Wikipedista:Hribalm/Pískoviště4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Takšoň
velkokníže uherský
Portrét
Miniatura Takšoně (Chronicon Pictum)
Uherský velkokníže
Obdobíasi 955 – asi 972
PředchůdceFajsz
NástupceGejza
Narozeníasi 931
Úmrtíasi 972
PotomciGejza
Michal Uherský
DynastieArpádovci
OtecZoltán
Matkadcera Menumoruta

Takšoň (okolo 931 – počátkem 70. let 10. století; maďarsky Taksony) byl od roku 955 až do své smrti počátkem 70. let 10. století uherský velkokníže z rodu Arpádovců.

Narodil se jako syn Zoltána a dcery Menumoruta asi roku 931. Uherským velkoknížetem se stal po katastrofické porážce Maďarů v bitvě na Lechu v roce 955. Ačkoli se jako mladý účastnil nájezdů do západní Evropy, za jeho vlády však Maďaři útočili na Byzantskou říši. Podle kroniky Gesta Hungarorum se za vlády Takšoně v Uhersku usadili muslimské a pečeněžské skupiny. Zemřel na počátku sedmdesátých let 10. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dřevěná socha muže s helmou na hlavě, v jedné ruce držící meč ve druhé luk.
Socha Zoltána, Takšoňova otce, v Soltě

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Podle kroniky Gesta Hungarorum byl Takšoň synem Zoltána[1] a jeho neznámé ženy, snad dcery Menumoruta, poraženého knížete při maďarském vpádu do Evropy krátce před rokem 907.[2][3] Stejná kronika také uvádí, že se Takšoň narodil roku 931[4][5] a že se v roce 947 rozhodl jeho otec Zoltán abdikovat v Takšoňův prospěch.[6][7]

Moderní historici však tyto informace zpochybňují. Podle Liutpranda z Cremony, Takšoňova současníka,[8] vedl Takšoň v roce 947 výpravu proti Italům, což naznačuje, že se Takšoň narodil hluboce před rokem 931.[5] Vládu jeho otce zaznamenal pouze autor kroniky Gesta Hungarorum, podle něhož byl také předkem všech uherských panovníků.[9] Podle kroniky Johannese Aventina, zdroje z 15. století, byl Takšoň poražen v roce 948 Rakušany a Korutanci.[10] Jiný Takšoňův současník, Konstantin VII. Porfyrogennetos uvádí, že okolo roku 950 byl uherským velkoknížem Fajsz, Takšoňův bratranec.[11]

„ V té době Takšoň, král Maďarů, přišel s velikým vojskem do Itálie. Král Berengar dal mu peníze, nikoli však ze svého, ale z peněz církve a chudých. “
— Liutprand z Cremony[12]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Muž s knírem v železné helmě, drátěné košili a šedých kalhotách. V jedné ruce drží žlutomodrý dřevec, ve druhé železný štít.
Obraz Takšoně od Josefa Kriehubera

Podle Johannese Aventina se Takšoň účastnil bitvy na Lechu.[2] V ní porazil budoucí císař Ota I. téměř osmitisícové maďarské vojsko.[13] Pokud by to byla pravda, byl by Takšoň jedním z mála maďarských velitelů, kteří přežili.[2] Podle historiků Gyuly Kristó[5] a Zoltána Kordého[2] se po bitvě na Lechu rozhodl Fajsz abdikovat ve prospěch Takšoně. Tuto možnost potvrzuje kronika Alberica z Trois-Fontaines, podle něhož se jeden z přeživších Maďarů stal jejich králem.[10] Porážka na Lešském poli ukončila staromaďarské vpády do střední a západní Evropy a Maďaři byly nuceni ustoupit na území mezi řekami Enže a Traisen.[14] Vpády však i nadále pokračovaly do Byzantské říše,[14][15] v roce 965 se Maďaři účastnili vpádu Petra I. Bulharského a do Byzance, v roce 970 podpořili Svjatoslavovu intervenci proti Byzanci.[16]

