Vrahovice (německy: Wrahowitz,[2] latinsky: Vrahovicium[3]) jsou místní částProstějova v severovýchodní části města. Žije zde asi 3 300 obyvatel. Ve Vrahovicích se slévají říčky Romže a Hloučela, které tvoří říčku Valová. Nejvyšším bodem Vrbatecký kopec (též zvaný Vrbák), který má výšku 263,1 m n. m.
Vrahovice jsou vesnicí podélného typu, ležící ve východní části města Prostějov. Místní část se rozkládá na obou březích říčky Romže. Na západě jsou ohraničeny říčkou Hloučela, která se spolu s Romží ve Vrahovicích stýká ve Valovou. Na řece Hloučele se nachází Pivovarský rybník, ležící blízkosti estakáda Haná. Vrahovice se nacházejí v nadmořské výšce 220 m n. m.,[4] nejvyšší bod Vrbatecký kopec (též zvaný Vrbák) má výšku 263,1 m n. m.[5] Ze severu jsou Vrahovice lemovány železniční tratí z Prostějova do Olomouce. Asi kilometr na západ od Vrahovic prochází dálnice D46. Obcí vede silnice II/150, která za Čechůvkami pokračuje směrem na Přerov. Směrem z Držovic vstupuje ze severovýchodu cyklostezka číslo 5042, ta za Čechůvkami míří do Kralic na Hané.[6]
Podnebí je mírné kontinentální. Podle Quittovy klasifikace podnebí se celé okolí Vrahovic řadí do oblasti T2.[7] Průměrná teplota je 19–20 °C, průměrná lednová teplota -2 °C. Velmi úrodná půda – černozem, umožňuje intenzivní zemědělské hospodaření. Z nerostného bohatství má význam pouze cihlářská hlína. Kvůli průmyslovým podnikům a dopravě je špatná kvalita ovzduší.[8]
František Kopečný v knize Jména obcí a osad prostějovského okresu (1985) uvádí, že název pochází od osobního jména Vrah. Slovo „vrah“ původně znamenalo „nepřítel“, současný význam slova převládl až v pozdější době.[9] Tuto tezi podporují i Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek, kteří ale uvádějí i apelativní význam Vrahovice = lidé sídlící u vrahu; další možnosti vrag = varjažský bojovník, nebo feudál, který přeběhl k nepříteli.[10] Slovo враг (vrag) znamená nepřítele i v současné ruštině.[11]
První písemná zmínka pochází z roku 1337.[12][13] První kostel je zmiňován v roce 1360.[14] Tento kostel v roce 1586 při požáru obce vyhořel.[15] Hned poté byl postaven nový, který byl používán až do roku 1831, kdy byl zbourán a nahrazen novým. Ten dal na vlastní náklad postavit v letech 1831–1836 Jan Josef hrabě Seilern, majitel kralického panství, ke kterému patřily i Vrahovice.[16]
V těsné blízkosti Vrahovic stávala obec Trpenovice (dnešní Trpinky), která byla po roce 1466 připojena k Vrahovicím[17] a dnes tvoří její nedílnou součást. Poblíž Vrahovic stávala i vesnice Rakousky, která je poprvé zmiňována v roce 1356 a zanikla na konci 15. století.[18]
V minulosti patřily Vrahovice několika panským rodům. Posledními majiteli se stali Seilernové, když Jan Bedřich svobodný pán ze Seilernu koupil Vrahovice spolu s Kralicemi na Hané a několika vískami (Kralické panství) v roce 1725 za 117 000 zlatých.[19]
Po zrušení panského zřízení se stal prvním starostou Jan Frébort.[20] Největší rozvoj zažila obec Vrahovice v dobách první republiky a v prvních letech po druhé světové válce, kdy byl starostou Josef Stříž. Tehdy byly postavena silnice do Prostějova a do Vrbátek, postaveny mosty přes Hloučelu a Romži, vysazen obecní sad a vystavěna radnice.[21]
Za druhé světové války odešli tři občané Vrahovic bojovat v RAF: Alois Dvořák,[22]Adolf Podivínský a František Vrbka.[23] Nacisté postavili na Vrbateckém kopci nad Vrahovicemi pozorovatelnu,[24] kterou používali k hlídání železniční trati Prostějov–Olomouc. Po válce byl ve Vrahovicích Okresním národním výborem v Prostějově zřízen internační tábor pro Němce, kteří měli být odsunuti z okresu Prostějov.[25]
Dříve samostatná obec byla v roce 1950 připojena k Prostějovu a v roce 1954 se odtrhla. Roku 1960 se spojila se sousedními Čechůvkami, k Prostějovu byla definitivně připojena roku 1973.[26] V průběhu 90. let 20. století se objevovaly hlasy pro odtržení od Prostějova, k tomu ale nedošlo.[27]
Dne 9. prosince 2004 došlo ve Vrahovicích k železničnímu neštěstí, kdy se vojáci, vracející se z cvičení, srazili s projíždějícím vlakem na železničním přejezdu vedle stanice Vrahovice. Nehoda si vyžádala pět mrtvých, dalších osm lidí bylo zraněno.[28] Vedle místa tragédie byl postaven malý pomník.[29]
