Třída Suffren

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Suffren
Foch
Foch
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Svobodní Francouzi
Typ těžký křižník
Lodě 4
Zahájení stavby 1926–1929
Spuštění na vodu 1927–1930
Uvedení do služby 1930–1932
Osud 3 potopeny
1 vyřazen
Předchůdce třída Duquesne
Nástupce Algérie
Technické údaje
Výtlak 9938 t (standardní)
13 900 t (plný)
Délka 196,2 m
Šířka 20 m
Pohon 3 turbínová ústrojí
9 kotlů
101 900 hp
Rychlost 33 uzlů
Posádka 605
Výzbroj (Foch po dokončení):
8× 203 mm (4×2)
8× 100 mm (8×1)
8× 37 mm (4×2)
12× 13,2 mm (3×4)
6× 550mm torpédomet (2×3)

(Foch při potopení):
8× 203 mm (4×2)
8× 100 mm (8×1)
16× 37 mm (8×2)
32× 13,2 mm (7×4, 2×2)
6× 550mm torpédomet (2×3)

(Suffren po mod. v USA):
8× 203 mm (4×2)
4× 75 mm (4×1)
8× 40 mm (8×1)
20× 20 mm
Pancíř boky 51 mm
paluby 25,4+25,4 mm
věže 25,4 mm
Letadla Suffren 1 katapult
ostatní 2 katapulty

Třída Suffren byla třída těžkých křižníků francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve služby byly v letech 1930–1962. Křižníky byly nasazeny v první fázi druhé světové války a následně jejich osudy rozdělila porážka Francie. Zatímco Suffren, který strávil více než dva roky odzbrojený a internovaný v Alexandrii, od roku 1943 opět bojoval na straně spojenců v řadách Svobodných Francouzů, ostatní tři křižníky v roce 1942 potopily vlastní osádky v Toulonu, aby tak zabránily jejich ukořistění Německem.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Francouzská loděnice Arsenal de Brest v Brestu postavila čtyři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1930–1932.

Jednotky třídy Suffren:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Suffren 1926 3. května 1927 1. ledna 1930 Od roku 1949 rezerva, vyřazen 1962.
Colbert 1926 20. dubna 1928 4. března 1931 Dne 27. listopadu 1942 byl potopen vlastní posádkou na základně v Toulonu.
Foch 1928 24. dubna 1929 15. září 1931 Dne 27. listopadu 1942 byl potopen vlastní posádkou na základně v Toulonu.
Dupleix 1929 9. října 1930 20. července 1932 Dne 27. listopadu 1942 byl potopen vlastní posádkou na základně v Toulonu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Suffren

Podobně jako u předchozí třídy Duquesne byla hlavní výzbroj těchto lodí – osm 203mm kanónů, soustředěna ve čtyřech dvoudělových věžích. Sestava výzbroje menších ráží se u jednotlivých kusů mírně lišila (například Suffren nesl dvojnásobný počet torpédometů a 75mm kanóny namísto ráže 100 mm u následujících lodí). Suffren nesl pouze jeden katapult, zatímco ostatní tři lodě je nesly dva. Zlepšila se pancéřová ochrana – u třídy Duquesne ostatně dosti opomíjená. Oproti ní byla síla bočního pancéřování dvojnásobná a lodě dostaly také dvě pancéřové paluby, z nichž měla každá sílu 25,4 mm.

U lodí Colbert, FochDupleix byla během války posilována protiletadlová výzbroj. Suffren byl při modernizaci v roce 1943 také přezbrojen, byly u něj zcela odstraněny torpédomety a protiletadlovou výzbroj nově vořily pouze kanóny ráží 20 a 40 mm.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Dupleix

Suffren po francouzské kapitulaci kotvil v Alexandrii, kde musel být po vyjednávání s Brity odzbrojen a internován. Po zániku Vichistické Francie se Suffren 30. května 1943 vrátil na stranu spojenců, byl reaktivován a modernizován v USA. Do konce války poté sloužil v silách Svobodných Francouzů a nasazen byl i v Indočínské válce. V roce 1949 byl převeden do rezervy, kde zůstal do roku 1962. Sešrotován byl v roce 1974.

Colbert, FochDupleix byly po francouzské kapitulaci také věrny vládě ve Vichy, kotvily však na francouzském území v Toulonu a to až do roku 1942, kdy byla i Vichistická Francie obsazena nacistickým Německem. Všechny tři lodě pak 27. listopadu 1942 zničily vlastní osádky, aby nepadly do německých rukou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literautra[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]