Třída Aigle
| Třída Aigle | |
|---|---|
.jpg) Albatros | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | torpedoborec |
| Lodě | 6 |
| Osud | 5 ztraceno 1 vyřazen |
| Předchůdce | třída Guépard |
| Nástupce | třída Vauquelin |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2441 t (standardní) 3410 t (plný)[1] |
| Délka | 122,4 m (mezi svislicemi) 128,5 m (max.) |
| Šířka | 11,84 m |
| Ponor | 4,97 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 3650 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 230 |
| Výzbroj | 5× 138,6mm kanón (5×1) 1× 75mm kanón 4× 37mm kanón (4×1) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2) 6× 550mm torpédomet (2×3) 4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum |
Třída Aigle byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1932. Pět bylo za války zničeno, jedna dosloužila roku 1959.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce byly objednány v rámci programu pro rok 1927. Vyzbrojeny byly novým modelem poloautomatických kanónů se zvýšenou rychlostí palby (avšak menším dostřelem). Přesnost palby zlepšovalo použití nových dálkoměrů (jeden čtyřmetrový a jeden pětimetrový). Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. První série čítala čtyři plavidla a druhá dvě s upraveným pohonem a výzbrojí. Do jejich stavby se zapojilo pět loděnic. Dvě jednotky postavila loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu. Po jedné pak loděnice Ateliers et Chantiers de France v Dunkirku, Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire a Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne. Do služby byly přijaty v letech 1932 a 1934.[1]
Jednotky třídy Aigle:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Aigle | Ateliers et Chantiers de France | 1928 | 19. února 1931 | listopad 1932 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem. |
| Gerfaut | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1929 | 14. června 1930 | březen 1932 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem. |
| Albatros | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1929 | 27. června 1930 | leden 1932 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 v Casablance poškozen při spojeneckém vylodění v Severní Africe (operace Torch) a poškozený najel na břeh. Roku 1943 byl vyzvednut a upraven na dělostřeleckou cvičnou loď. Vyřazen 1959. |
| Vautour | Forges et Chantiers de la Méditerranée, La Seyne | 1929 | 28. srpna 1930 | červen 1932 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem. |
| Épervier | Arsenal de Lorient | 1930 | 14. srpna 1931 | květen 1934 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 během operace Torch v Oranu poškozen spojeneckými silami. Druhý den najel na břeh. Roku 1946 vyzvednut a sešrotován. |
| Milan | Arsenal de Lorient | 1930 | 13. října 1931 | květen 1934 | V letech –1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 během operace Torch v Casablance poškozen spojeneckými silami a najel na břeh. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Doplňoval je jeden 75mm kanón, čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a šest 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily čtyři vrhače a dva spouštěče hlubinných pum. Těch bylo neseno celkem 44 kusů. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow, nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí (Aigle měl turbíny Zoelly, Gerfaut a Épervier Rateau-Bretagne, Albatros, Vautour a Milan turbíny Parsons) o výkonu 64 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3650 námořních mil při rychlosti 18 uzlů a 750 námořních mil při rychlosti 37 uzlů.[1]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Poslední pár měl o 0,8 metru prodloužený trup a upravený pohonný systém s vysokotlakými kotly a turbínami o výkonu 68 000 shp. Nesly také o jeden 75mm kanón více a jeden 550mm torpédomet více (jeden trojitý a dva dvojité). Navíc unesl až 20 námořních min.[1]
Ve 30. letech byl z první čtveřice odstraněn 75mm kanón.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aigle na Wikimedia Commons