V době nacistické okupace Prostějov tlačil na připojení Vrahovic k Prostějovu. Tehdy si uhájily samostatnost. Další návrhy na připojení Vrahovic byly činěny v letech 1946–1947, ale představitelé obce s tím opět nesouhlasili a nepovažovali to za výhodné. K připojení došlo až po komunistickém převratu, kdy bylo možné rozhodovat shora bez souhlasu obcí. V roce 1950 rozhodl Okresní národní výbor Prostějov o připojení k Prostějovu.[30] V roce 1954 byly Vrahovice rozhodnutím Krajského národního výboru opět osamostatněny.[31] V roce 1973 byly Vrahovice znovu připojeny k Prostějovu. V 90. letech a po roce 2000 sílila nespokojenost obyvatel Vrahovic a sousedních Držovic.[32][33][34] V obou městských částech se projevovala touha po znovuobnovení samostatnosti, byly kritizovány nedostatečné investice, přehlížení ze strany představitelů města a malá možnost ovlivnit dění.[35] Představitelé města naopak argumentovali tím, že do těchto částí se má v budoucnu investovat. V roce 2006 se Držovice po referendu osamostatnily,[36] ve Vrahovicích se referendum nekonalo a v současnosti (2022) zůstávají částí Prostějova.
Bývalá cihelna, dnes součást areálu JZDBudova Oděvního podniku Prostějov (v současnosti již nestojí)
Od přelomu 19. a 20. století dochází k nástupu průmyslu. Prvním významnějším podnikem byla cihelna, která fungovala mezi lety 1901–1963.[37]
V 50. letech došlo k nucené kolektivizaci a bylo založeno JZD Vrahovice,[38][39] které funguje dodnes jako ZD Vrahovice. V 60. letech 20. století byl na území Vrahovic postaven areál Oděvního průmyslu (OP),[40] ale později došlo ke změnám hranic katastrálního území a areál OP byl připsán k Prostějovu. V současnosti ve Vrahovicích působí několik průmyslových závodů.[41]
Vrahovice jsou napojeny na prostějovskou městskou hromadnou dopravu, kterou provozuje společnost FTL. Do Vrahovic jezdí autobusová linka číslo 5.[42] Vrahovicemi prochází i několik dálkových autobusových linek. Vrahovice jsou napojeny i na vlakovou dopravu. Obcí prochází železniční trať Nezamyslice–Olomouc.[43]
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za její jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[44]
Škola byla ve Vrahovicích zřízena v roce 1822.[45]
V roce 1884 byla postavena současná budova základní školy,[45] která pod názvem Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského funguje dodnes. Původně měla budova školy jen přízemí a patro, v roce 1937 byla rozšířena o další patro. V roce 1984 byla postavena druhá budova školy,[46] ta byla ale brzy po svém otevření z hygienických důvodů uzavřena a znovu byla používána od roku 1986. V roce 2002 byla přistavěna nová tělocvična. V roce 2012 byla druhá budova školy zbořena a na jejím místě postavena nová školní budova.[47] Starší budova školy zatím stále čeká na rekonstrukci.[48]
Kromě základní školy zde působí ještě mateřská škola na Smetanově ulici.[49]
Ve Vrahovicích se nacházejí dva státem chráněné památné stromy:
Lípa u Sarkandera – v pásu zeleně lidově nazývaném U Sarkandera, protože na tomto místě stávala socha sv. Jana Sarkandera[62]
Střížova lípa – u křížení ulic Sokolovská a Kyjevská, je pojmenována po starostovi Vrahovic Josefu Střížovi, který bydlel poblíž a pod touto lípou rád sedával a kouřil fajfku[62]
Bořivoj Karel Kyselý (1875–1960), ř. k. kněz, vysvěcen 1898, vysoko- a středoškolský pedagog, v letech 1935–1960 v důchodu vypomáhal při duchovní správě ve farnosti
František Antonín Nedoman (1690–1765), katolický kněz, teolog a překladatel, v letech 1716–1720 vrahovický farář[66]
Nejstaršími spolky ve Vrahovicích byly Čtenářsko-pěvecký spolek Sušil (1871) a Čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk (1875). Největší rozmach zažívaly spolky v době První republiky, kdy v obci působil Sbor dobrovolných hasičů, Sokol, Orel, Odbor Národní jednoty, sportovní klub S. K. Vrahovice, Spolek domkařů a malorolníků Domovina, Místní jednota republikánského dorostu a Odbor pro zájmy venkovských žen.[68][69] V současné době zde působí šest spolků:
Sokol – založen 1913[70]; oddíly fotbalový, volejbalový, floorbalový a šachový. Kromě těchto sportů Sokol Vrahovice založil v době první republiky koupaliště, které provozoval až do roku 2018, kdy jej převzala Domovní správa Prostějov[71][72]
Spolek za staré Vrahovice – založen 2003, věnuje se lokální historii, ochraně životního prostředí a propagaci Vrahovic. Vybudoval Arboretum Vrahovice.[73]
Vrahovická dračí jednotka, z. s.[74] – založena 2013. Jedná se o sportovní tým dračích lodí, který má dva oddíly – Vrahovická sací jednotka a Vrahovická sací jednotka Women.
