Paříži druhým největším městem Evropy na sever od Alp.
Díky ekonomickému vzestupu Gentu bohatla zejména vrstva podnikatelů (původních majitelů půdy). Téměř výlučnou ekonomickou moc v Gentu mělo v rukou méně než padesát rodin. Flanderský hrabě Filip Alsaský měl obavy, že se tyto rodiny budou vměšovat do politických záležitostí a usilovat o osamostatnění Gentu na flanderském hrabství, a aby posílil svoji kontrolu nad městem, nechal roku 1180 přebudovat dřevěnou pevnost na levém břehu řeky Leie na kamenný hrad zvaný Gravensteen.
Majetkové rozdíly mezi majetnou a pracující vrstvou se postupně zvětšovaly a na začátku 14. století se situace stala neúnosnou, a to jak v Gentu, tak i v jiných flanderských městech, např. v Bruggách. Kromě toho v té době došlo ke zhoršení vztahů s francouzským králem Filipem IV. Sličným, který se snažil posílit svoji moc ve Flandrech na úkor flanderského hraběte Gui de Dampierrea. Dne 11. července 1302 došlo k bitvě u Kortrijku, která bývá označována jako „bitva zlatých ostruh“. V této bitvě bojovali obyčejní občané flanderských měst společně s flanderským hrabětem proti francouzské armádě, přičemž majetné vrstvy se přidaly na stranu Francie. Oproti očekávání bitva skončila zdrcujícím vítězstvím flanderských občanů. Po této události se situace řemeslníků v Gentu zlepšila. Od té doby byli totiž řemeslníci sdruženi v cechy, které měly možnost podílet se na politickém rozhodování v městské radě.
K další krizi došlo během stoleté války. Flanderský hrabě Ludvík I. Flanderský se tehdy přidal na stranu Francie proti Anglii. Z toho důvodu byl přerušen dovoz anglického vlny do Flander, což mělo za následek obrovský nárůst nezaměstnanosti v Gentu a dalších flanderských městech, která byla jednostranně ekonomicky závislá na produkci sukna. V této nepříznivé situaci se obyvatelé Flander bouřili a propuklo lidové povstání, v jehož čele stál bohatý měšťan z Gentu Jacob van Artevelde. Roku 1338 se Artevelde ujal vlády ve Flandrech a hrabě Ludvík I. Flanderský byl nucen uprchnout do Francie. Artevelde se rozhodl vyřešit krizi diplomatickou cestou a navázal kontakt s anglickým králem Edvardem III. Roku 1340 byl Edvard III. pozván do Gentu, kde byl veřejně prohlášen za krále Francie. Po této události byl obnoven dovoz anglické vlny a Jacob van Artevelde zůstal ve Flandrech u moci do roku 1345, kdy byl zavražděn.
Období nadvlády Burgundů[editovat | editovat zdroj]
Roku 1369 se dcera posledního flanderského hraběte Ludvíka II. Flanderského provdala za burgundského vévodu Filipa Smělého a v letech 1384-1477 byly Flandry součástí burgundského vévodství. V období burgundské nadvlády se v Gentu objevovaly snahy o osamostatnění města, nicméně byly potlačeny. Nakonec Gent utrpěl těžkou porážku od vojska burgundského vévody Filipa III. Dobrého v bitvě u Gavere roku 1453.
Po ekonomické stránce se však Gentu i nadále dařilo, a to i přesto, že produkce sukna již nebyla tak výnosná jako dříve kvůli konkurenci výrobců v jiných městech v Brabantsku, Holandsku a Anglii. Hlavním zdrojem příjmů byl nyní obchod s obilím a s vínem.
16. a 17. století[editovat | editovat zdroj]
Roku 1500 se v Gentu narodil Karel V., který se později stal císařem Svaté říše římské a králem Španělska. Roku 1506 zdědil po svém otci Filipu Sličném území Burgundska, ke kterému patřila i oblast Nizozemí včetně Flander. Karel V. vedl četné války, které bylo třeba financovat, a proto roku 1537 zavedl v Nizozemí vysoké daně. To však pobouřilo gentské obyvatele, a tak roku 1539 proběhlo v Gentu povstání. Karel V. osobně přijel do Gentu a povstání tvrdě potlačil. Kromě toho na město uvalil přísný trest v podobě omezení jeho práv a vůdci povstání museli bosi a s oprátkou kolem krku prosit Karla V. o milost. Od té doby jsou obyvatelé Gentu označováni slovem „stropdrager“, které se dá do češtiny přeložit jako „ten, kdo nese oprátku“.