Podle kroniky Gesta Hungarorum se za vlády Takšoně v Uhersku usadili muslimové z Volžského Bulharska.[17][18][19] Tuto zprávu podporuje deník Ibráhíma ibn Jákúba z roku 965, podle něhož přicházeli do Prahy muslimové z Uher.[20][21] Autor kroniky Gesta Hungarorum také uvádí, že se za Takšoně usadili v Uhersku Pečeněhové. Takšoň jim podle Gesta Hungarorum udělil území kolem Tisy.[17][22] Jedinou zmínkou o Takšoňově západní politice je zpráva Liutpranda z Cremony,[20] podle jehož výpovědi se měl v roce 963 do Uherska vypravit jistý Zacheus, který měl Takšoně popudit proti císařovi Otovi.[20][23][24] Není nicméně známo, jestli Zacheus do Uher dorazil.[20] Za svého života se mu podařilo zařídit sňatek svého staršího syna Gejzy a Sarolt z Transylvanie. Zemřel na počátku 70. let 10. století.[20]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Podle kroniky Gesta Hungarorum byla Takšoňovou manželkou žena ze země Kumánů,[17] což zřejmě naznačuje, že pocházela buď z Chazarské říše, anebo z kmene Pečeněhů či z Volžského Bulharska. Podle Gesta Hungarorum zařídil tento sňatek Takšoňův otec Zoltán.[2][5] Historik György Györffy se domníval, že s Takšoňovou ženou byl příbuzný Tonuzoba, který dostal od Takšoně území kolem řeky Tisy.[25] Jeho prvním synem byl Gejza, který se stal po Takšoňovi uherským velkoknížetem. Jeho druhým synem byl Michal Uherský.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taksony of Hungary na anglické Wikipedii.

