Přeskočit na obsah

Ludvík II. Flanderský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík II. Flanderský
Narození29. listopadu 1330
Male
Úmrtí30. ledna 1384 (ve věku 53 let)
Lille
PohřbenKostel svatého Petra
PotomciMarkéta III. Flanderská, Jeanne bâtarde of Flanders (de Dampierre), Beatrice bâtarde de Flanders, Jean I van Vlaanderen, Seigneur de Drinckam a Louis 'le Frison', Seigneur de Praet et de La Woestine
OtecLudvík I. Flanderský
MatkaMarkéta Burgundská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík II. Flanderský (francouzsky Louis de Male, nizozemsky Lodewijk van Male, 25. listopadu 1330 hrad Male – 30. ledna 1384 Saint-Omer)[1] byl hrabě z Flander, Rethelu, Nevers, krátce vévoda brabantský a ke konci života také hrabě z Artois a Burgundska. Byl nucen po mnoho let bojovat proti nepokojům ve vlastních zemích.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Ludvíkův bronzový náhrobek v Lille (nákres Antoina de Succy)

Byl jediným synem flanderského hraběte Ludvíka I. a Markéty, dcery krále Filipa V. Část mládí strávil kvůli nepokojům ve Flandrech na francouzském dvoře.

„ ...jistý muž z města Gentu, který se jmenoval Jakub van Artevelde, využiv těchto rozporů, dosáhl ve Flandrech takové moci a takového vlivu, že všechno se dělo po jeho... to kvůli němu nezbylo hraběti flanderskému, než aby i s chotí a synem Louisem opustil svou zemi a uchýlil se do Francie... “
— Jean Froissart[2]

Otec zahynul v létě 1346 v bitvě u Kresčaku a anglický král doufal, že se mu podaří za novopečeného šestnáctiletého hraběte provdat svou dceru Isabelu a tím chtěl uzavřít anglicko-flanderské spojenectví. Ludvík ovšem nehodlal spojit svůj život s dcerou muže, který mu zabil otce a z dočasného vězení svých proanglicky naladěných pánů uprchl ke dvoru francouzského krále Filipa VI. Ten nelenil a urychleně jej oženil s Markétou, dcerou svého brabantského spojence. Svatba se konala 6. června či 1. července 1347 v Saint-Quentin.[1]

Roku 1355 zemřel nevěstin otec a Ludvík se zmocnil titulu brabantského vévody. Nebyl však schopen se prosadit proti švagrové Johaně a po dvou letech bojů roku 1357 uzavřeli oba soupeři mír. Ludvík získal jako odškodnění panství Mechelen a město Antverpy. Roku 1369 provdal svou dceru a dědičku za Filipa, bratra francouzského krále. O šest let později pomáhal zprostředkovat příměří mezi Anglií a Francií.[3]

„ Zpočátku, to je pravda, se hrabě flanderský Vlámů a Gentských moc nestrachoval, představoval si totiž, že nad nimi pomaloučku polehoučku získá vrch... “
— Jean Froissart[4]

Sám hrabě měl mnohaleté potíže ve vlastních zemích. Filip z Artevelde, syn Jakuba, který vedl nepokoje i proti Ludvíkovu otci,[5]se postavil do čela probíhající vzpoury, která vzplanula ve Flandrech a rozšířila se po celém Nizozemí. Roku 1379 se hraběti za podpory zetě Filipa podařilo potlačit povstání v Gentu. V květnu 1382 vzbouřená města Ludvíka porazila v bitvě u Beverhoutsveldu a vyhnala ze země. Požádal opět o pomoc svého zetě Filipa a ten se společně se svým královským synovcem definivně vypořádal se vzbouřenci v bitvě u Roosebeke. Následovalo ohromné plenění dobytých měst a Francouzi se tak pomstili za své ponížení u Courtrai roku 1302. Do Dijonu byly odvezeny jako válečná kořist i místní hodiny s orlojem.[6]

Hrabě Ludvík zemřel na počátku roku 1384 a po okázalém pohřebním ceremoniálu byl uložen k věčnému odpočinku v kolegiátním kostele svatého Petra v Lille.[pozn. 1] Dědičkou se stala dcera Markéta.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Vít z Dampierre
 
 
 Robert III. Flanderský
 
 
 
 
 
 
 Matylda z Béthuné
 
 
 Ludvík I. z Nevers
 
 
 
 
 
 
 Odo Burgundský
 
 
 Jolanda Burgundská
 
 
 
 
 
 
 Matylda II. z Nevers
 
 
 Ludvík I. Flanderský
 
 
 
 
 
 
 Manasses V. z Rethelu
 
 
 Hugo IV. z Rethelu
 
 
 
 
 
 
 Alžběta z Écry
 
 
 Jana z Rethelu
 
 
 
 
 
 
 Jindřich V. z Grandpré
 
 
 Izabela z Grandpré
 
 
 
 
 
 
 Izabela z Brienne
 
Ludvík II. Flanderský
 
 
 
 
 
 Filip III. Francouzský
 
 
 Filip IV. Francouzský
 
 
 
 
 
 
 Isabela Aragonská
 
 
 Filip V. Francouzský
 
 
 
 
 
 
 Jindřich I. Navarrský
 
 
 Johana I. Navarrská
 
 
 
 
 
 
 Blanka z Artois
 
 
 Markéta Burgundská
 
 
 
 
 
 
 Hugo ze Châlonu
 
 
 Ota IV. Burgundský
 
 
 
 
 
 
 Adéla Meránská
 
 
 Johana II. Burgundská
 
 
 
 
 
 
 Robert II. z Artois
 
 
 Mahaut z Artois
 
 
 
 
 
 
 Amicie z Courtenay
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Po roce 1455 mu nechal pravnuk Filip Dobrý udělat bronzový náhrobek, jež roku 1602 nakreslil Antoine de Succa.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b www.mittelalter-genealogie.de
  2. ↑ FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. 229 s. S. 13. 
  3. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 280. 
  4. ↑ Kronika stoleté války, str.186
  5. ↑ Kronika stoleté války, str. 191
  6. ↑ Francouzští králové v období středověku , str. 288

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Le Glay Edward: Histoire des comtes de Flandre jusqu'à l'avènement de la Maison de Bourgogne, Comptoir des Imprimeurs-unis, Paris, MDCCCXLIII
  • Dumont Georges-Henri: Histoire de la Belgique, Histoire/Le Cri, Bruxelles 1977, ISBN 2-87106-182-3
  • Douxchamps Cécile et José: Nos dynastes médiévaux, Wepion-Namur 1996, José Douxchamps, éditeur; ISBN 2-9600078-1-6
  • Platelle Henri et Clauzel Denis: Histoire des provinces françaises du Nord, 2. Des principautés à l'empire de Charles Quint (900-1519), Westhoek-Editions Éditions des Beffrois, 1989; ISBN 2-87789-004-X
  • Schnerb Bertrand: L'Etat bourguignon, Editions Tempus, 1999.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_II._Flanderský&oldid=22699957“