Protestantismus: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
VolkovBot (diskuse | příspěvky)
141 688 editací
m r2.7.2) (Robot: Přidávám diq:Protestantizm
m Odstranění linku na rozcestník Říšský sněm s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Říšský sněm (Německo)
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:95Thesen.jpg|thumb|[[95 tezí]] Martina Luthera z roku 1517 se považuje za počátek [[reformace]] ]]
[[Soubor:95Thesen.jpg|thumb|[[95 tezí]] Martina Luthera z roku 1517 se považuje za počátek [[reformace]] ]]


'''Protestantismus''' je jeden z hlavních směrů [[křesťanství]], vycházející z náboženských reformních hnutí západní Evropy pozdního středověku a raného novověku, především z [[reformace]], zahájené vystoupením [[Martin Luther|Martina Luthera]] proti prodeji [[odpustky|odpustků]] roku [[1517]]. Označení protestanté bylo původně politické a vztahovalo se na luteránská knížata a města, která na [[říšský sněm|říšském sněmu]] ve [[Špýr]]u roku 1529 protestovala proti zákazu reformace ve [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]]. Počínaje [[vestfálský mír|vestfálským mírem]] r. 1648<ref name="IE">{{Citace elektronické monografie
'''Protestantismus''' je jeden z hlavních směrů [[křesťanství]], vycházející z náboženských reformních hnutí západní Evropy pozdního středověku a raného novověku, především z [[reformace]], zahájené vystoupením [[Martin Luther|Martina Luthera]] proti prodeji [[odpustky|odpustků]] roku [[1517]]. Označení protestanté bylo původně politické a vztahovalo se na luteránská knížata a města, která na [[Říšský sněm (Německo)|říšském sněmu]] ve [[Špýr]]u roku 1529 protestovala proti zákazu reformace ve [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]]. Počínaje [[vestfálský mír|vestfálským mírem]] r. 1648<ref name="IE">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Karmelitánské nakladatelství
| vydavatel = Karmelitánské nakladatelství
| titul = iEncyklopedie.cz, heslo protestantismus
| titul = iEncyklopedie.cz, heslo protestantismus
Řádek 19: Řádek 19:
| rok = 2004
| rok = 2004
| isbn = 80-7178-798-1
| isbn = 80-7178-798-1
}} [Dále jen Vojtíšek 2004], s. 56</ref> do níž se zahrnuje i české [[husitství]]. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí [[valdenští|valdenských]] a [[Jednota bratrská]], k odkazu husitství se později přihlásila zejména [[Církev československá husitská]]. Půdu reformaci připravovali i [[mystika|mystici]] typu [[Mistr Eckhart|Mistra Eckharta]] a [[humanismus|humanisté]] jako [[Erasmus Rotterdamský]], na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat. Počátek vlastní reformace se klade na [[Den reformace|31. října 1517]], kdy [[Martin Luther]] předložil svých [[95 tezí]], kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání [[odpustek|odpustků]]. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní [[latina|latiny]], prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král [[Jindřich VIII. Tudor]] – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu [[papež]]ství. [[Špýrský protest|Protest]] reformovaných knížat a měst na [[říšský sněm|říšském sněmu]] ve [[Špýr]]u roku 1529 také dal novému hnutí jméno. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za [[papež]]ství se postavil vlivný rod [[Habsburkové|Habsburků]] a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané [[protireformace|protireformaci]]. [[Třicetiletá válka]] a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] rekatolizovaly, ovšem Západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná [[Svatá říše římská]].
}} [Dále jen Vojtíšek 2004], s. 56</ref> do níž se zahrnuje i české [[husitství]]. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí [[valdenští|valdenských]] a [[Jednota bratrská]], k odkazu husitství se později přihlásila zejména [[Církev československá husitská]]. Půdu reformaci připravovali i [[mystika|mystici]] typu [[Mistr Eckhart|Mistra Eckharta]] a [[humanismus|humanisté]] jako [[Erasmus Rotterdamský]], na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat. Počátek vlastní reformace se klade na [[Den reformace|31. října 1517]], kdy [[Martin Luther]] předložil svých [[95 tezí]], kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání [[odpustek|odpustků]]. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní [[latina|latiny]], prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král [[Jindřich VIII. Tudor]] – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu [[papež]]ství. [[Špýrský protest|Protest]] reformovaných knížat a měst na [[Říšský sněm (Německo)|říšském sněmu]] ve [[Špýr]]u roku 1529 také dal novému hnutí jméno. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za [[papež]]ství se postavil vlivný rod [[Habsburkové|Habsburků]] a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané [[protireformace|protireformaci]]. [[Třicetiletá válka]] a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] rekatolizovaly, ovšem Západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná [[Svatá říše římská]].


