Třída Lagrange
| Třída Lagrange | |
|---|---|
 Lagrange | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Joessel |
| Nástupce | třída O'Byrne |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 920 t (na hladině) 1318 t (pod hladinou) |
| Délka | 75,2 m |
| Šířka | 6,3 m |
| Ponor | 3,6 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 16,5 uzlu (na hladině) 11 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 4300 nám. mil při 10 uzlech (na hladině) 125 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 47 |
| Výzbroj | 2× 75mm kanón (2×1) 8× 450mm torpédomet (10 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 50 m |
Třída Lagrange byla třída ponorek francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1918–1937. Byly to největší a nejvýkonnější francouzské ponorky své doby.[1]
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Stavba tří ponorek byla schválena v programu pro rok 1913 a čtvrté v programu pro rok 1914. Představovaly vylepšenou verzi ponorek třídy Dupuy de Lôme. Jejich vývoj vedl M. Hutter. Původně je měly pohánět dvě parní turbíny o výkonu 4000 hp, ale nakonec od toho bylo upuštěno a byly vybaveny diesely. Jejich turbíny dostala avíza třídy Marne.[2] Stavbu zajistily francouzské loděnice Arsenal de Rochefort v Rochefortu a Arsenal de Toulon v Toulonu. Kýly ponorek byly založeny v letech 1913–1914. Jejich stavba se značně protáhla. První dvě jednotky byly do služby přijaty roku 1918 a ostatní je následovaly v letech 1921 a 1924.[1]
Jednotky třídy Lagrange:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Laplace (Q111) | Arsenal de Rochefort | 1913 | 12. srpna 1919 | 1921 | Vyřazena 1937. |
| Lagrange (Q112) | Arsenal de Toulon | 1913 | 31. května 1917 | únor 1918 | Vyřazena 1935. |
| Regnault (Q113) | Arsenal de Toulon | 1913 | 25. června 1924 | 1924 | Vyřazena 1937. |
| Romazotti (Q114) | Arsenal de Toulon | 1914 | 31. března 1918 | září 1918 | Vyřazena 1935. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj představovaly dva 75mm/35 kanóny M1897 a osm 450mm torpédometů se zásobou deseti torpéd. Pohonný systém tvořily dva vznětové motory Sulzer o výkonu 2600 hp pro plavbu na hladině a dva elektromotory o výkonu 1640 hp pro plavbu pod hladinou. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu na hladině a jedenáct uzlů pod hladinou. Dosah byl 4300 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 125 námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala padesát metrů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 212. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Lagrange na Wikimedia Commons
