Émile Bertin (1931)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Émile Bertin
Základní údaje Vlajka
Typ: lehký křižník
Jméno podle: Louis-Émile Bertin
Zahájení stavby: 18. srpna 1931
Spuštěna na vodu: 9. května 1933
Uvedena do služby: 28. ledna 1935
Osud: vyřazen 1959
Předchůdce: Jeanne d'Arc
Následovník: třída La Galissonnière
Takticko-technická data
Výtlak: 5886 tn (standardní)
8480 tn (plný)
Délka: 177 m
Šířka: 16 m
Ponor:
Pohon: 4 turbínová soustrojí
6 kotlů
4 lodní šrouby
102 000 hp
Rychlost: 34 uzlů
Dosah: 3600 námořních mil při rychlosti 15 uzlů
Posádka: 567
Pancíř: 20mm paluba
30mm muniční sklady
25mm velitelská věž
Výzbroj: 9× 152mm kanón (3×3)
4× 90mm kanón (1×2,2×1)
8× 37mm kanón (4×2)
13,2mm kulomet (4×2)
6× 550mm torpédomet (2×3)
až 200 min
Letadla: 1× katapult

Émile Bertin byl lehký křižník francouzského námořnictva. Jeho jméno nesl francouzský inženýr a konstruktér válečných lodí Louis-Émile Bertin. Mezi hlavní úkoly křižníku patřilo zejména vedení flotily torpédoborců a kladení min. Jeho hlavní slabinou bylo téměř neexistující pancéřování. Émile Bertin byl první francouzskou válečnou lodí, která nesla třídělové věže.[1] Jeho konstrukce byla základem následujících lehkých křižníků třídy La Galissonnière. Křižník byl ve službě v letech 1935–1959. Účastnil se bojů druhé světové války.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Zadní dělové věže křižníku Émile Bertin

Plavidlo postavila francouzská loděnice Ateliers et Chantiers de Saint-Nazaire Penhoët v Saint-Nazaire. Stavba byla zahájena 18. srpna 1931, dne 9. května 1933 bylo spuštěno na vodu a dne 28. ledna 1935 zařazeno do služby.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení křižník nesl devět 152mm kanónů Modelu 1930[2], čtyři 90mm kanóny Modelu 1926[3], osm 37mm kanónů, osm 13,2mm kulometů a šest 550mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a čtyři turbíny o  výkonu 102; 000; ho, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 3600 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Při modernizaci provedené za války v USA byly sejmuty katapult, torpédomety a změněno složení lehké výzbroje. Tu tvořilo devět 155mm kanónů, osm 90mm kanónů, šestnáct 40mm kanónů a dvacet 20mm kanónů.[4]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Émile Bertin

Během zkoušek křižník dosáhl velmi vysoké rychlosti 39,66 uzlu. Cenou za to bylo téměř chybějící pancéřování a lehká konstrukce trupu, který být roku 1935 zpevňován v oblasti dělových věží.[1]

Po francouzské kapitulaci zůstal Émile Bertin společně s letadlovou lodí Béarn v přístavu Fort-de-France na Martiniku a zůstal podřízen Vichistické Francii. Nečinně zde kotvil až do roku 1943, kdy se obě lodi opět přidaly ke spojencům. Po modernizaci a přezbrojení v USA operoval do konce války v silách Svobodných Francouzů.

Po válce byl křižník nasazen také v Indočínské válce. Od roku 1947 se používal k výcviku dělostřelců a v roce 1952 byl převeden do rezervy. Sešrotován byl v roce 1959.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ÉMILE BERTIN light cruiser (1935) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 152 mm/55 (6") Model 1930 [online]. Navweaps.com [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. 90 mm/50 (3.5") Model 1926 [online]. Navweaps.com [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 104. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]