Veronika Holcová
| Veronika Holcová | |
|---|---|
| Narození | 4. března 1973 (51 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malířka, grafička a ilustrátorka |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Veronika Holcová (*1973, Praha) je česká malířka, grafička a ilustrátorka. Patří k výrazným českým umělcům počátku jednadvacátého století. Vystavuje v České republice i v zahraničí.[1] Její tvorba je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, v soukromých a veřejných sbírkách v České republice, Kanadě, Švýcarsku, Itálii, Německu, Velké Británii nebo USA.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Veronika Holcová se narodila v roce 1973 v Praze.[3] Již v mládí ji zaujala monografie obrazů z pravěku Zdeňka Buriana nebo krajiny Adolfa Kosárka.[4] Po ukončení střední uměleckoprůmyslové školy v roce 1991, pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze (1993–1999)[5]. Začínala figurativní kresbou v ateliéru Jitky Svobodové, v ateliérech malby se postuoně učila pod vedením Bedřicha Dlouhého a Vladimíra Skrepla s Jiřím Kovandou. V ateliéru umělecké grafiky Vladimíra Kokolii absolvovala diplomovou prací „Jedno v druhém“[6]. Během studia na vysoké škole vystavovala velkoformátové figurální kresby (1993). Mezi její spolužáky patřil například Krištof Kintera, Kateřina Vincourová nebo Josef Bolf.[7] Záhy po studiu se stala výraznou osobností pracující na volné noze.[8]
Pravidelně vystavuje od 2. poloviny 90. let. V roce 2000 absolvovala stáž v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově, v roce 2002 ve švýcarském Bernu. V roce 2017 se zúčastnila studijního pobytu v centru vizuálního umění Budapest Art Factory v Maďarsku.[9]
V průběhu nultých let se ji podařilo navázat spolupráci s německou Galerií Albrecht a výrazněji se prosadit v evropských galerijních institucích. V roce 2015 se s tehdejším manželem, velvyslancem v Kanadě Pavlem Hrnčířem přestěhovala na čtyři roky do Ottawy. Ze dvou nevyužívaných sálů české ambasády zde vytvořila galerii, kde představovala práce českých a kanadských umělců. Navázala spolupráci s Ottawa Art Gallery, v Torontu se seznámila s majitelkou jedné z významných privátních galerií Olgou Korperovou a získala možnost vystavovat v prestižní torontské galerii Christophera Cuttse.[10] Od roku 2021 působí ve spolku Bubahof, který v Prostoru Olga v pražských Strašnicích vyvíjí aktivity spojující umění, sociálně-kulturní aktivismus, ekologii a vzdělávání.[11] V současné době žije v Praze, má syna a dceru.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Ve své tvorbě se inspiruje malbou starých mistrů, ale také obrazy Caspara Davida Friedricha, Balthuse a dalšími. Svým způsobem navazuje na českou surrealistickou tvorbu (např. Toyen, Josef Šíma, Vladimír Boudník).[2] [12] Inspirací jí byla také literární díla, lze jmenovat například francouzského spisovatele Michela Houellebecqa nebo Haruki Murakamiho z Japonska.[13]
Jejím základním výrazovým prostředkem je kresba. Umožňuje jí postihovat odlišné děje a proměny, objevuje se při konstituci obrazu a ve způsobu zacházení s barvou. Reaguje v nich na události reálného života a hledá výtvarné vyjádření pro obsahy lidského podvědomí. Díky tomuto přístupu se již na přelomu tisíciletí odlišovala od převládajících výrazových tendencí a vymykala se konkrétnímu generačnímu zařazení.[14] Součást její tvorby tvoří figurativní obrazy a malby nekonečných snových krajin s osamělými postavami.[15]
Kresby / „deníkové záznamy“[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1997 začala vytvářet asociativní kresby na volně deníkovém základě. Výjimečná představivost jí umožňuje balancovat mezi skutečností a fantazií. Nepopisuje v nich události každého dne, ale nechá odrážet své psychické stavy a vizuální představy. Do tvorby promítá osobní život, vzpomínky, pocity, představy, sny. Kreslí olejovými barvami na ruční papír z losinské papírny. Zpočátku nanášela barvu na papír konečky prstů.[16]
Malby[editovat | editovat zdroj]
Na pomezí mezi malbou a kresbou štětcem vytváří poetické a křehké malby, v nichž se náhodné skvrny spojují s propracovanými detaily. Malby vytváří postupně, jako výsledek intenzivního soustředění. Působivé barevné detaily vznikají vrstvením barev v jemných lazurách. Pro její tvorbu je vedle barevnosti typická hra se světlem.
