Vrahovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vrahovice
Kostel svatého Bartoloměje

Kostel svatého Bartoloměje
charakter sídla: vesnice
obyvatel: 3402 (SLDB 2001)
domů: 753 (SLDB 2001)
861 (2011)[1]
PSČ: 798 11
součást obce: Prostějov
okres: Prostějov
historická země: Morava
katastrální území: Vrahovice (5,8709 km²)
kód části obce: 185230
zeměpisné souřadnice: 49°28′51″ s. š., 17°8′54″ v. d.
nadmořská výška: 215 m
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce

Vrahovice (německy: Wrahowitz) jsou místní část města ležící severovýchodně od Prostějova v Olomouckém kraji, čítající zhruba 3 400 obyvatel. Ve Vrahovicích se nachází soutok potoků Romže a Hloučela, které se spojují v říčku Valová. Na katastru se ještě nachází Vrbatecký kopec (též zvaný Vrbák), který má výšku 263,1 m n. m.

Nachází se zde kostel sv. Bartoloměje, dále pošta (PSČ 798 11), základní škola, několik hostinců, železniční zastávka a arboretum.

Poloha a geografické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Vrahovice jsou vesnicí podélného typu, která se rozkládá na obou březích říčky Romže. Na západě jsou ohraničeny říčkou Hloučela, která se spolu s Romží ve Vrahovicích stýká ve Valovou. Ze severu jsou Vrahovice lemovány železniční tratí z Prostějova do Olomouce. Asi kilometr na západ od Vrahovic se nachází dálnice D46.

Katastr sousedí s katastrálními územími Prostějov, Držovice, Dubany, Vrbátky, Kraličky a Čechůvky.

Název[editovat | editovat zdroj]

František Kopečný uvádí, že název pochází od osobní jména Vrah. Slovo "vrah" původně znamenalo "nepřítel", současný význam slova převládl až v pozdější době.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka pochází z roku 1337. První kostel je zmiňován v r. 1370. Tento kostel v r. 1586 při požáru obce vyhořel. Hned poté byl postaven nový, který byl používán až do r. 1831, kdy byl zbourán a nahrazen novým, který byl postaven v letech 1831-1836 z peněz Jana Josefa hraběte Seilerna, majitele kralického panství, ke kterému patřily i Vrahovice.

V těsné blízkosti Vrahovic stávala obec Trpenovice (dnešní Trpinky), která byla v r. 1466 připojena k Vrahovicím a dnes tvoří její nedílnou součást.

V minulosti patřily Vrahovice několika panským rodům. Posledními majiteli se stali Seilernové, když Jan Bedřich svobodný pán ze Seilernu koupil Vrahovice spolu s Kralicemi na Hané a několika vískami v roce 1725 za 117 000 zlatých.

Po zrušení panského zřízení se stal prvním starostou Jan Frébort. Největší rozvoje zažila obec Vrahovice v dobách první republiky a v prvních letech po druhé světové válce, v době kdy byl starostou Josef Stříž. Tehdy byly postavena silnice do Prostějova a do Vrbátek, postaveny mosty přes Hloučelu a Romži, vysazen obecní sad a vystavena radnice.

Za druhé světové války nacisté postavili na Vrbateckém kopci nad Vrahovicemi pozorovatelnu, kterou používali k hlídání železniční trati Prostějov-Olomouc. Po válce byl ve Vrahovicích Okresním národním výborem v Prostějově zřízen internační tábor pro Němce, kteří měli být odsunuti z okresu Prostějov.[3]

Dříve samostatná obec byla v roce 1950 připojena k Prostějovu a v roce 1954 se odtrhla. Roku 1960 se spojila se sousedními Čechůvkami, k Prostějovu byla definitivně připojena roku 1973. V průběhu 90. let 20. stol. se objevovaly hlasy pro odtržení od Prostějova, k tomu ale nikdy nedošlo.

9. prosince 2004 došlo ve Vrahovicích k železničnímu neštěstí, kdy se vojáci vracející z cvičení, srazili s projíždějícím vlakem na železničním přejezdu vedle stanice Vrahovice. Nehoda si vyžádala pět mrtvých, dalších osm lidí bylo zraněno. Vedle místa tragédie byl postaven malý pomník.

Vrahovice místní částí Prostějova[editovat | editovat zdroj]

