Třída Aigle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Aigle
Milan
Milan
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ torpedoborec
Lodě 6
Osud 5 ztraceno
1 vyřazen
Předchůdce třída Guépard
Nástupce třída Vauquelin
Technické údaje
Výtlak 2441 t (standardní)
3140 t (plný)
Délka 128,5 m
Šířka 11,84 m
Pohon 2 turbínová soustrojí
4 kotle
2 šrouby
Rychlost 36 uzlů
Posádka 230
Výzbroj 5× 138,6 mm (5×1)
4× 37 mm (4×1)
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2)
6× 550mm torpédomet (2×3)
2 skluzavky hlubinných pum

Třída Aigle byla třídou „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva postavených před druhou světovou válkou. Třídu tvořilo šest jednotek. Pět bylo za války zničeno, jedna dosloužila na konci 50. let.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Šest jednotek této třídy bylo dokončeno v letech 19311932.

Jednotky třídy Aigle:

Jméno Spuštěna Vstup do služby Osud
Aigle 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Vautour 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Albatros 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Během operace Torch se vzdal spojencům. Vyřazen 1959.
Gerfaut 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. V Toulonu potopen vlastní posádkou.
Milan 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Zničen spojeneckými plavidly během operace Torch.
Épervier 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Zničen spojeneckými plavidly během operace Torch.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Ty doplňovaly čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily dvě skluzavky hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dvě turbínová soustrojí a čtyři kotle. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aigle ve Wikimedia Commons

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)