Krajiny bývají někdy neobydlené a jakoby nedokončené, prázdný prostor charakterizuje „nekonečný vesmír“. Lidské nebo zvířecí bytosti, které se v nich objevují, pocházejí ze současnosti i dávné minulosti. K dalším znakům tvorby patří používání různých proporcí. Například uprostřed velkolepé přírodní scenérie se ztrácejí drobné lidské postavy. Někdy lze objevit skryté erotické motivy (Nebeské těleso, 2007). V obrazu Tajná schůzka (2007) je pro změnu ukryta milenecká dvojice.
Inspirace realistickými prvky malíře Caspara Davida Fridricha spolu s vlivy surrealismu a abstraktního expresionismu jsou zřejmé v dílech z let 2006–2008. Umělkyně používá speciální techniku malby, kdy ředěnou akrylovou barvu rozlévá na plátno a doplňuje objekty (postavami) malovanými olejovou barvou. Jako příklad lze zmínit obraz Paměť nebo Pilgrimage.[13] Řada obrazů představuje ještě fantasknější i pravěké krajiny, kde jsou někdy zobrazeny muži, poutníci s kyjem nebo hominidé na cestě.[3] Další série obrazů se zabývá přerodem ledové krajiny. Jako by vznikal animovaný proces, kdy taje led, až se zazelená krajina. Každý nový obraz z této série navazuje nebo je spíše propojen s předchozím.
Kniha Na dosah ruky[editovat | editovat zdroj]
S básníkem Petrem Borkovcem přispěla k obnovení tradice, ve které se pojí výtvarné umění s literaturou. V Galerii Švestka organizovali cyklus večerů Literární sklony (2010–2011). Čeští spisovatelé představovali své oblíbené výtvarníky a jejich díla. Zde se zrodila myšlenka vydat výtvarně literární knihu. Kniha Na dosah ruky (originální název – Within Hand's Reach) vznikla spojením více než sto padesáti barevných kreseb umělkyně z let 1997–2015 a básnických textů D. Ž. Bora, Jáchyma Topola, Petra Borkovce, Markéty Pilátové a Jakuba Řeháka. Texty byly uvedeny také v anglickém, německém, francouzském a italském překladu. Dílo bylo vydáno v nakladatelství Trigon v roce 2015.[17]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Samostatné výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1993 Galerie Affa – Malostranská beseda, Praha [8]
- 1997 Situace Veroniky Holcové. Galerie Caesar, Olomouc
- 1999 České centrum, Bratislava
- 2001 Sladký život. Galerie Behémót, Praha
- 2001 Ruční práce. Moravská galerie – Atrium Pražákova Paláce, Brno
- 2001 Bez brýlí. Komunikační prostor Školská 28, Praha
- 2002 Rysunki. Galerie Pokorný, Prostějov
- 2005 Území, Galerie Jiří Švestka. Praha
- 2006 Území. Galerie Albrecht, Mnichov
- 2007 Obrazy. Galerie Albrecht, Mnichov
- 2008 Moje paměť. Galerie Jiří Švestka. Praha
- 2011 Melancholia. Bárka Café, Ústí nad Labem
- 2011 Na dosah ruky. Kabinet kresby, Musée d'Art Moderne de Saint–Etienne
- 2012 Through The Needle´s Eye As A Frame. Galerie 35M2, Praha
- 2012 Krutá hudba, trochu něhy a magie, ta tmavá, žhavá. Galerie Montmartre, Praha
- 2012 Veronika Holcová. Galerie Caesar, Olomouc
- 2013 Salto Mortale. Galerie Albrecht, Berlín
- 2013 Lilith. Katz Contemporary, Curych (se Sandrou Vasqueze de la Horra a Selinou Baumann),
- 2013 Galerie Chaos, Střítež
- 2014 Animanismus. k.arton, Praha
- 2015 Pandora´s Box. Colloredo–Mansfeldský palác, GHMP, Praha (s Klarou Kristalovou a Sandrou Vasquez de la Horra) [18]
- 2015 Tváří v tvář. Galerie Albrecht, Berlín
- 2015 Pod zemí. Antikvariát a klub Fiducia, Ostrava
- 2016 Sova, duše a srdce. Galerie Christopher Cutts, Toronto
- 2017 Divočina. Galerie Villa Pellé, Praha[19]
- 2018 Fantasmagoria. Christopher Cutts Gallery, Toronto
