Třída La Galissonnière

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída La Galissonnière
Marseillaise
Marseillaise
Obecné informace
Uživatelé francouzské námořnictvo
Svobodní Francouzi
Typ lehký křižník
Lodě 6
Osud 3 potopeny, 3 vyřazeny
Předchůdce Émile Bertin
Nástupce De Grasse
Technické údaje
Výtlak 7600 tn (standardní)
9120 tn (plný)
Délka 179,5 m
Šířka 17,48 m
Pohon 2 turbínová soustrojí
4 kotle
81 000 hp
Rychlost 32 uzlů
Posádka 540
Výzbroj 9× 152mm kanón (3×3)
8× 90mm kanón (4×2)
8× 37mm kanón (4×2)
12× 13,2mm kulomet
4× 550mm torpédomet (2×2)
Pancíř 102mm boky
51mm paluba
102mm věže
Letadla 1× katapult

Třída La Galissonnière byla třída lehkých křižníků francouzského námořnictva. Podobně jako předcházející křižník Émile Bertin měly hlavní výzbroj devíti 152mm kanónů soustředěnu ve třech třídělových věžích. Na rozdíl od předchozích francouzských lehkých křižníků měla třída La Galissonnière poměrně silnou pancéřovou ochranu. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1935–1961. Účastnily se druhé světové války, během které byly tři potopeny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Křižníky byly postaveny jako odpověď na italské třídy Raimondo Montecuccoli a Duca d'Aosta. Po jejich vzoru byl také věnována pozornost pancéřování nových křižníků. Naopak mírně poklesla jejich rychlost. V letech 1931–1937 bylo postaveno celkem šest křižníků této třídy.[1]

Jednotky třídy La Galissonnière:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
La Galissonnière 1931 18. listopadu 1933 31. prosince 1935 Roku 1942 potopen v Toulonu, vyzvednut Italy a opravován jako FR12. Dne 18. srpna 1944 potopen americkými bombradéry B-25 Mitchell.
Jean de Vienne 1931 31. května 1935 15. dubna 1937 Roku 1942 potopen v Toulonu, vyzvednut Italy a opravován jako FR11. Dne 24. listopadu 1943 potopen americkým letectvem.
Montcalm 1933 16. října 1935 4. prosince 1937 Vyřazen 1970.
Marseillaise 1933 17. července 1935 25. října 1937 Roku 1942 potopen v Toulonu, později sešrotován.
Gloire 1933 28. září 1935 4. prosince 1937 Vyřazen 1958.
Georges Leygues 1933 24. března 1936 4. prosince 1937 Vyřazen 1959.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Montcalm

Výzbroj tvořilo devět 152mm kanónů Modelu 1930 ve trojdělových věžích[2], osm 90mm kanónů Modelu 1926[3], osm 37mm kanónů, dvanáct 13,2mm kulometů, které doplňovaly čtyři 550mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě turbíny o výkonu 81 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.[4]

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Křižníky Montcalm, GloireGeorges Leygues byly za války modernizovány v USA. Po ní nesly výzbroj ve složení devět 152mm kanónů, osm 90mm kanónů, dvacet čtyři 40mm kanónů, šestnáct 20mm kanónů a čtyři 550mm torpédomety.[5]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Montcalm

Všechny křižníky zůstaly po porážce Francie podřízeny vládě Vichistické Francie. La Galissonnière, Jean de VienneMarseillaise kotvily v Toulonu, kde je 27. listopadu 1942 potopily jejich posádky, aby nepadly do německých rukou. La Galissonnière a Jean de Vienne byly vyzvednuty Italy, kteří je snažili opravit pod označením FR12 a FR11. Práce byly zastaveny po italské kapitulaci v září 1943. Nakonec je zničilo spojenecké letectvo.[6]

Jiný osud měla trojice křižníků Montcalm, GloireGeorges Leygues, které byly v září 1940 odeslány do Dakaru. Po obsazení Vichistické Francie Německem a vylodění spojenců v Severní Africe (Operace Torch) se všechny připojily na stranu spojenců. Křižníky byly modernizovány v USA a zbytek války bojovaly v silách Svobodných Francouzů.

Montcalm (C 601), Gloire (C 602) a Georges Leygues (C 603) čekala ještě dlouhá poválečná služba, přičemž si zachovaly podobu z konce druhé světové války. Gloire byl sešrotován v roce 1958 a Georges Leygues v roce 1959. Montcalm byl v roce 1961 vyřazen a až do svého sešrotování v roce 1970 používán jako ubytovací plavidlo.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LA GALISSONNIÈRE light cruisers (1936-1937) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 152 mm/55 (6") Model 1930 [online]. Navweaps.com [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. 90 mm/50 (3.5") Model 1926 [online]. Navweaps.com [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 114. (česky) 
  5. Pejčoch, Novák a Hájek, 1993, s. 104.
  6. FR11 light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 80. (česky) 

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]