  1. ↑ KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc. Az Árpád-ház uralkodói. Maďarsko: I.P.C. Könyvek, 1996. 288 s. ISBN 9637930973. OCLC 1087538045 S. 22, 24. (maďarsky) Dále jen [Az Arpád]. 
  2. ↑ a b c d e KORDÉ, Zoltán. Taksony. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.−14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. ISBN 9789630567220. S. 659. (maďarsky)
  3. ↑ MADGEARU, Alexandru. The Romanians in the Anonymous Gesta Hungarorum: Truth and Fiction.. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Institute, Center for Transylvanian Studies., 2005. 218 s. ISBN 973-7784-01-4. S. 26. 
  4. ↑ Deeds of the Hungarians. Redakce Martyn C. Rady, László Veszprémy; překlad Martyn C. Rady, János M. Bak. Budapest: Central European University Press, 2010. 326 s. ISBN 9781441694997. S. 121. (anglicky) [dále jen Deeds of the Hungarians]. 
  5. ↑ a b c d Az Arpád s. 24
  6. ↑ ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. New York: Tauris Publishers, 2001. ISBN 1-86064-061-3. S. 19. (anglicky) Dále jen The Realm of St Stephen. 
  7. ↑ TÓTH, Sándor László. Zaltas. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.−14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. Dále jen [Korai]. ISBN 9789630567220. S. 741. (maďarsky)
  8. ↑ GYÖRFFY, György. A magyarok elődeiről és a honfoglalásról: kortársak és krónikások hiradásai. Maďarsko: Gondolat, 2002. 354 s. ISBN 963-389-272-4. S. 212, 220. Dále jen [A magyarok]. 
  9. ↑ Az Arpád s. 21
  10. ↑ a b KRISTÓ, Gyula. Szent István Király. Budapest: Neumann Kht., 2002. Dostupné online. Kapitola A felmenők. (maďarsky) 
  11. ↑ Az Arpád s. 22-23
  12. ↑ Liutprand z Cremony. The Complete Works of Liudprand of Cremona. Překlad Paolo Squatriti. Washington, D.C.: CUA Press, 2007. 296 s. ISBN 978-0-8132-1506-8. S. 194. Dále jen Liutprand z Cremony. 
  13. ↑ SPINEI, Victor. The Great Migrations in the East and South East of Europe from the Ninth to the Thirteenth Century.. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Inst., Center for Transylvanian Studies, 2003. 835 s. ISBN 973-85894-5-2. S. 81. (anglicky) Dále jen The Great Migrations. 
  14. ↑ a b The Great Migrations s. 82
  15. ↑ The Realm of St Stephen s. 15
  16. ↑ MAKKAI, Lászlo. The establishment of the Árpad dynasty. In: SUGAR, Peter; HANÁK, Péter; FRANK, Tibor. A History of Hungary. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 1994. ISBN 0-253-35578-8. S. 15. (anglicky)
  17. ↑ a b c Deeds of the Hungarians s. 127
  18. ↑ A magyarok s. 180, 291
  19. ↑ BEREND, Nora. At the Gate of Christendom: Jews, Muslims and "Pagans" in Medieval Hungary, c. 1000-c.1300.. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 364 s. ISBN 978-0-521-02720-5. S. 65. Dále jen At the Gate. 
  20. ↑ a b c d e Az Arpád s. 25
  21. ↑ At the Gate s. 65–66
  22. ↑ The Great Migrations s. 126
  23. ↑ Liutprand z Cremony s. 224
  24. ↑ BEREND, Nora; LASZLOVSZKY, József; SZAKÁCS, Béla Zsolt. The kingdom of Hungary. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 460 s. ISBN 978-0-521-87616-2. S. 329. (anglicky) 
  25. ↑ GYÖRFFY, György. King Saint Stephen of Hungary. New York: East European Monographs, 1994. 213 s. ISBN 0-88033-300-6. S. 36. 
  26. ↑ Az Arpád, kapitola Dodatek 1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Deeds of the Hungarians. Redakce Martyn C. Rady, László Veszprémy; překlad Martyn C. Rady, János M. Bak. Budapest: Central European University Press, 2010. 326 s. ISBN 9781441694997. S. 121. (anglicky) 
  • Liutprand z Cremony. The Complete Works of Liudprand of Cremona. Překlad Paolo Squatriti. Washington, D.C.: CUA Press, 2007. 296 s. ISBN 978-0-8132-1506-8. S. 194. 
  • BEREND, Nora. At the Gate of Christendom: Jews, Muslims and "Pagans" in Medieval Hungary, c. 1000-c.1300.. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 364 s. ISBN 978-0-521-02720-5. S. 65. 
  • BEREND, Nora; LASZLOVSZKY, József; SZAKÁCS, Béla Zsolt. The kingdom of Hungary. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 460 s. ISBN 978-0-521-87616-2. (anglicky) 
  • ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. New York: Tauris Publishers, 2001. ISBN 1-86064-061-3. (anglicky) 
  • GYÖRFFY, György. A magyarok elődeiről és a honfoglalásról: kortársak és krónikások hiradásai. Maďarsko: Gondolat, 2002. 354 s. ISBN 963-389-272-4. S. 212, 220. 
  • GYÖRFFY, György. King Saint Stephen of Hungary. New York: East European Monographs, 1994. 213 s. ISBN 0-88033-300-6. S. 36. 
  • KRISTÓ, Gyula. Géza. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.−14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. ISBN 9789630567220. (maďarsky)
  • KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc. Az Árpád-ház uralkodói. Maďarsko: I.P.C. Könyvek, 1996. 288 s. ISBN 9637930973. OCLC 1087538045 (maďarsky) 
  • MADGEARU, Alexandru. The Romanians in the Anonymous Gesta Hungarorum: Truth and Fiction.. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Institute, Center for Transylvanian Studies., 2005. 218 s. ISBN 973-7784-01-4. S. 26. 
  • MAKKAI, Lászlo. The establishment of the Árpad dynasty. In: SUGAR, Peter; HANÁK, Péter; FRANK, Tibor. A History of Hungary. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 1994. ISBN 0-253-35578-8. S. 15. (anglicky)
  • SPINEI, Victor. The Great Migrations in the East and South East of Europe from the Ninth to the Thirteenth Century.. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Inst., Center for Transylvanian Studies, 2003. 835 s. ISBN 973-85894-5-2. S. 81. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fajsz 		Znak z doby nástupu Uherský velkokníže
Takšoň
955−asi 972 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Gejza (velkokníže)
Uherští panovníci
Mýtičtí Arpádovci
(do 9. století)
Arpádovci
(9. století–1038)
Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)
Nedynastičtí
(1038-1046)
Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)
Arpádovci
(1046-1301)
Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)
Boje o trůn
(1301–1308)
Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)
Anjouovci
(1308–1387)
Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)
Různé rody
(1387–1526)
Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Hribalm/Pískoviště4&oldid=18992984“