Na rozdíl od centralizovaného římského katolicismu byly reformované církve od počátku regionálně i věroučně roztříštěné. [[Luteránství]], navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii. Radikálnější [[kalvinismus]], založený na syntéze učení [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]] a [[Ulrich Zwingli|Ulricha Zwingliho]], se prosadil zejména na části frankofonního území, anglosaského světa a Nizozemí. [[Anglikánství]] vychází z reformačního působení Jindřicha VIII. a jím dosazeného arcibiskupa [[Thomas Cranmer|Thomase Cranmera]] na Britských ostrovech a je podnes státní církví Anglie.<ref>Vojtíšek 2004, s. 57–58</ref> Vedle těchto hlavních směrů vznikly v oblasti reformace již v 16. století další skupiny, například [[novokřtěnci]], na něž navazují dnešní [[baptisté]],<ref>Vojtíšek 2004, s. 58–59</ref> odmítající [[křest dětí]], anebo předchůdci dnešních [[unitáři|unitářů]], popírající nauku o [[Nejsvětější Trojice|boží Trojici]].<ref>Vojtíšek 2004, s. 59</ref>
Na rozdíl od centralizovaného římského katolicismu byly reformované církve od počátku regionálně i věroučně roztříštěné. [[Luteránství]], navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii. Radikálnější [[kalvinismus]], založený na syntéze učení [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]] a [[Ulrich Zwingli|Ulricha Zwingliho]], se prosadil zejména na části frankofonního území, anglosaského světa a Nizozemí. [[Anglikánství]] vychází z reformačního působení Jindřicha VIII. a jím dosazeného arcibiskupa [[Thomas Cranmer|Thomase Cranmera]] na Britských ostrovech a je podnes státní církví Anglie.<ref>Vojtíšek 2004, s. 57–58</ref> Vedle těchto hlavních směrů vznikly v oblasti reformace již v 16. století další skupiny, například [[novokřtěnci]], na něž navazují dnešní [[baptisté]],<ref>Vojtíšek 2004, s. 58–59</ref> odmítající [[křest dětí]], anebo předchůdci dnešních [[unitáři|unitářů]], popírající nauku o [[Nejsvětější Trojice|boží Trojici]].<ref>Vojtíšek 2004, s. 59</ref>

Verze z 22. 8. 2012, 22:23

95 tezí Martina Luthera z roku 1517 se považuje za počátek reformace

Protestantismus je jeden z hlavních směrů křesťanství, vycházející z náboženských reformních hnutí západní Evropy pozdního středověku a raného novověku, především z reformace, zahájené vystoupením Martina Luthera proti prodeji odpustků roku 1517. Označení protestanté bylo původně politické a vztahovalo se na luteránská knížata a města, která na říšském sněmu ve Špýru roku 1529 protestovala proti zákazu reformace ve Svaté říši římské. Počínaje vestfálským mírem r. 1648[1] se označení rozšířilo na všechny křesťany vyznávající reformační a podobné nauky. Jiné označení pro protestanty je evangelíci, což odkazuje k jejich důrazu na bibli, evangelium.

