Jed

Lebka se zkříženými hnáty je tradiční symbol jedovaté látky. Používá se jako nálepka na obaly.

Jed (též toxin) je organická nebo anorganická sloučenina, která i v malém množství po proniknutí do organismu vyvolává chorobné příznaky (otravu), které mohou vést i ke smrti. Může se jednat o kapalinu, plyn nebo pevnou látku rozpustnou ve vodě nebo tucích. Vymezení skupiny jedů je v mnoha ohledech obtížné, vlastně ji nelze přesně definovat, neboť téměř u všech sloučenin lze stanovit smrtelnou dávku. Moderní toxikologická definice tedy říká, že to, je-li látka jedem, závisí pouze na dávce a formě podání. Oproti tomu, právní definice jedu označuje jako jedy látky určené zákonem. Jedy se používají k atentátům, vraždám, sebevraždám nebo popravám.

Nejznámější jedy

Častými jedy jsou rozpustné sloučeniny těžkých kovů (olovo, chróm, kadmium, antimon, baryum, thallium atd.), dále jedy vznikající jako produkt metabolismu bakterií (botulotoxin), plísní aflatoxin, či vytvářené zvířaty a rostlinami pro ochranu či k lovu (jed kobry indické, kurare, amanitiny) nebo některé radioaktivní prvky (polonium).

Mezi nejznámější jedy patří

• kyanidy
  • kyanid draselný (tzv. cyankáli)
  • kyanovodík
• sloučeniny arsenu
  • oxid arsenitý neboli arsenik
• rtuť a její sloučeniny
• sloučeniny beryllia
• oxid uhelnatý
• methanol
• dioxiny (některé z nich patří k nejsilnějším známým jedům)
• strychnin
• thallium
• kurare
• amanitiny
• muskarin
• nikotin
• polonium (netradiční jed použitý v roce 2006 k otravě Alexandera Litvinenka)
• botulotoxin (tzv. klobásový jed)

Způsob vniknutí jedu do organizmu

K otravě může dojít požitím jedu, ale i kontaktem s kůží, jeho vdechnutím nebo přímým vniknutím do krve

Rostlina škumpa jedovatá je nebezpečná už jen dotykem, to znamená, že jedovaté látky, které tato rostlina produkuje, proniknou do kůže a způsobí otravu.

Některé jedy jsou velmi důmyslné a dokážou zvýšit citlivost kůže na sluneční světlo, které potom může způsobit vážné popáleniny.

Těžké kovy jsou obecně daleko více jedovaté, když se použijí ve formě rozpustných solí než v základní formě. Například, kovová rtuť prochází lidským trávícím ústrojím bez reakce a je běžně používaná v plombách, avšak soli rtuti a inhalovaná rtuťová pára jsou velmi jedovaté.

Rychlost účinku

Rychlost účinku jedu záleží na jeho složení, množství, ale i na fyziologii oběti. Některé jedy vyvolávají symptomy takřka okamžitě a jiné se projeví později. Účinek smrtelně jedovatých muchomůrek se může projevit až za 24 hodin. Symptomy oranžovočerveného pavučince (Cortinarius) se mohou projevit až za dva týdny, což ztěžuje možnost okamžitého odhalení zdroje a druhu jedu. Tato houba obsahuje orellanin, který poškozuje ledviny.

Podle skupenství se nejrychleji projevují účinky plynů (arsenovodík, kyanovodík, sirovodík a oxid uhelnatý). Naopak nejpomaleji zpravidla účinkují jedy v pevném skupenství. Dalším důležitým faktorem je způsob vniknutí jedu do těla oběti.

Jedy dle účinku

Některé jedy ovlivňují nervový systém a vyvolávají slabost až ochrnutí, jiné zasahují oběhový systém a srdce, jiné napadající ledviny, další naruší vlastnosti krve nebo zapříčiní vážné poškození kůže.

