Třída Vauquelin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Vauquelin
Kersaint
Kersaint
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ torpedoborec
Lodě 6
Osud 6 ztraceno
Předchůdce třída Aigle
Následovník třída Le Fantasque
Technické údaje
Výtlak 2441 t (standardní)
2950 t (plný)
Délka 129,3 m
Šířka 11,83 m
Pohon 2 turbínová soustrojí
4 kotle
2 šrouby
64 000 shp
Rychlost 37 uzlů
Posádka 230
Výzbroj 5× 138,6 mm (5×1)
4× 37 mm (2×2)
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2)
7× 550mm torpédomet (1×3, 2×2)
2 skluzavky hlubinných pum
50 min

Třída Vauquelin byla třídou „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva postavených před druhou světovou válkou. Třídu tvořilo šest jednotek. Všechny byly za války ztraceny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Šest jednotek této třídy bylo dokončeno v letech 19331934.

Jednotky třídy Vauquelin:

Jméno Spuštěna Vstup do služby Osud
Vauquelin 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Kersaint 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Cassard 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Tartu 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Maillé Brézé Dne 30. dubna 1940 ho zničil výbuch vlastního torpéda.
Chevalier Paul 1940–1941 podřízen vládě ve Vichy. Dne 16. dubna 1941 potopen britskými letadly.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Ty doplňovaly čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily dvě skluzavky hlubinných pum. Mohly nést až 50 min. Pohonný systém tvořily dvě turbínová soustrojí a čtyři kotle. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Vauquelin ve Wikimedia Commons

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)