Ve druhé polovině 16. století docházelo v Gentu k náboženským konfliktům mezi protestanty a katolíky. Protestanti ničili církevní budovy jako kostely a kláštery. V letech 1577-1584 byl Gent městským státem, ve kterém vládli kalvinisté, nicméně roku 1584 španělská armáda znovu nastolila katolicismus. Mnoho lidí, zvláště protestantů, v té době odešlo do emigrace do severního Nizozemí, Německa nebo Anglie. V první polovině 17. století byly opraveny nebo znovu postaveny církevní budovy, které byly poškozeny nebo zničeny v období náboženských nepokojů.
18. a 19. století[editovat | editovat zdroj]
V 18. a 19. stol. se v Gentu opět rozvíjel textilní průmysl a v letech 1824-1827 byl zbudován kanál spojující Gent s městem Terneuzen na pobřeží dnešního Nizozemska. Roku 1814 byla v Gentu podepsána tzv. gentská smlouva mezi Anglií a USA, ve které se obě strany dohodly na míru po anglicko-americké válce. Po belgické revoluci roku 1830 vznikla v Gentu první odborová organizace v Belgii.
20. století[editovat | editovat zdroj]
Roku 1913 se v Gentu konala světová výstava EXPO a při té příležitosti byla provedena rekonstrukce některých historických budov, např. hradu Gravensteen. Během první i druhé světové války bylo město okupováno Němci a v září 1944 byly některé jeho části bombardovány. Po 2. světové válce se v Gentu rozvíjí průmyslová odvětví jako petrochemie a těžký průmysl, a to zejména v okolí přístavu.
Turistický ruch[editovat | editovat zdroj]
Gent je turisticky atraktivní díky vodním kanálům, muzeím a zejména díky velkému množství zachovalých středověkých staveb v centru města. Přesto jej v oblasti turistického ruchu zastiňují nedaleké Bruggy. Je to způsobeno tím, že v 18. a 19. století gentské památky trpěly průmyslovou činností a došlo ke znečištění ovzduší. Od té doby se však situace zlepšila zejména díky rekonstrukci historických budov.
Zajímavá místa v centru[editovat | editovat zdroj]
- Tři gentské věže
- Katedrála sv. Bavona (St-Baafskathedraal), původně kostel sv. Jana (Sint-Janskerk)
- Zvonice (Belfort)
- Kostel sv. Mikuláše (St-Niklaaskerk)
- Radnice (Stadhuis)
- Hrad Gravensteen
- Nábřeží Graslei se zachovalými cechovními domy, z nichž některé pocházejí již z 12. stol.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Gent je významným železničním uzlem. Nacházejí se v něm dvě vlaková nádraží – Gent-Sint-Pieters a Gent-Dampoort.
Město je snadno přístupné i automobilovou dopravou, neboť jím procházejí evropské silnice E40 (trasa Londýn-Istanbul) a E17 (Lisabon-Stockholm).
Z hlediska lodní dopravy je velice důležitý kanál z Gentu do Tergeuzenu v Nizozemsku, díky kterému má gentský přístav spojení se Severním mořem. Kanály spojují Gent rovněž s Bruggami a Ostende.
V Gentu funguje městská hromadná doprava, která zahrnuje autobusové a tramvajové linky. Zajišťuje ji vlámská společnost De Lijn.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
1. července 2005 byl počet obyvatel Gentu 231 671 bez aglomerace a 506 596 s aglomerací. Nezaměstnanost činila dne 1. ledna 1999 7,3 %, což je méně než belgický průměr 9,5 %. 63 % zaměstnaných pracuje ve službách, 25 % v průmyslu a 12 % jsou soukromníci (údaje z roku 1995). Každý den dojíždí do Gentu za prací 35 000 lidí.
Školství[editovat | editovat zdroj]
Celkově se v Gentu nachází více než 300 různých vzdělávacích zařízení, z toho 82 základních a 61 středních škol. Gentské školy navštěvuje celkem přibližně 80 tisíc žáků a studentů, z nichž 58 tisíc žije přímo v Gentu.
Gentská univerzita patří mezi nejvýznamnější univerzity v Beneluxu. Zahrnuje 11 fakult a studuje na ní přibližně 27 tisíc studentů, z nichž 1900 jsou cizinci.