Jedovaté látky se rozdělují na mitotické jedy (jedy ovlivňující buněčné dělení), krevní jedy (ovlivňující krev) a nervové jedy (jedy ovlivňující nervové impulsy).

Neurotoxiny působící na nervovou soustavu se projevují nejrůznějšími způsoby, blokují např. svalovou činnost. V takovém případě se otrávený živočich dusí, protože mu nefungují dýchací svaly, nebo jed působí na srdeční sval, což může vést až k zástavě srdce apod. Jedy působící na krev mohou způsobovat např. nadměrné srážení krve, nebo naopak srážení krve zabraňují.

Otravu může způsoby také alkohol (etylalkohol, metylalkohol) v takovém případě se jedna o otravu alkoholem. Vzniká působením kvasinek, respektive kvašením z cukru. Smrtelná dávka etylalkoholu se u dospělého člověka pohybuje mezi 250 – 750 g, což odpovídá přibližně asi 600 – 1800 ml 40% alkoholu, pakliže se toto množství vypije během kratší doby než 30 minut. Toto množství odpovídá hladině alkoholu v organismu v rozmezí 3,5 – 5 promile.

Některé jedy dráždí (atropin), jiné naopak uklidňují (morfium – mj. z máku). Zvířata ohrožují některé jedy pro člověka neškodné a naopak, protože jiné organizmy mohou reagovat na různé chemické látky (sloučeniny) rozličně.

Přírodní zdroje jedu

Jedovaté rostliny

Jedovatá může být téměř kterákoli část rostliny (list, stonek, kořen, plod, květ). Některé rostliny jsou jedovaté i na dotek (škumpa jedovatá, škumpa koželužná). Mezi jedovaté rostliny patří i bolehlav, narcis (cibule), sněženka (cibule) a celá řada dalších rostlin.

Jedovaté houby

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je pravděpodobně nejčastějším zdrojem otravy z všech hub v západních zemích. Jedna plodnice postačí k smrtelné otravě. Některé houby však vyvolají otravu, která nemusí nutně skončit smrtí. K této skupině patří mimo jiné také muchomůrka červená (Amanita muscaria), límcovka měděnková (Stropharia aeruginosa) a mnohé další nebezpečné houby.

Jedovatí živočichové

Mezi živočichy je množství obecně známých i méně známých skupin schopných produkce jedů.

Jedovatí hadi vstřikují jed prodlouženými zuby. Jed se tvoří v žláze nacházející se na patře. Zmije obecná (Vipera berus) je jediný jedovatý had České republiky. Nejsilnější jed z hadů má zřejmě taipan. Mezi jedovaté hady patří také kobra indická, mamba černá (Dendroaspis polylepis) nebo bojga hnědá a další. Mořských hadů je asi pět set a všichni jsou jedovatí. Jsou známy pouze dva druhy jedovatých ještěrů (korovec jedovatý a korovec mexický). Na člověka nezaútočí, nejsou-li vyprovokováni. Varani komodští mají ve slinách bakterie které do 24 hodin po kousnutí způsobí smrt.

Jedovatí pavouci vstřikují jed do oběti svými chelicerami. Někteří pavouci dokážou prokousnost i lidskou kůži, ale jen relativně malé množství (asi kolem 30 druhů) dokáže člověku způsobit otravu nebo dokonce smrt. Zápřednice jedovatá je jeden z mála jedovatých pavouků v Česku. Jeho kousnutí působí velkou bolest, často je spojené s horečkou, pocity úzkosti a chvilkovým ochrnutím okolo místa pokousání. Následky kousnutí však většinou do 24 hodin samy odezní. Nejsilnější jed z pavouků má v České republice pavouk vodouch stříbřitý, je však malý a ke kontaktu s ním dochází zřídka. Mezi nejjedovatější pavouky na světě patří sklípkan Atrax robustus, žijící v Austrálii. Nebezpečné mohou být též snovačky rodu Latrodectus či pavouci rodu Loxosceles. Štíři mají nebezpečný ostrý zahnutý bodec na konci dlouhého ocasu. Některé druhy štírů mají jedovatější jed než ostatní. Je známo přes 2000 druhů štírů. Z toho má asi 100 silný jed, 25 způsobilo někdy smrt člověka a 5 je velice nebezpečných, zbytek má bodnutí srovnatelné s účinky komára nebo vosy.

