Přeskočit na obsah

Foudre (1895)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Foudre
Foudre
Základní údaje
Vlajka
Typnosič torpédových člunů (1897–1907)
opravárenská loď (1907–1910)
minonoska (1910–1911)
nosič hydroplánů (1911–1921)
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Zahájení stavby9. června 1892
Spuštěna na vodu20. října 1895
Uvedena do služby15. září 1897
Osudvyřazena, 1. prosince 1921
NásledovníkCommandant Teste
Takticko-technická data
Výtlak5 994 t (standardní)
6 089 t (plný)[1]
Délka116 m (celková)
Šířka15,6 m
Ponor7,14 m
Pohon24 kotlů
2 parní stroje
2 lodní šrouby
11 500 hp
Palivo1 260 t uhlí
Rychlost19 uzlů (35 km/h)
Dosah7 500 nám. mil (13 890 km) při 10 uzlech (19 km/h)
Posádka410 důstojníků a námořníků
PancířPaluba:
60 mm
120mm (na konci)
Štíty děl:
55mm
Velitelská věž:
120 mm
Výzbroj8× 100mm kanón (8×1)
4× 65mm kanón (4×1)
4× 37mm kanón (4×1)
8–10× torpédový člun
Operační nasazení
Služba u1897–1921

Foudre byla válečná loď Francouzského námořnictva postavená jako mateřská loď torpédových člunů. Jejím úkolem byla přeprava člunů na místo bojové činnosti a jejich vypuštění k útoku. Do služby byla přijata roku 1897. Roku 1907 byla upravena na opravárenskou loď, roku 1910 byla přestavěna na minonosku a v letech 1911–1912 na nosič hydroplánů, přičemž roku 1913 byla jeho konstrukce dále vylepšena. V této podobě zůstala po zbytek služby. Za první světové války byla využívána jako mateřská loď ponorek. Vyřazena byla 1. prosince 1921.[1][2]

Torpédové čluny na palubě Foudre

Plavidlo postavila loděnice Chantiers de la Gironde. Stavba byla zahájena v 9. června 1892, plavidlo bylo na vodu spuštěno 20. října 1895 a do služby bylo přijato v 15. září 1897.[3]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Foudre s jednoplošníkem Nieuport

Plavidlo se konstrukcí podobalo křižníku. Pancéřování bylo z harveyované oceli. Pancéřová paluba měla sílu 60mm se skloněnými konci silnými 120mm. Pancéřovány byly rovněž štíty děl a velitelský můstek. Vyzbrojeno bylo osmi 100mm kanóny, čtyřmi 65mm a 37mm kanóny. Dále neslo osm až deset torpédových člunů (nesly označení A až I), které byly na vodu spouštěny pomocí jeřábu. Pohonný systém tvořilo 24 kotlů Lagrafel d'Allest a dva parní stroje o výkonu 11 500 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Spaliny odváděly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala devatenáct uzlů.[1] Dosah byl 7500 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[3]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1910 bylo plavidlo přestavěno na minonosku s kapacitou osmdesát min.[2]

V letech 1911–1912 bylo přestavěno na nosič hydroplánů. Hangár pro uskladnění letadel byl vytvořen mezi zadním komínem a stěžněm. Hydroplány operovaly z mořské hladiny. K manipulaci s nimi sloužil jeřáb.[2]

Roku 1913 bylo plavidlo opět modifikováno, aby hydroplány mohly startovat přímo z jeho paluby. Mělo kapacitu čtyři až osm strojů.[2]

  1. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 325–326. (anglicky) 
  2. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 201. (anglicky) 
  3. a b FOUDRE torpedo depot ship (1897) [online]. Navypedia.org [cit. 0202-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]