Jan Jiří Kristián z Lobkowicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Jiří Kristián kníže z Lobkowicz
Kníže z Lobkowicz a
1. hlava (mělnicko-hořínské) sekundogenitury
Ve funkci:
? – 4. října 1753
Předchůdcemladší knížecí větev založena
NástupceJosef Maria Karel z Lobkowicz
Vrchní velitel v Českém království
Ve funkci:
1746 – 1751
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceHeřman Karel Ogilvy
NástupceMaximilian Ulysses Browne
Generální guvernér v Lombardii
Ve funkci:
1743 – 1745
PředchůdceOtto Abensberg-Traun
NástupceFilip Parmský
Vrchní velitel v Sedmihradsku
Ve funkci:
1737 – 1741
PředchůdceFranz Paul Wallis
NástupceDěpolt Martin Černín z Chudenic
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostpolní maršál (1741), generál jezdectva (1735), polní podmaršál (1733), generálmajor (1723)
Rodné jménoJohann Georg Christian von Lobkowitz
Narození10. srpna 1686
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí4. října 1753 (ve věku 67 let)
Prešpurk (Bratislava)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníKostel sv. Štěpána v Bratislavě
Choť(1718) Marie Karolína z Waldsteinu (1702–1780)
RodičeFerdinand August z Lobkowicz (1655–1715) a Marie Anna Bádenská (1655–1701)
DětiAugust Antonín Josef z Lobkowicz
Ferdinand Marie de Lobkowicz
Josef Maria Karel z Lobkovic
Eleonora z Lobkovic
PříbuzníEleonora Amálie z Lobkowicz a Josef Antonín August z Lobkovic[1] (sourozenci)
Marie Eleonora z Lobkovic, Antonín Isidor z Lobkowicz a Marie Terezie Gabriela z Lobkovic (vnoučata)
Zaměstnánípolitik
Profesearistokrat a voják
Ocenění1739 rakouský Řád zlatého rouna (č. 687)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jiří Kristián z Lobkowicz (německy Johann Georg Christian Fürst von Lobkowitz; 10. srpna 1686 Praha – 4. října 1753 Prešpurk[2][3][4] nebo 4. října 1755 Vídeň[5][6]) byl rakouský vojevůdce a český šlechtic z rodu Lobkowiczů (Lobkoviců). Jako voják se od mládí zúčastnil dynastických válek první poloviny 18. století, zastával velitelské posty v různých zemích habsburské monarchie, nakonec dosáhl hodnosti polního maršála[7] a stal se rytířem Řádu zlatého rouna.[8] Jako mladší syn knížete původně užíval titul prince, nakonec získal knížecí titul a stal se zakladatelem mělnické větve Lobkoviců (panství Mělník přešlo do majetku rodu až v následující generaci).[9]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kristián se narodil v Praze jako pátý syn knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic (1655–1715) a jeho druhé manželky, bádenské markraběnky Marie Anny (1655–1701).[9] Absolvoval kavalírskou cestu, během níž užíval jméno hrabě ze Sternsteinu (podle bavorského panství, které rodině patřilo), doložený je jeho pobyt v Římě v roce 1700, kde se setkal se svými staršími bratry.[10] Od mládí pak sloužil v armádě, nejprve se pod velením svého bratrance Ludvíka Bádenského zúčastnil války o španělské dědictví, kdy bojoval v Německu a Nizozemí. Později se pod velením Evžena Savojského zúčastnil tažení proti Turkům a po bitvě u Bělehradu, v níž padl jeho starší bratr Josef Antonín, dosáhl hodnosti plukovníka (1717).[11] Po skončení tureckých válek se v Praze oženil a další léta pak trávil střídavě v Čechách a v Itálii, v roce 1723 obdržel hodnost generálmajora a od roku 1729 byl vrchním velitelem v Neapoli. V hodnosti polního podmaršála (1733) vynikl na Sicílii v bojích proti Španělsku. Jako generál jezdectva byl pak velitelem v Lombardii a v letech 1737–1741 v Sedmihradsku, kde opět bojoval s Turky. Mezitím v roce 1739 obdržel Řád zlatého rouna.[12]

Na počátku války o rakouské dědictví byl povýšen do hodnosti polního maršála a byl povolán do Čech, kde měl za úkol vypudit francouzsko-bavorské vojsko. Obléhal Prahu a na přelomu let 1742–1743 se mu podařilo ukončit francouzskou okupaci Českého království, mimo jiné tím umožnil korunovaci Marie Terezie za českou královnu v roce 1743.[13] Poté byl znovu povolán do Itálie a v letech 1743–1745 byl generálním guvernérem v Lombardii.[14] Nakonec se vrátil do Čech a svou kariéru završil jako vrchní velitel v Praze (1746–1751).