- 2019 Inside Out. Axéneo7, Gatineau, CA
- 2020 Kanada 2015–2019. Galerie výtvarného umění v Chebu[20]
- 2020 Srdce na tahu. Oblastní galerie Liberec (s Markétou Hlinovskou)[21]
- 2021 Legenda o vodě. Altán Klamovka, Praha
- 2021 Vlčí Mák. Brillovka, Rožnov pod Radhoštěm
- 2022 Veronika Holcová. Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům, České Budějovice[22]
- 2022 Ostara. Galerie Pštrosova 28, Praha (s Annou Zemánkovou)
- 2023 PERLYVPERLE. Nová Perla, Kyjov
- 2023 Až kukačka zakuká. Kaple Holyně, Praha (s Ditou Lamačovou)
- 2023 Poustevník a láska. Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem[23]
- 2023 Nika a říše. Galerie Pekelné sáně, Kroměříž[24]
Skupinové výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1993 Studenti AVU. U Hybernů, Praha
- 1994 Junge Künstler der Prager Akademie der bildenden Künste. Museum Kunstpalast, Kunstmuseum Düsseldorf
- 1994 Nová jména. Galerie Václava Špály, Praha
- 1996 Opravdová láska. Galerie kavárny Velryba, Praha
- 1997 Dzyga Gallery. Lvov
- 1997 Sight. Národní galerie, Banska Bystrica
- 1997 At Home Gallery, Synagoga v Šamoríně
- 1997 Ovoce z Prahy. České centrum v Berlíně
- 1999 Neplánovaná spojení. Výstavní síň Mánes, Praha
- 1999 Girlshow. Galerie MXM, Praha
- 1999 Heinous Deed. Salmovský palác, Praha
- 1999 Vize. Galerie NoD – Klub Roxy, Praha
- 2000 Pravděpodobná malba. Výstavní sím Mánes, Praha
- 2000 Girlshow. Bukurešť / Galerie Emily Filly, Ústí nad Labem
- 2001 Laboratoř. Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha
- 2002 Visionaries and Narrators. Kutlurarbteilung Bayer, Leverkusen, Dormagen
- 2003 Young Czech Art. Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha
- 2005 Mezinárodní bienále současného umění: Druhý pohled. Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha
- 2006 Příští stanice Arkádie. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem / Městská galerie, Pirna
- 2006 Cyklus 1.0 – Ferne Naehen. Stift Lilienfeld, Klášter Lilienfeld
- 2007 Minipříběhy. 48th October Salon, Bělehrad
- 2007 Resseting. Jiné cesty k věcnosti. Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna, Praha
- 2011 Cabinet de dessin – Drawing in the age of fragility. Centro Arti Visive, Pietrasanta
- 2011 Un altro romantico. Galleria Pack, Milán
- 2011 Salto Mortale. Galerie Albrecht, Berlín
- 2011 Víly, skřítkové a trpaslíci. Artinbox Gallery, Praha
- 2011 Houby, houbičky, atomové hřiby... Artinbox Gallery, Praha
- 2013 Diskrétní transformace. Topičův salon, Praha[2]
- 2014 Drak se probouzí. Současná inspirace východoasijským uměním. Národní galerie v Praze, Palác Kinských, Praha
- 2015 Art from Heart. Power Station of Art, Šanghaj
- 2016 Signifikante Ungewissheiten. Galerie Heike Curtze, Vídeň
- 2019 Sur un terrain étrange. Galerie Kewenig, Berlín
- 2020 Radikální ženy. DSC Galerie, Praha
- 2022 Člověk v jeskyni. Galerie NTK, Praha / Galerie města Blanska
- 2022 Gulliver's Sketchbook. KAI10, Arthena Foudation, Düsseldorf
- 2022 ... on paper. Thomas Rehbein Gallery, Kolín nad Rýnem
- 2023 Sometimes in Winter. Galerie Kurzor, Praha
- 2023 Hands and What They Mean. Galerie Albrecht, Berlín
Ilustrace[editovat | editovat zdroj]
- Kateřina Klaricová: Pohádky pro pana Izru: Baobab, 2001
- Misprimares 80 000 palabras. Media Vaca, Libros para ninos, 2002[25]
- Jiří Veselský: Luna je za vlakem poslední nárazník. Trigon, 2003
- Markéta Pilátová: Tsunami Blues. Praha: Torst, 2014