V době nacistické okupace Prostějov tlačil na připojení Vrahovic k Prostějovu. Tehdy si uhájily samostatnost. Další návrhy na připojení Vrahovic byly činěny v letech 1946-1947, ale představitelé obce s tím opět nesouhlasili a nepovažovali to za výhodné. K připojení došlo až po komunistickém převratu, kdy bylo možné rozhodovat shora bez souhlasu obcí. V roce 1950 rozhodl Okresní národní výbor Prostějov o připojení k Prostějovu.[4] V roce 1954 byly Vrahovice rozhodnutím Krajského národního výboru opět osamostatněny.[5] V roce 1973 byly Vrahovice znovu připojeny k Prostějovu. V 90. letech a po roce 2000 sílila nespokojenost obyvatel Vrahovic a sousedních Držovic.[6][7][8] V obou městských částech se projevovala touha po znovuobnovení samostatnosti, byly kritizovány nedostatečné investice, přehlížení ze strany představitelů města a malá možnost ovlivnit dění.[9] Představitelé města naopak argumentovali tím, že do těchto částí se má v budoucnu investovat. V roce 2006 se Držovice po referendu osamostatnily,[10] ve Vrahovicích se referendum nekonalo a v současnosti zůstávají částí Prostějova.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Od přelomu 19.-20. století dochází k nástupu průmyslu. Prvním významnějším podnikem byla cihelna, která fungovala mezi léty 1901-1963.[11] V 50. letech došlo k nucené kolektivizaci a bylo založeno JZD Vrahovice, které funguje dodnes jako ZD Vrahovice. V 60. letech 20. století byl na území Vrahovic postaven areál Oděvního průmyslu, ale později došlo ke změnám hranic katastrálního území a areál OP byl připsán k Prostějovu. V současnosti ve Vrahovicích působí několik průmyslových závodů.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vrahovice jsou napojeny na prostějovskou městskou hromadnou dopravu. Prochází tudy i několik dálkových autobusových linek. Vrahovice jsou napojeny i na vlakovou dopravu. Obcí prochází železniční trať Nezamyslice - Olomouc.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 767 753 775 955 1352 1536 1760 2783 2897 2571 3221 3307 3402

Školství[editovat | editovat zdroj]

V r. 1884 byla postavena základní škola, která pod názvem Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského funguje dodnes. Původně měla budova školy jen přízemí a patro, v r. 1937 byla rozšířena o další patro. V r. 1984 byla postavena druhá budova školy, ta byla ale brzy po svém otevření z hygienických důvodů uzavřena a znovu byla používána od roku 1986. V roce 2002 byla přistavěna nová tělocvična. V roce 2012 byla druhá budova školy zbořena a na jejím místě postavena nová školní budova. Starší budova školy zatím stále čeká na rekonstrukci.

Kromě základní školy se zde nachází ještě mateřská škola na Smetanově ulici.[12]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Floriána v parku v Trpinkách, Vrahovice
  • Kostel svatého Bartoloměje z let 1831 až 1837 se zvony z roku 1586[13]
  • Pomník obětem první světové války
  • Římskokatolická fara
  • Socha sv. Floriána
  • Pieta na rohu Smetanovy ulice
  • Socha sv. Jana Nepomuckého u kostela
  • Boží muka v polích pod vrbami
  • Kříž v trati k Zápovědi[14] - přesunutý do Trpinek na ulici Jaselská
  • Cihelna z roku 1901[15]
  • Pamětní desky čs. legionářům a vojákům z II. světové války - na budově ZŠ Majakovského
  • Pomník obětem nehody - u železničního přejezdu

V obci stával ještě památník scelování z konce 20. let 20. století a socha sv. Jana Sarkandera z 18. století.

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Ve Vrahovicích se nacházejí dva státem chráněné památné stromy:

  • Lípa u Sarkandera - v pásu zeleně lidově nazývaném U Sarkandera, protože na tomto místě stávala socha sv. Jana Sarkandera[16]
  • Střížova lípa - u křížení ulic Sokolovská a Kyjevská, je pojmenována po starostovi Vrahovic Josefu Střížovi, který bydlel poblíž a pod touto lípou rád sedával a kouřil fajfku[17]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Ve Vrahovicích žili a pracovali[editovat | editovat zdroj]

Spolky[editovat | editovat zdroj]

Nejstaršími spolky ve Vrahovicích byly Čtenářsko-pěvecký spolek Sušil (1871) a Čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk (1875). Největší rozmach zažívaly spolky v době První republiky, kdy v obci působil Sbor dobrovolných hasičů, Sokol, Orel, Odbor národní jednoty, sportovní klub S. K. Vrahovice, Spolek domkařů a malorolníků Domovina, Místní jednota republikánského dorostu a Odbor pro zájmy venkovských žen.[19][20] V současné době zde působí pět spolků:

  • Sokol - založen 1913; oddíly fotbalový, volejbalový, floorbalový a šachový. Kromě těchto sportů Sokol Vrahovice založil v době první republiky koupaliště, které provozuje až do současnosti.
  • Sbor dobrovolných hasičů - založen 1891
  • Spolek za staré Vrahovice - založen 2003
  • Vrahovická dračí jednotka, z. s. - založena 2013. Jedná se o sportovní tým dračích lodí, který má dva oddíly - Vrahovická sací jednotka a Vrahovická sací jednotka Women.
  • Naše Vrahovice, z. s. - založen 2015. Hlavní náplní spolku je hájit zájmy Vrahovic.