Zemřel v Prešpurku (Bratislava) 4. října 1753. Pohřben byl 16. října 1653 v kryptě tamějšího kapucínského kostela sv. Štěpána. Popis pohřebního průvodu vyšel tiskem.[3]

Mecenášství[editovat | editovat zdroj]

Christoph Willibald Gluck mu jako svému mecenáši věnoval opery La Sofonisba (1744), Ippolito (1745) a Pasticcio (1743). Skladatel také Lobkovice doprovázel v roce 1745 na jeho cestě do Londýna. V Itálii dostal darem černého otroka Angela Solimana, který ho jako jeho dvořan doprovázel do konce života, když před tím zachránil Lobkovicovi v bitvě život.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kristián byl po vymření bílinské větve rodu předurčen jako dědic severočeských panství Jezeří a Nové Sedlo. Po tragickém úmrtí Oldřicha Felixe z Lobkovic (1650–1722), posledního člena bílinské větve, skutečně tento majetek převzal, ale vzápětí uzavřel dohodu se svým starším bratrem, knížetem Filipem Hyacintem, a panství mu předal. Pro Jana Jiřího Kristiána a jeho potomstvo bylo zřízeno peněžní svěřenství.[15] Ve svém vídeňském paláci soustředil sbírku zbraní získaných darem, ale také formou válečné kořisti.[16]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1718 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Karolínou z Valdštejna (1702–1780), dcerou významného diplomata Karla Arnošta z Valdštejna (1661–1713).[17] Měli spolu deset dětí, z nichž tři synové zemřeli v dětství. Další synové Karel Adam (1719–1760), Filip Josef (1732–1760) a Leopold (1734–1759) sloužili v armádě a zemřeli za sedmileté války. Pokračovatelem rodu byl kníže Josef Maria z Lobkovic (1724–1802), který dosáhl hodnosti polního maršála, byl vyslancem v Rusku, ale zemřel bez mužského potomstva. Faktickým zakladatelem mělnické větve byl jeho mladší bratr kníže August Antonín z Lobkovic (1729–1803), vyslanec ve Španělsku a nejvyšší maršálek Českého království, který sňatkem s Marií Josefou Černínovou získal panství Mělník se sídelním zámkem v Hoříně.

Děti[editovat | editovat zdroj]

  • 1. Karel Adam (8. 4. 1719 – 20. 8. 1760), zemřel na následky vážného zranění hlavy, které utrpěl v bitvě u Lovosic dne 1. října 1756, svobodný a bezdětný[18]
  • 2. Marie Eleonora (17. 10. 1721 Milán – 9. 5. 1756)
    • ⚭ (1740) Charles d'Ursel (26. 6. 1717 – 11. 1. 1775 Brusel), 2. vévoda d'Ursel, polní maršál
  • 3. Kristián Josef (1722–1724)
  • 4. Josef Maria (8. 1. 1724 Praha – 5. 3. 1802 Vídeň), polní maršál, c. k. komoří, tajný rada a rakouský velvyslanec v Rusku (1764–1777)
  • 5. Ludvík (14. 1. 1725 – 1. 2. 1725)
  • 6. Ferdinand Maria (18. 12. 1726 – 29. 1. 1795), vikář v Salcburku, kanovník v Lutychu a Augsburgu, později biskup v Namuru a Gentu
  • 7. August Antonín (21. 9. 1729 Praha – 28. 1. 1803 Praha), c. k. komoří, tajný rada, rakouský vyslanec ve Španělsku (1772–1776) a nejvyšší maršálek Českého království (1791–1803)
  • 8. Filip Josef (4. 11. 1732 – 15. 8. 1760), padl v bitvě u Lehnice, svobodný a bezdětný
  • 9. Leopold (17. 4. 1734 – 23. 12. 1759 Drážďany), svobodný a bezdětný
  • 10. Antonín (11. 8. 1738 – 21. 11. 1745)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Lobkowitz, Johann Georg Christian Fürst (BLKÖ). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. [cit. 2022-09-30]
  2. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-03-16 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KOPIČKA, Petr. 16. září 1753 / Svatba Augusta Antonína knížete z Lobkowicz a Marie Ludmily hraběnky Černínové z Chudenic – jejich manželství a rodina. Mělník: Jiří Lobkowicz, 2013. 26 s. S. 9. Dále jen Svatba Augusta Antonína knížete z Lobkowicz a Marie Ludmily hraběnky Černínové z Chudenic. 
  4. ↑ JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 80. Dále jen Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. 
  5. ↑ Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 227 ISBN 80-7185-237-6
  6. ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 140. Dále jen Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu. 
  7. ↑ Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 58 dostupné online
  8. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
  9. ↑ a b Weinbaudomane der Lobkowiczer in Melnik. www.pilot.cz [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013 s. 382 ISBN 978-80-7415-071-5
  11. ↑ Přehled rakouských generálů 1680–1740
  12. ↑ Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu, s. 81
  13. ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále.; Praha, 1997 s. 134–137 ISBN 80-85770-50-4
  14. ↑ Představitelé italských států před rokem 1860
  15. ↑ RICHTEROVÁ, Alena: Vývoj roudnické lobkovické knihovny; Praha, 1989 s. 69
  16. ↑ PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; Praha, 2015 s. 226, 358 ISBN 978-80-7422-279-5
  17. ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; Praha, 2013 s. 447 ISBN 978-80-7422-233-7
  18. ↑ WWW.HISTORIEKEKAVE.CZ. Alberk. HISTORIE KE KÁVĚ [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Jiří_Kristián_z_Lobkowicz&oldid=23561842“