- Milionové časy. Povídky českých spisovatelů na téma cesta pro společnost ADRA, Argo 2014[26]
- Ximena Godoy–Arcaya: Contra-Dia. Gervais Jassaud, Collectif Génération, 2018
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Veronika Holcová | Baobab. www.baobab-books.net [online]. [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Artlist - databáze současného umění: Veronika Holcová. www.artlist.cz [online]. [cit. 2023-06-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Veronika Holcová: Balancuju mezi fantazií a realitou. www.sanquis.cz [online]. Sanquis, 2011 [cit. 2023-06-04]. Čís. 95. Dostupné online.
- ↑ D. Ž. BOR. Průvodkyně probuzenou pamětí. Tvar [online]. 2008-05-15 [cit. 13.6.2023]. Dostupné online.
- ↑ Veronika Holcová, Curriculum vitae. www.veronikaholcova.cz [online]. [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Legenda Veronika Holcová -. www.artmap.cz [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Miluji obrazy, ve kterých se můžu procházet a ztratit, říká malířka Veronika Holcová. Euro.cz [online]. [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
- ↑ a b FIŠER, Marcel. Veronika Holcová, Kanada 2015-2019 [online]. Cheb: GAVU [cit. 2023-06-08]. Katalog k výstavě. Dostupné online.
- ↑ Budapest Art Factory [online]. [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ JIRKŮ, Irena. Manželka českého velvyslance vystavuje v prestižních kanadských galeriích.. Hospodářské noviny [online]. 2016-10-14 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Bubahof. Bubahof [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Marek. Veronika Holcová. www.galeriecaesar.cz [online]. [cit. 2023-06-13]. Dostupné online.
- ↑ a b BULÁKOVÁ, Martina. Veronika Holcová umí malovat sny. iDNES.cz [online]. 2008-04-11 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Veronika Holcová [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Pandora's Vox / Veronika Holcová, Klara Kristalova, Sandra Vásquez de la Horra -. www.artmap.cz [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Veronika Holcová, Painting. www.veronikaholcova.cz [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Na dosah ruky (Veronika Holcová). www.cbdb.cz [online]. [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Pandora’s Vox / Veronika Holcová, Klara Kristalova, Sandra Vásquez de la Horra. GHMP [online]. 2020-07-27 [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ VACLAV. Veronika Holcová - Wild Game / Divočina [online]. 2017-07-18 [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Veronika Holcová: Kanada. České galerie [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Srdce na tahu. Oblastní galerie Liberec - Muzeum evropského umění [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ GALERIE, AJG, Alšova Jihočeská. veronika holcová | expozice | AJG, Alšova Jihočeská Galerie. veronika holcová | expozice | AJG, Alšova Jihočeská Galerie [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Galerie Emila Filly - Poustevník a Láska. gef.cz [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ W-SOFTWARE.COM, design: Daniel Vojtíšek, programming: Robert Hlobílek. Nika a říše. Galerie Pekelné sáně Kroměříž [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Uznávaná česká malířka Veronika Holcová v Galerii Dole [online]. 2015-01-18 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Miliónový časy: Povídky pro Adru. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-06-13]. Dostupné online.