Naše Vrahovice, z. s.[75] – založen 2015, hlavní náplní spolku je hájit zájmy Vrahovic
Mimo tyto oficiálně zaregistrované spolky v obci působí ještě jeden další, který nemá právní subjektivitu: rybářské sdružení „Nemary“, jehož název vznikl jako akronym za NEbereme MAlé RYby.[70]
V roce 1925 došlo u Vrahovic k letecké nehodě. Nadporučík Otto Bayer zjistil, že jeho dvouplošník nefunguje a pokusil se nouzově přistát u Vrahovic. Letadlo se zarylo do pole. Pilot nebyl zraněný a letadlo bylo po částech odzvezeno do Prostějova.[77][78]
↑Mateřská škola Prostějov, Smetanova ul. 24, příspěvková organizace [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-17.
↑
WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1.. Brno: [s.n.], 1855. Dostupné online. S. 405.
↑KAVIČKA, Karel A. Farní kostel sv. Bartoloměje v Prostějově-Vrahovicích. [s.l.]: [s.n.], 2015. S. 80–81.
Československý sborník a almanach. Politický okres Prostějov. Olomouc 1932, s. 79–82.
FAKTOR, František: Popis okresního hejtmanství prostějovského. Praha 1898, s. 109–112.
FOJTÍK, Pavel: Slovanské pohřebiště u Vrahovic na Prostějovsku. Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, č. 1–2, 2002, s. 80–83.
HÁJEK, Martin: Vrahovice v moderní době. Dějiny obce v letech 1885–1973. Vrahovice 2019.
Historický místopis Moravy a Slezska 1848–1960. Svazek 5. Ostrava 1976, s. 71–72.
HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Vyd. 2. Praha 2004, s. 499–500.
HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M–Ž. Praha 1980, s. 740–741.
CHYTIL, Alois: Chytilův úplný adresář Československé republiky. Sv. I. Morava a Slezsko. Část I. Morava. Praha 1924, s. 1402.
JANOUŠEK, Vojtěch: Vlastivěda moravská. Prostějovský okres. Brno 1938, s. 251–260.
KAVIČKA, Karel A.: Farní kostel sv. Bartoloměje v Prostějově-Vrahovicích. Brno 2015.
MAREK, Pavel – Marek, Václav: Dělník na vinici páně. Životní příběh kněze Josefa Střídy, faráře ve Vrahovicích a čestného kanovníka. Praha 2020.
MAREK, Václav – MAREK, Pavel: "Služebníci užiteční." Medailony duchovních pochovaných ve Vrahovicích. Praha 2020.
MAREK, Václav – MAREK, Pavel: "Služebníci užiteční." Medailony duchovních pochovaných ve Vrahovicích. 2. upravené a rozšířené vydání. Praha 2022.
ODLOŽIL, Pavel – ODLOŽILOVÁ, Milena: Vrahovice. Přírodní poměry, historie a současnost. Vrahovice 1993.
Prostějov. Dějiny města I. Prostějov 2000, s. 259–266.
PŘÍVAL, Vojtěch a red.: Prostějovsko za války. Vzpomínky a dokumenty z let 1939–1945. Prostějov 1948, s. 164–167.
SCHWOY, Franz Joseph: Topographie vom Markgrafthum Mähren. Band 1: Olmützer Kreis. Wien 1793, s. 503–504.
ŠÍNOVÁ, Dominika – VINCENC, Tomáš: Architektura Oděvního podniku Prostějov. Od projektu k demolici. Prostějov 2019.
VYSLOUŽILOVÁ, Martina: Dějiny obce Vrahovice. Magisterská práce, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého. Olomouc 1997.
WOLNY, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Abtheilung 1: Olmüzer Erzdiöcese: Band 1. Brno 1855, s. 405–408.
WOLNY, Gregor: Die Markgraftschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. V. Band. Olmützer Kreis. Brno 1839, s. 536–537.
Česko
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
.jpg)
_2_(2).jpg)
.jpg)
.jpg)
