Třída Courbet
| Třída Courbet | |
|---|---|
 Courbet | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Francouzské námořnictvoSvobodní Francouzi |
| Typ | bitevní loď |
| Lodě | 4 |
| Zahájení stavby | 1910–1911 |
| Spuštění na vodu | 1911–1912 |
| Uvedení do služby | 1913–1914 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Danton |
| Nástupce | třída Bretagne |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 23 189 tn (standardní) 25 579 tn (plný) |
| Délka | 166 m |
| Šířka | 27 m |
| Ponor | 9 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 24 kotlů na uhlí, později naftu 28 000 hp |
| Rychlost | 21 uzlů |
| Posádka | 1115 |
| Výzbroj | (po dokončení): 12× 305mm kanón (6×2) 22× 138,6mm kanón 4× 47mm kanón 4× 457mm torpédomet |
| Pancíř | 180–270mm boky 30, 30, 12 a 40mm paluby 320mm čela věží |
Třída Courbet byla třída francouzských bitevních lodí, které tvořily vůbec první generaci francouzských dreadnoughtů. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1913–1944. Účastnily se první i druhé světové války.
Tato třída svou kvalitou nepředstavovala světovou špičku, kvalita její konstrukce a pancéřování byla spíše podprůměrná. Kotle mohly topit pouze uhlím a hlavní děla měla kvůli nízké elevaci a dostřel pouhých 12 500 metrů, což bylo napravováno v pozdějších modernizacích.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly v letech 1910–1914 postaveny čtyři jednotky této třídy.
Jednotky třídy Courbet:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Stav |
|---|---|---|---|---|---|
| Courbet | Arsenal de Brest | 1910 | 1911 | 19. listopadu 1913 | Od července 1940 v silách Svobodných Francouzů, využívána jako plovoucí kasárna. Dne 9. června 1944 potopena jako součást vlnolamu. |
| France | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1911 | 1912 | srpen 1914 | Dne 26. srpna 1922 ztroskotala u pobřeží Bretaně. |
| Jean Bart | Arsenal de Brest | 1910 | 1911 | 5. června 1913 | Vyřazena 1937. Stacionární cvičná loď Océan. Po válce sešrotována. |
| Paris | Forges et Chantiers de la Méditerranée | 1911 | 1912 | 1. srpna 1914 | Od července 1940 v silách Svobodných Francouzů, využívána jako plovoucí kasárna. Po válce sešrotována. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj lodí tvořilo šest dvoudělových věží s kanóny ráže 305 mm. Dvě byly na přídi, dvě na zádi a poslední dvě na bocích trupu po stranách nástavby. Sekundární výzbroj tvořilo 22 kusů 138,6mm kanónů v kasematách a lehkou výzbroj čtyři 47mm kanóny. Lodě také měly čtyři pevné podhladinové 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořila čtyři turbínová soustrojí a 24 kotlů.
Služba
[editovat | editovat zdroj]
Všechna čtyři plavidla za první světové války sloužila ve Středomoří a podílela se zde na blokádě Otrantského průlivu. Po skončení války byly France a Jean Bart v rámci intervence sil Dohody v Ruské občanské válce odeslány do Černého moře, kde u Sevastopolu operovaly proti Bolševikům. Posádky obou lodí 19. dubna 1919 provedly vzpouru a vyvěsili rudé vlajky, k čemuž se přidalo několik dalších plavidel francouzské eskadry. Nakonec musely odplout z oblasti.
Dne 26. srpna 1922 France v zátoce Quibernon u pobřeží Bretaně ztroskotala na skaliskách. Ostatní tři lodě byly v meziválečné době několikrát modernizovány. Změnila se u nich například lehká výzbroj, byl modernizován pohon (u Courbet a Jean Bart dva přední komíny nahradil jeden), systém řízení palby a také byla zvětšena elevace a tím pádem i dostřel hlavních děl.
Za druhé světové války lodě této třídy nečekalo žádné významné nasazení. Courbet a Paris se po porážce Francie podařilo uniknout do Velké Británie, kde byly posléze násilně obsazeny Brity. Courbet byla po týdnu předána Svobodným Francouzům a sloužila jako ubytovací loď až do doby, než byla při invazi do Normandie potopena jako součást vlnolamu na pláži Sword. Paris sloužila celou válku jako ubytovací plavidlo a ve stejné roli fungovala až do sešrotování i po svém poválečném předání zpět do Francie. Jean Bart byl v polovině 30. let odzbrojen a přeměněn na školní loď, válku přečkal a byl po ní sešrotován.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Courbet na Wikimedia Commons - (česky) Francouzské námořní vzpoury (1919)
