Václav Eusebius Popel z Lobkovic

Václav Eusebius
kníže Popel z Lobkowicz
Václav Eusebius ; kníže Popel z Lobkowicz
Vévoda zaháňský
	Ve funkci:; 1646 – 1677
Nástupce	Ferdinand August z Lobkovic
2. kníže z Lobkovic ; a 2. vladař domu lobkowiczkého
	Ve funkci:; 16. červen 1628 – 22. duben 1677
Předchůdce	Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Nástupce	Ferdinand August z Lobkovic
Prezident tajné rady a 1. ministr
	Ve funkci:; 1669 – 1674
Panovník	Leopold I.
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
	Ve funkci:; 1665 – 1674
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Jan Ferdinand z Porcia
Nástupce	Jan Maximilián z Lambergu
13. prezident dvorské válečné rady
	Ve funkci:; 1652 – 1665
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce	Jindřich Šlik
Nástupce	Annibale Gonzaga
Dvorský válečný rada
	Ve funkci:; 1636 – ?
Panovník	Ferdinand II., Ferdinand III.
Narození	20. ledna 1609 ; Praha ; Habsburská monarchie
Úmrtí	22. dubna 1677 (ve věku 68 let) ; Roudnice nad Labem Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Roudnice nad Labem
Titul	1672 potvrzení říšského knížecího stavu
Choť	I. (1638) Johana Myšková ze Žlunic (1600–1650); II. (1653) Augusta Žofie Bavorská (1624–1682);
Rodiče	Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz (1568–1628) a Polyxena z Pernštejna (1566–1642)
Děti	Ferdinand August z Lobkovic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1644 Řád zlatého rouna (č. 403)
Commons	Václav z Lobkowicz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Eusebius Popel z Lobkowicz, zjednodušeným pravopisem z Lobkovic (německy Wenzel Eusebius Popel von Lobkowitz; 20. ledna 1609 Praha – 22. dubna 1677 Roudnice nad Labem) byl český šlechtic, druhý panující kníže z Lobkovic a od roku 1646 vévoda zaháňský. Působil jako císařský politik a vojevůdce.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným synem Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic (1568–1628) a Polyxeny z Pernštejna (1566–1642).

Po skončení studií se věnoval vojenské službě. V roce 1631 byl jmenován plukovníkem, od roku 1636 velel vojenskému oddílu a v roce 1646 stal se vrchním velitelem říšské armády. V roce 1636 byl jmenován dvorským válečným radou, v roce 1640 polním podmaršálem, v roce 1647 vrchním polním maršálem a v roce 1652 se stal prezidentem dvorské válečné rady.

V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře ve Frankfurtu nad Mohanem.^[1]

Od roku 1665 zastával úřad nejvyššího císařského hofmistra a v roce 1669 jej císař jmenoval prvním ministrem habsburské říše. V této funkci mimo jiné s ostatními členy státní rady potrestal účastníky Wesselényiho spiknutí chorvatské a uherské šlechty proti císaři.

Vládl téměř neomezeně a snažil se o spojenectví s Francií. V roce 1674 přivodila španělská strana jeho pád, 19. října 1674 byl zatčen a vykázán do domácího vězení na roudnickém zámku.

Václav Eusebius kníže Popel z Lobkovic zemřel 22. dubna 1677 na zámku v Roudnici nad Labem. Pohřben byl v kapucínském klášterním kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem.

Tituly[editovat | editovat zdroj]

V roce 1644 byl přijat mezi rytíře Řádu Zlatého rouna. Císař v roce 1641 povýšil jeho říšské panství Neustadt a. d. W. a Störnstein na okněžněné hrabství Sternstein (Sterneck) a v roce 1653 jej uvedl do kolegia říšských knížat (říšská knížecí rada). V roce 1646 získal knížectví Zaháňské a s ním i vévodský titul.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Roudnice nad Labem, Chlumec, Litomyšl, Lobkovice, Waldthurn, Schönsee

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Václav Eusebisu byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se 3. listopadu 1638 stala Johana hraběnka Myškovna ze Žlunic (1600 – 17. ledna 1650, pohřbena v kapucínském kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem), dcera Karla Častovce Myšky ze Žlunic († 1602) a Magdaleny Kaplířové ze Sulevic († 1617), vdova po Václavu Štastném Pětipeském z Chýš († 1638). Manželství zůstalo bezdětné.

Jeho druhou manželkou se 20. ledna 1653 stala evangelička Augusta Žofie falckraběnka na Rýně ze Sulzbachu (22. listopadu 1624 – 30. dubna 1682 Norimberk), dcera Augusta Bavorského (1582–1632), falckraběte rýnského ze Sulzbachu, a Hedviky princezny z Holštýnsko-Gottorpské (1603–1657). Narodilo se jim pět dětí:

1. syn (*/† 31. ledna 1654)
2. Ferdinand August Leopold (7. září 1655, Neustadt an der Waldnaab – 3. října 1715, Vídeň), vévoda zaháňský, 3. kníže z Lobkovic, nejvyšší hofmistr císařovny Amálie Vilemíny Brunšvicko-Lüneburské 1699–1708, I. manželka 1677 Klaudie Františka z Nassau-Hadamaru (6. června 1660 – 6. března 1680), II. manželka 1680 Marie Anna Vilemína z Baden-Badenu (1655–1701), III. manželka 1703 Marie Filipína z Althannu (1670–1706), IV. manželka 1707 Marie Johana ze Schwarzenbergu
3. Filip Ferdinand Adalbert (12. září 1656 – 2. ledna 1659)
4. Marie Hedvika Žofie (30. dubna 1658 – 24. března 1660)
5. František Vilém Ignác (15. září 1659 – 6. ledna 1698)

Mezi přímé potomky Václava Eusebia z Lobkovic patří např. ruský car Mikuláš I., ale také anglický král Jiří VI. (a tedy i jeho dcera Alžběta) anebo princ Filip, vévoda z Edinburghu. Současný britský král Karel III. je tedy přímým potomkem Václava Eusebia ze strany obou rodičů.^[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Václav Eusebius Popel z Lobkovic
Medaile Václava z Lobkovic
Medaile Václava z Lobkovic

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377.
↑ [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 130.
KUBEŠ, Jiří. Český šlechtic řídil chod monarchie. Živá historie. Březen 2010, s. 48–50.
POLÍVKA, Eduard. Pět století lobkowiczkých numismatických památek 1547-1958. Praha: Česká numismatická společnost, 1998.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Eusebius Popel z Lobkovic na Wikimedia Commons
www.libri.cz Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
rodokmen na str. genealogy.euweb.cz

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Vokáčová-1] VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377.

[2] [1]

[1]

[2]