Třída Émeraude
| Třída Émeraude | |
|---|---|
 Saphir (Q44) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 6 |
| Zahájení stavby | 1903 |
| Spuštění na vodu | 1906–1908 |
| Uvedení do služby | 1908–1910 |
| Osud | 2 ztraceny 4 vyřazeny |
| Předchůdce | Argonaute |
| Nástupce | třída Circé |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 392 t (na hladině) 425 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 44,9 m |
| Šířka | 3,9 m |
| Ponor | 3,6 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 11,5 uzlu (na hladině) 9,2 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 2000 nám. mil při 7,3 uzlech (na hladině) 100 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 21 |
| Výzbroj | 6× 450mm torpédomet |
| Ostatní | operační dostup 40 m |
Třída Émeraude byla třída ponorek francouzského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1908–1919. Dvě byly během služby ztraceny.[2] Byly to první francouzské ponorky vyzbrojené kanónem.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Šest jednotek této třídy bylo postaveno v rámci programu pro rok 1903. Navrhl je M. Maugas. Stavbu zajistily loděnice Arsenal de Cherbourg v Cherbourgu a Arsenal de Toulon v Toulonu.[1] Stavba byla zahájena roku 1903. Do služby byly přijaty v letech 1908–1910.[2]
Jednotky třídy Émeraude:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Émeraude (Q41) | Arsenal de Cherbourg | 1903 | 6. srpna 1906 | 1908 | Vyřazena 1919. |
| Opale (Q42) | Arsenal de Cherbourg | 1903 | 20. listopadu 1906 | 1908 | Vyřazena 1919. |
| Rubis (Q43) | Arsenal de Cherbourg | 1903 | 26. června 1907 | 1909 | Vyřazena 1919. |
| Saphir (Q44) | Arsenal de Toulon | 1903 | 6. února 1908 | 1909 | Dne 15. ledna 1915 v Dardanel potopena minou. |
| Topase (Q45) | Arsenal de Toulon | 1903 | 2. července 1908 | 1910 | Vyřazena 1919. |
| Turquoise (Q46) | Arsenal de Toulon | 1903 | 3. srpna 1908 | 1910 | Dne 30. října 1915 poškozena tureckým dělostřelectvem a následně najela na břeh. Osmané ji opravili a přejmenovali na Müstecip Onbaşı, ale do služby svého námořnictva ji nezařadili. Po válce byla vrácena Francii. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky měly jednoplášťový trup. Vyzbrojeny byly šesti 450mm torpédomety (čtyři příďové, dva záďové). Nenesly náhradní torpéda. Pohonný systém tvořily dva diesely Sautter-Harlé o výkonu 600 hp a dva elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 11,5 uzlu na hladině a 9,2 uzlu pod hladinou. Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti 7,3 uzlu na hladině a 100 námořních mil při rychlosti pěti uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala čtyřicet metrů.[2]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1915 byly Topase a Turquoise vyzbrojeny 37mm/40 kanónem M1902. Topase zároveň měla zvětšenou velitelskou věž.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 208. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Émeraude na Wikimedia Commons
