Vítod větší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxVítod větší
alternativní popis obrázku chybí
Vítod větší (Polygala major)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďvítodovité (Polygalaceae)
Rodvítod (Polygala)
Jacq.. 1778
Binomické jméno
Polygala major
Jacq.; 1778
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Horní část květenství

Vítod větší (Polygala major) je vytrvalá, teplomilná, planě rostoucí rostlina, kvetoucí v letních měsících obvykle růžovými květy. Je ze všech druhů rodu vítod rostoucích v české přírodě nejmohutnější, za příznivých okolností dosahuje výšky až 0,5 m.

Přestože je v Česku původním druhem, roste jen na nemnoha místech a je ohrožený vymizením. Na podporu jeho záchrany byl v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky“ z roku 2017 zařazen mezi ohrožené druhy (C3). Je omezován na svém růstu hlavně zarůstáním bezlesých stanovišť náletovými dřevinami a postupným zahušťováním světlých lesů.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá rostlina pocházející z oblastí euroasijského regionu, kde se nejčastěji vyskytuje na stepních pastvinách v mírném podnebném pásmu. Severozápadní hranice rozšíření vede právě Moravou, Maďarskem a jihem Slovenska. V jižní Evropě roste na jihu Itálie a téměř na celém Balkánském poloostrově, včetně Řecka, Bulharska i Rumunska. Vyskytuje se na pláních jižní Ukrajiny v okolí Černého moře, v evropské i asijské části Turecka, v Zakavkazsku i na přilehlém území Íránu.

V České republice roste na několika lokalitách s hadcovým podložím, mimo hadců roste i na sprašových hlínách. Část populací se nachází v okrajových částech národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step a přírodní rezervaci Dukovanský mlýn, další lokalita se nachází v  Biskupicích u Hrotovic; všechny tři jsou v okrese Třebíč. V teplejších oblastech jižní a jihovýchodní Moravy je rozšířen od Bílých Karpat po podhůří Českomoravské vrchoviny, severněji se řídce vyskytuje až po Ždánický les, Brno a Bučovice a západní podhůří Chřibů.[2][3][4][5][6]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tento hemikryptofyt roste nejčastěji na výslunných pastvinách i suchých loukách na stráních, které se nacházejí podél okrajů lesů nebo na skalnatých svazích. Objevuje se také na světlinách teplomilných doubrav a jiných světlých lesů, s oblibou roste po okrajích lesních cest. Dává přednost stanovištím s nevysokým travnatým porostem a jsou dobře osvětlená.

Po morfologické strance bývá vítod větší hodně variabilní, jeho vzezření závisí na tom, jak má osluněno stanoviště, v jak kvalitní půdě vyrůstá a kolik vláhy má rostlina k dispozici. Ve středoevropských podmínkách kvete obvykle od května do července. Počet chromozomů 2n = 34, stupeň ploidie x = 2.[1][2][3][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Četné lodyhy, vysoké 15 až 50 cm, jsou přímé nebo vystoupavé a na bázi slabě dřevnaté. Jsou tuhé, lysé nebo olysalé, obvykle jednoduché, nevětvené a hustě olistěné. Vyrůstají ze silného, hnědého kořene, který je vřetenovitě zkroucený a bohatě větvený. Listy netvoří listovou růžici, jsou pouze lodyžní, k lodyze jsou přisedlé a vyrůstají střídavě. Jsou obvejčité, čárkovité či kopinaté, na koncích jsou špičaté a po obvodě celokrajné. Spodní listy jsou dlouhé 10 až 25 mm a široké 5 až 8 mm, po lodyze směrem vzhůru se ale postupně zkracují, zužují a zašpičaťují. Obvykle jsou oboustranně lysé, někdy bývají mírně podvinuté, nemají palisty.

Na vrcholu lodyh vyrůstá 15 až 45 růžových, oboupohlavných květů sestavených do mnohokvětého, hustého, kuželovitého hroznu, který je v době kvetení na vrcholu nahloučený, po odkvětu se ale květenství prodlužuje. Stopky květů, dlouhé asi 3 mm, vyrůstají z paždí kopinatých, asi 6 mm velkých a záhy opadajících listenů. Těsně u květu rostou na stopkách 3 až 4 mm dlouhé blanité listence.

Kalich je pětičetný, světle zelený, tři vnější lístky jsou drobné, kopinaté, po obvodě blanité a 5 až 7 mm velké, kdežto dva vnitřní (boční) jsou větší, mají eliptický tvar, tvoří tzv. křídla dlouhá 10 až 18 mm a jsou trvalá i za plodů. Korunních lístků je také pět, jsou růžové, vzácně bílé nebo modré, dlouhé do 20 mm a srostlé do trubky, která je zakončená hřebenitým přívěskem se šestnácti až dvaceti cípy. V trubce je osm dvoubratrých tyčinek srostlých do dvou svazečků, nitkami přirůstají k trubce a nesou přisedlé prašníky. Gyneceum je synkarpní, dvoudílný semeník vyrůstá na asi 3 mm dlouhém gynoforu, čnělka o délce asi 6 mm je rovná a na vrcholu lžícovitě rozšířena v bliznu. Květy opyluje hmyz.

Plod je obvejčitá, okolo 6 mm velká, zelenohnědá tobolka, která má po jednom semeni ve dvou pouzdrech. Semeno je tmavě hnědé, podlouhle eliptické, asi 3 mm dlouhé a 1,2 mm široké, na povrchu je hustě chlupaté a má dva nestejně velké laloky s masíčkem, které je oblíbenou potravou mravenců.

Vítod větší se do nejbližšího okolí šíří rozrůstáním kořene. Na vzdálenost měřenou v metrech jsou semena odnášena mravenci, kteří masíčko požírají a semena cestou ztrácejí nebo skladují v mraveništi. Do větší vzdálenosti bývají semena šířena větrem, nebo se přichycují svými chloupky za srst zvířat.[1][2][6][7][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 5. Praha: Academia, 1997. 560 s. ISBN 80-200-0590-0. Kapitola Polygala major, s. 244. 
  2. ↑ a b c d MÖLLEROVÁ, Jana. BOTANY.cz: Vítod větší [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.11.2007 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 02.09.2020]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky) 
  4. ↑ ČECH, Luděk; EKRT, Libor; EKRTOVÁ, Ester et al. Cévnaté rostliny: Polygala major [online]. Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava, rev. 2017 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ POWO: Polygala major [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Vítod větší [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 20.01.2012 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Polygala major [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ VAŠUT, Radim. Portál české flory: Květena: Polygala major [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vítod_větší&oldid=23118845“