Dějiny

Protestantismus jako významný proud křesťanství vznikl během světové reformace 16. století, krize západní církve se však projevovala již na konci středověku řadou reformních hnutí, pro které se někdy užívá termín první reformace,[2] do níž se zahrnuje i české husitství. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí valdenských a Jednota bratrská, k odkazu husitství se později přihlásila zejména Církev československá husitská. Půdu reformaci připravovali i mystici typu Mistra Eckharta a humanisté jako Erasmus Rotterdamský, na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat. Počátek vlastní reformace se klade na 31. října 1517, kdy Martin Luther předložil svých 95 tezí, kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání odpustků. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní latiny, prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král Jindřich VIII. Tudor – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu papežství. Protest reformovaných knížat a měst na říšském sněmu ve Špýru roku 1529 také dal novému hnutí jméno. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za papežství se postavil vlivný rod Habsburků a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané protireformaci. Třicetiletá válka a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení stavovského povstání rekatolizovaly, ovšem Západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná Svatá říše římská.

Na rozdíl od centralizovaného římského katolicismu byly reformované církve od počátku regionálně i věroučně roztříštěné. Luteránství, navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii. Radikálnější kalvinismus, založený na syntéze učení Jana Kalvína a Ulricha Zwingliho, se prosadil zejména na části frankofonního území, anglosaského světa a Nizozemí. Anglikánství vychází z reformačního působení Jindřicha VIII. a jím dosazeného arcibiskupa Thomase Cranmera na Britských ostrovech a je podnes státní církví Anglie.[3] Vedle těchto hlavních směrů vznikly v oblasti reformace již v 16. století další skupiny, například novokřtěnci, na něž navazují dnešní baptisté,[4] odmítající křest dětí, anebo předchůdci dnešních unitářů, popírající nauku o boží Trojici.[5]

Zejména v anglosaských zemích se z protestantských církví v následujících stoletích dále vydělovaly nové směry, sekty, církve a hnutí, u jejichž kořenů často stál puritanismus a probuzenecké hnutí. Sem patří například metodismus,[6] letniční hnutí (pentekostalismus) či evangelikalismus (protestantský fundamentalismus).[7] Vznikly ovšem i směry na hranici tradičního křesťanství, které nejsou obvykle ostatními církvemi považovány za křesťanské, například mormonismus a Svědkové Jehovovi.[8]

Učení

Pro protestantismus je typický důraz na Písmo jako zdroj zjevené Pravdy, vůči katolictví se vymezuje mj. popřením církevní tradice jakožto dalšího zdroje zjevení rovnocenného Písmu (Lutherova zásada sola scriptura).

Církve

Protestantské nebo evangelické církve je označení luterských a reformovaných křesťanských církví, tedy církví vzniklých po vystoupení Martina Luthera (1517). Církve čerpající primárně z Lutherova odkazu se nazývají luteráni (Augsburské vyznání). Protestanté navazující zejména na odkaz Jana Kalvína a Ulricha Zwingliho se nazývají kalvinisté nebo reformovaní (Helvetské vyznání).

Protestant (evangelík) (jiné je evangelikál) je společný název pro obě tyto skupiny, k protestantismu se řadí i anglikánská církev a menší církve a sekty, např. baptisté, anabaptisté (neboli novokřtěnci, např. amišové, mennonité), presbyteriáni, zaniklí puritáni, v českých zemích např. Jednota bratrská nebo Českobratrská církev evangelická.

Protestantské církve v Česku

Nezávislé luteránské církve

Původem anglosaské církve

Jde o církve původem vzniklé jako puritánské disidentské hnutí v anglikánské, (v USA zvané episkopální) církvi.

Ostatní církve hlavního proudu křesťantví

Církve a náboženské společnosti s reformačními kořeny, které však nejsou obecně řazeny mezi protestantské

Reference

  1. ↑ iEncyklopedie.cz, heslo protestantismus [online]. Karmelitánské nakladatelství [cit. 2010-04-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1.  [Dále jen Vojtíšek 2004], s. 56
  3. ↑ Vojtíšek 2004, s. 57–58
  4. ↑ Vojtíšek 2004, s. 58–59
  5. ↑ Vojtíšek 2004, s. 59
  6. ↑ Vojtíšek 2004, s. 58–61
  7. ↑ Vojtíšek 2004, s. 62
  8. ↑ Vojtíšek 2004, s. 64–65
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Protestantismus&oldid=8932893“