Mimo tyto oficiálně zaregistrované spolky v obci působí ještě jeden další, který nemá právní subjektivitu: rybářské sdružení "Nemary", jehož název vznikl jako akronym za NEbereme MAlé RYby.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://aplikace.mvcr.cz/adresy/SearchResults.aspx?SearchQuery=vrahovice
  2. ↑ KOPEČNÝ, František. Jména obcí a osad prostějovského okresu. Prostějov : Muzeum Prostějovska, 1985. S. 47-48.  
  3. ↑ POŘÍZKOVÁ, Hana. Odsun Němců z Prostějovska. Brno : [s.n.], 2010. Dostupné online.  
  4. ↑ Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 158.  
  5. ↑ Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 164.  
  6. ↑ -ok-. Vrahovičtí se chtějí oddělit od Prostějova. Prostějovský týden. 26. 3. 1997.  
  7. ↑ -ok-. Lidé z okrajových částí naříkají na nezájem města. Prostějovský týden. 1999, roč. 9, čís. 8, s. 3.  
  8. ↑ DOLEŽALOVÁ, Marie. Proč zanikají Vrahovice?. Prostějovský týden. 1999, roč. 9, čís. 37, s. 6.  
  9. ↑ HÁJEK, Martin. Budou i Vrahovice samostatné?. Prostějovský večerník. 2009, roč. 13, čís. 9, s. 4.  
  10. ↑ JURČOVÁ, Petra. Obyvatelé Držovic si zvolili samostatnost. iDnes.cz. 2004. Dostupné online.  
  11. ↑ Industriální topografie. Olomoucký kraj. Praha : [s.n.], 2013. 306 s. ISBN 978-80-01-05230-3. S. 155.  
  12. ↑ Mateřská škola Prostějov, Smetanova ul. 24, příspěvková organizace [online]. . Dostupné online.  
  13. ↑ WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1.. Brno : [s.n.], 1855. Dostupné online. S. 405.  
  14. ↑ JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská: II.: Místopis Moravy. Čís. 60, Dějiny Prostějova. Prostějovský okres. Brno : [s.n.], 1938. S. 259.  
  15. ↑ Industriální topografie. Olomoucký kraj. Praha : [s.n.], 2013. 306 s. ISBN 978-80-01-05230-3. S. 155.  
  16. ↑ MASAŘÍKOVÁ, Hana. Historii Vrahovic připomínají dvě stoleté památné lípy. Prostějovský deník [online]. 13. 1. 2015 [cit. 20. 1. 2016]. Dostupné online.  
  17. ↑ MASAŘÍKOVÁ, Hana. Historii Vrahovic připomínají dvě stoleté památné lípy. Prostějovský deník [online]. 13. 1. 2015 [cit. 20. 1. 2016]. Dostupné online.  
  18. ↑ BARTKOVÁ, Hana. Revoluční poslanec Jiří Frébort (1807-1883). Střední Morava. 2007, roč. 13, čís. 25, s. 130-132.  
  19. ↑ JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská: II.: Místopis Moravy. Čís. 60, Dějiny Prostějova. Prostějovský okres. Brno : [s.n.], 1938. S. 252.  
  20. ↑ Československý sborník a almanach. Politický okres Prostějov. Olomouc : [s.n.], 1932. S. 81-82.  
  21. ↑ MASAŘÍKOVÁ, Hana. Ve Vrahovicích slavnostně otevřeli arboretum. Prostějovský deník [online]. 13. 6. 2015 [cit. 14. 6. 2015]. Dostupné online.  
  22. ↑ SEKANINA, David. Vrahovičtí ukážou své arboretum. Prostějovské plátky [online]. 11. 6. 2015 [cit. 14. 6. 2015]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý sborník a almanach. Politický okres Prostějov. Olomouc 1932, s. 79-82.
  • FAKTOR, František: Popis okresního hejtmanství prostějovského. Praha 1898, s. 109-112.
  • Historický místopis Moravy a Slezska 1848–1960. Svazek 5. Ostrava 1976, s. 71–72.
  • HOSÁK, Ladislav, ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M–Ž. Praha 1980, s. 740–741.
  • JANOUŠEK, Vojtěch: Vlastivěda moravská. Prostějovský okres. Brno 1938, s. 251–260.
  • KAVIČKA, Karel A.: Farní kostel sv. Bartoloměje v Prostějově - Vrahovicích. Brno 2015.
  • ODLOŽIL, Pavel, ODLOŽILOVÁ, Milena: Vrahovice. Přírodní poměry, historie a současnost. Vrahovice 1993. - Tato kniha vyšla ve velmi malém počtu kusů vlastním nákladem autorů. V současnosti je veřejně dostupná pouze prezenčně v Městské knihovně Prostějov.
  • Prostějov. Dějiny města I. Prostějov 2000, s. 259–266.
  • PŘÍVAL, Vojtěch a red.: Prostějovsko za války. Vzpomínky a dokumenty z let 1939-1945. Prostějov 1948, s. 164-167.
  • SCHWOY, Franz Josef: Topographie vom Markgrafthum Mähren. Band 1: Olmützer Kreis. Wien 1793, s.  503-504.
  • WOLNY, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1. Brno 1855, s. 405-408.
  • WOLNY, Gregor: Die Markgraftschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. V. Band. Olmützer Kreis. Brno 1839, s. 536–537.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Statutární město Prostějov
Místní části:
Čechovice • Čechůvky • Domamyslice • Krasice • Prostějov • Vrahovice • Žešov 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vrahovice&oldid=13977805“