Jed také produkují medúzy nebo někteří mořští ježci. Velmi silný jed vzniká na kůži jihoamerických žab z čeledi Dendrobatidae, který jedním stříknutím je schopný usmrtit až 1500 lidí. Označení šípové žáby si vysloužily pralesničky batikové (Dendrobates auratus) díky látce, kterou produkuje jejich kůže a z níž si domorodí indiáni vyráběli jed na šípy. Druhy které jsou chované v zajetí, však jed nemají prakticky žádný, protože v potravě, kterou přijímají chybějí složky, které jsou nutné pro jeho tvorbu.

Jedovaté mikroorganismy

I mezi mikroorganismy jsou zástupci schopní tvorby jedů. Konkrétním příkladem jsou sinice a jejich cyanotoxiny.

Jedy z pohledu práva

Česká republika

Termín „jed“ používá trestní zákoník v rámci vymezení skutkových podstat trestných činů Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§ 283), Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (§ 284) a Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu (§ 286). V § 289, odst. 2 zákoník odkazuje na vládní nařízení, kterým se určuje, které látky se pro účely zákoníku považují za jedy.

V současné době je účinné nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které za jedy považuje látky uvedené v příloze nařízení č. 1, a dále také všechny směsi obsahující nejméně 7 % dané látky. Ve zmíněné příloze jsou uvedeny například kyanidy, strychnin, brom nebo fluorovodík. Chybí v ní naopak některé látky známé jako jedy, například oxid uhelnatý, methanol nebo mnohé bakteriální a rostlinné jedy.

Mimo trestní právo se jedy zabývá Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích (356/2003 Sb.), který mimo jiné implementuje i předpisy Evropské unie pro tuto oblast. Termín „jed“ se však nikde v zákoně nepoužívá. V obdobném významu se pracuje s klasifikací nebezpečných látek jako látky vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci (kromě dalších kategorií, které mohou být s nebezpečnými látkami spjaty).

Vysoce toxický (T+)

Toxický (T)

Zdraví škodlivý (Xn)

Zákon vymezuje nakládání s nebezpečnými látkami a s přípravky obsahující tyto látky. Látky označené jako „vysoce toxické“ (například oxid kademnatý, dichroman draselný nebo chlorid rtuťnatý) nesmějí být poskytnuty nikomu, kdo nemá oprávnění s nimi nakládat (podmínky stanoví zákon). Látky označené jaké „toxické“ (např. jodid olovnatý, glutaraldehyd nebo deltamethrin) a „žíravé“ (hydroxid sodný, kyselina sírová, benzoylchlorid a mnohé další) nesmějí být poskytnuty osobám mladším 18 let a osobám zbavených (byť i jen částečně) způsobilosti k právním úkonům. Zákon stanovuje řadu dalších podmínek pro nakládání s nebezpečnými látkami, například označování obalů nebo vytváření pravidel pro pracoviště, kde se používají nebezpečné látky.

Označování jedů

Jedy se tradičně označují symbolem lebky. Ve Spojených státech je tento symbol pomalu nahrazován symbolem zvaným „Mr. Yuk“, neboť symbol lebky zejména děti intuitivně spojovaly s piráty a chybně interpretovaly výstražný význam tohoto symbolu.

Související články

• otrava
• protijed
• toxicita
• smrtelná dávka
• chemická zbraň

Externí odkazy

• Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů
• Databáze k Seznamu závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek